Ačkoliv většinou nepodléhám citovému pohnutí, které by se týkalo reakce na ukončení (přerušení) hudební kariéry byť sebeoblíbenějšího umělce, oznámení o konci Charlie Straight mě přeci jenom přinutilo alespoň s lítostí uznat, že je to škoda. A to zejména s ohledem na koncert, kterému jsem byl zhruba před měsícem přítomen. Během jeho průběhu jsem několikrát uznale pokyvoval hlavou nad tím, jak moc chlapci vyzráli, a byl pyšný, že jsou domácí.
Myslím si to i teď. Odvaha tento krok učinit v této podobě není úplně samo sebou. Rychlé strhnutí náplasti je vždy obtížnější, než postupné odlepování mající v této branži mnohdy podobu vzájemného obviňování a vynášení zákulisních tahanic spřízněným novinářům. Konec činnosti má pak podobu nekonečné agónie, která neprospívá nikomu. Největší ocenění proto zaslouží rozhodnutí nechat jméno kapely spát. Také za to kšiltovku dolů.
Před nedávnem jsem zde informoval o průniku Charlie Straight do britského rádia BBC London. Živým vystoupením však jejich účinkování na této prestižní rozhlasové adrese neskončilo. Do svého track listu zařadil skladbu "Coco" Steve Lamacq moderující pro BBC Radio 6 Music. Pokud k tomu připočtu letošní účinkování na talentovém festivalu The Great Escape a jejich ambici dostat se na Glastonbury, nedá se napsat, že kapela skončila na vrcholu, nýbrž před vrcholem, kterého v České republice nikdy dosáhnout nemohla.
Když to vezmu kolem a kolem, rozchod Charlie Straight je pro českou scénu ztrátou. Nebylo pro ně malých cílů, a přesto zůstávali nohama na zemi. Nikdy netrpěli syndromem malého přehlíženého národa, který umí všechno nejlíp. Hudebně se dostali do stádia, kdy už bylo možné představit si je fungovat v zahraničí. Byli zdravě ambiciózní. Věděli, co chtějí. Vědí to pořád. Jen už toho nejsou schopni dosáhnout společně. Je na místě jim poděkovat a popřát úspěch v dalších kariérách. Hoši, děkujem!
Poslední ohlášené koncerty: 8.11. Prachatice, 9.11. Louny, 26.11. Brno