Bylo to nejdelších čtyřicet devět minut strávených nad jedním albem. Dvakrát. Obě doposud nejlepší nahrávky, které zdobí hlas Never Sol ("Hands" v akustické verzi a "Gone" ve spolupráci s Floexem), na něm nejsou ani jako bonusové přílepky. Co tedy "Under Quiet" obsahuje? Experimental pop na dvanáct způsobů. Písničky pohrávající si s formou. Porušující zaběhnutý řád slok, refrénů a silných melodických linek. Místo toho se tu vrství zvuk na zvuk, mísí se elektronika s akustikou. Výsledek pak odpovídá spíše scénické hudební koláži, než klasickému popovému songu. A to nejen v rámci scény domácí, ale i zahraniční.
Většina písniček představuje model vykupitelské desátky kritikům, kterou jednou za čas na album umístí každá popová diva, aby ukázala, že není jen strojem na komerční hity. Vždy však v množství menším, než malém, tedy nepřekračující jeden kousek. Ve větším počtu se z toho stává nuda. Vyšperkovaná forma přehluší obsah. Jako se stalo právě v případě debutu Never Sol, kdy není jasné, zda se náhodou nejedná spíše o další desku EOST, než o prvotinu zajímavé zpěvačky. Bohužel, přispívá k tomu i její stylizovaný vokální výkon.
Dramatičnost výrazu ukazuje na možnost, že Never Sol je ze všeho nejvíce role, ve které se osobitost její představitelky Sáry Vondráškové poněkud ztrácí. O to více posluchač zpozorní ve chvíli, kdy přeci jenom pronikne na povrch civilnost. "Run With The Wolves" nebo "Burning" podobné momenty obsahují, ale celkově je jich zoufale málo.
"Under Quiet" není vykupitelskou deskou českého popu. Už jenom proto, že s popem obecně toho má málo společného. Nejspíše to byl i záměr. Na někoho fungovat bude, na někoho nikoliv. Je to album z podobného ranku jako loňský debut Borise Carloffa. Dobře vyprodukovaná okázalá prázdnota.
Never Sol - Under Quiet ... nákup