... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Listopad 2013

Vložte kočku - SEAT ... 80%

30. listopadu 2013 v 15:53 | Petr Balada |  recenze cz
Začnu od konce. Pod tíhou skladeb "Muse" nebo "Láska" by nikoho nemělo překvapit, pokud se v diskografii Vložte kočku někdy v budoucnu objeví deska nahraná se symfonickým orchestrem v zádech. Aranžmá těchto dvou kompozic už nyní tuto možnost poměrně realisticky ilustruje. Les smyčců, žesťový park, bubnový háj či sólový part na klavír. Jakoby byly kdesi ve spodní vrstvě zvukové stopy přítomné, jen je prozatím kapela o čtyřech členech s jedněmi elektrickými houslemi přehrála.

Na "SEATu" se vůbec dějí podivuhodné věci a i vzhledem k předchozímu odstavci musí být řečeno minimálně jméno osoby zodpovědné za citlivý mastering. Armin Effenberger umně vyrovnal hladiny analogově přímočarého a digitálně znepokojivého svět a docílil toho, že nahrávka dává smysl navzdory své bipolaritě. Vložte kočku nemohli najít na hudební rozpolcenost vhodnějšího diagnostika.

Začátek alba je poměrně náročnou posluchačovou zkouškou. Bezmála šestiminutový "Papšmír" zní jako preview nějaké hodně divné desky. Koláž hudebních motivů a recitace slov může stejně dobře odkazovat k melodramu i k hodně experimentální podobě rapu. Po tomhle tracku může přijít prakticky cokoliv.

Nakonec je to již výše zmíněná "Muse". Instrumentální kompozice zahlazující rozpačitý dojem z úvodu. K jeho úplnému překonání jsou však zapotřebí ještě další dvě skladby. Až teprve pátá v pořadí "Dvě nebo tři cesty" (Po těch létech ve dvou jsem taky na dně s vervou) je tou dokonale osvobozující skladbou vnucující závěr, že Vložte kočku je hip hopová banda. Způsob zapracování a hlavně dalšího rozvití samplu z Nohavicova "Přítele" patří k vrcholu "SEATu".

A o tom, že vrchol neznamená vždycky jenom jeden bod, vyučuje kapela až do konce alba. Z finálové čtveřice "Láska", "Koně", "Pospolu", "Kostra" stojí za podrobnější zmínku osmiminutové "Koně", kteří se (spolu s "Kostrou") vypořádávají s dědictvím loňského debutu. Repetitivní sekvence v textu odkazujícím na lidové písně, expresivnost ve výrazu i v hudbě, přesvědčivost podání. Dobrá skladba není nikdy příliš dlouhá, což platilo také pro "Hradec" z debutu "TáTa".

"SEAT" není jednoduché album. Láme se na dvě poloviny, přičemž dojem z nich je rozevřený ne snad přímo jako nůžky, ale spíše kleště štípačky. Větší dojem dělají jednotlivé skladby. Možná díky jejich rozdílnému stáří vzniku, možná díky hudebnímu rozptylu není možné se nechat vtáhnout dovnitř na celých čtyřiačtyřicet minut. Je jasné, že Vložte kočku se nebojí experimentovat. Nezůstali trčet v relativitě úspěchu prvotiny. Nahráli riskantní nahrávku, která potvrzuje jejich pozici jednoho z nejzajímavějších souborů u nás. Zatím jim to vychází.

Vložte kočku - SEAT ... poslech+nákup(flac)/download

Hm... - Lovu zdar ... 85%

27. listopadu 2013 v 19:09 | Petr Balada |  recenze cz
"Lovu zdar" by měl být návrat před dětskou desku "Klukoviny" z roku 2011, ale svou hudební hravostí na ni navazuje. Texty jsou však určeny dospělejšímu publiku. V jejich výběru se Hm… opět rozhodli neomezovat na vlastní zdroje. Díky tomu se jedná v podstatě o zhudebněnou antologii české poezie posledních sta let. Pod třemi ze třinácti je sice podepsaný jako autor (spoluautor) člen kapely Marek Doubrava, ale díky dokonalé symbióze s ostatním materiálem, lze jeho příspěvky bez zardění označit za básně, které by obstály i bez hudebního doprovodu. A právě dvě písničky s monogramem MD ("Strejda Mára", "V myčce") patří k tomu vůbec nejlepšímu na albu.

U převážné většiny textů se dá navíc vysledovat společné téma: Chlap vs. svět. Táta, manžel, tulák, samotář, lovec. Chlap opuštěný, podvedený, utíkající i navracející se. Moderní téma diverzity, je tu rozpracováno do několika příběhů s jediným odkazem: Světu sice vládnou muži, ale jenom tolik, kolik jim ženy dovolí. Ať už je z domu vyhazují nebo přijímají zpět.

Čest mít první slovo na desce nedostal poeta český, nýbrž americký. Raymond Carver v překladu Evy Klimentové. Hudebně lehký bigbít s dechy a hned jedna z těch nadprůměrných skladeb. Dechy hrají na "Lovu zdar" významnou roli. Mnohdy nejsou jenom doplňkem, ale hlavním tahounem. Až dechovková variace doprovází verše Františka Halase "Zde je". Ke slyšení je ovšem také indie folk "Kanálská zahrada" (Jaroslav Seifert) či šanson "Budete zlá" (Josef Kainar) s výjimečnou Janou Jelínkovou ze Sto zvířat jako hostem, která svým výkonem dává vzpomenout na úžasnou "Dámu s čápem".

Z nejmladší básnické generace zabodoval zástupce slam poetry Bohdan Bláhovec. O výborné skladbě "V myčce" už zmínka byla a není lepšího zakončení recenze, než citace právě z tohoto textu: Tak hluboko jsem ve vlastních sračkách ponořen, že nevidím ven, ani když umyješ má víčka ironem … Miláčku všechny naše ideje uklidíme do krabice z Ikee ...

Hm... - Lovu zdar ... nákup

Není cover jako předělávka IV aneb 3krát Nina Simon

27. listopadu 2013 v 19:03 | Petr Balada |  cover
1) Madame Pepper - Four Women

2) Ed Sheeran - Be My Husband

3) Meshell Ndegeocello - Black Is The Color Of My True Love's Hair


Tichonov - Overnight ... 85%

24. listopadu 2013 v 12:24 | Petr Balada |  recenze cz
Jednotlivě procházeli kapelami Southpaw, Luno, Fiordmoss nebo Elektrick Mann. První nápad na založení té společné přišel s letopočtem dva tisíce pět. Ale až o pět roků později začínají pracovat na prvních písničkách. Po dalších třech letech vydávají debutové album produkované Robem Bochnikem z The Frames. Bude z něj nejlepší domácí prvotina roku?

Čas s "Overnight" se velmi příjemně vleče. Zatímco jiní se snaží napálit desku hned s první skladbou, Tichonov nikam nespěchají. Pečlivě budují atmosféru jedinečného okamžiku rozloženého do hrsti střepů vyhozených do vzduchu a zamrzlých v letu. Jsou to vyzrálí hudební pozorovatelé, kteří umí a vědí, co chtějí hrát.

Navíc natrefili na producenta, který se na ně dokázal naladit a pomohl jim k mimořádné nahrávce, která svou strukturou překvapí. Dlouhé písničky převalující se jedna přes druhou. Uprostřed stopáže instrumentální skladba. Vůbec se tu hodně hraje, což je po deskách kapel s exhibionistou přilepeným na mikrofonu příjemná změna.

Rušivé elementy? Občas zpěváka přemůže expresivita výrazu. U "Another Day" překáží, u "Run" je funkčním prvkem. A "Another Day" ještě jednou, zdvojená vokální linka u refrénu zní trochu podivně a ne příliš příjemně. Přijde mi, a není to jenom u téhle skladby, že některé věci jsou psané zbytečně vysoko. Ale na skutečně kvílivé kňourání naštěstí nedojde ani v jediné.

Albu také chybí strhující moment. Jakoby se kapela celou dobu rozehrávala k finální explozi, která nepřijde (i když s "Forrest" jsou blízko). Někdo ten doutnák uhasil. Předchozí singly ("Palm", "Another Day") patří spíše k té šedivější části "Overnight". Mnohem zajímavější "Weapon of Choice" nebo některá z trojice závěrečných skladeb by k náboru pro pořízení desky posloužila lépe. Bohužel, vzhledem k jejich stopáži, nejsou zrovna rozhlasově přijatelné. Bohužel pro rádia, ne pro ty písničky.

Konzistentnost repertoáru však zároveň pomáhá v rámci celku. Čekání na Moment, lze v průběhu poslechu lehce zaměnit za strach, aby nepřišel a nevyrušoval. Album ve mně doznívalo ještě dlouho po jeho skončení, a to se neděje zase tak často. "Overnight" není o hudební originalitě, ale o síle podání. Tichonov nahráli debut ve formě, k jaké jiní dospějí až na konci své kariéry. Slibné, velmi slibné. Tuhle kapelu se oplatí sledovat!

Tichonov - Overnight ... nákup
Tichonov - Overnight ... poslech (čtyři písničky)

Bratři Orffové - Šero ... 70%

17. listopadu 2013 v 17:16 | Petr Balada |  recenze cz
Kieslowski, Kittchen, Zrní. Jejich poslední alba tvoří tři vrcholy trojúhelníku, které když spojíte, vytvoříte ohrádku pro Bratry Orffovy zvolna se dotýkající jednotlivých spojnic. Hudbou i slovy. První dva texty jsou lehkými absurditami bez pointy, další dva jsou pak introvertní cestou do hlavy hrdiny vyrovnávajícího se s vlastními ztrátami vzpomínek, paměti, vztahů. Jiné jsou pouhými nedokončenými skicami vyplňujícími hudbu. Ta má chvíli blíž k folku, jindy k elektronice. Někdy tančí, občas se vleče. A kolem šesté písničky už to začíná být docela nuda. Ta je dána především tím, že Šero nefunguje příliš jako celek, ale právě jen od písničky k písničce. Rozmanitost tříštící atmosféru pozornosti. Spousta dobrých písniček dávající dohromady poněkud nesourodý soundtrack k seriálu, u kterého se střídali režiséři.

Bratři Orffové - Šero ... poslech

Poděkování a gratulace

16. listopadu 2013 v 17:40 | Petr Balada |  Madame Pepper
Včera se ukončila sbírka na podporu vydání desky Drummond od Madame Pepper ve vinylové verzi. A ukočila se s vítězným skóre stosedmi procent cílové částky! A protože se několikrát výzva k podpoře tohoto projektu objevila i zde, chci poděkovat všem, kteří ji vyslyšeli. Madame Pepper a Radimo pak mají mou gratulaci k úspěchu, který je jistě jen začátkem věcí příštích. Děkuju a gratuluju!

Biffy Clyro - Roxy, Praha (14.11.2013)

15. listopadu 2013 v 19:49 | Petr Balada |  Hudba
Přestože to byly žánrově dva odlišné večery, měly něco společného. Vedle vyprodaného stavu vstupenek také slyšitelný rozdíl mezi živým provedením a nahrávkami. Daughter se posunuli od indie folku k indie rocku a Biffy Clyro od poprocku k čisté rockové smršti, po které se mi ještě stále nevrátil sluch do stavu před návštěvou Roxy.

Kapela nabrala návštěvníky jako spolujezdce na ďábelskou jízdu, kdy i ta nejklidnější část koncertu v podání dua zpěvák a španělka nebyla hluchým místem pro vydechnutí na odpočívadle u benzinky, ale psychotropním dobrodružstvím na dálnici bez konstrukční vrstvy a pod palbou světelných efektů od reflektorů, které tam zanechali stavbaři, když utíkali před rozdělanou prací. Dokonale sestavený setlist neměl nic, čemu by se dalo říkat dramaturgický vývoj nebo postupné dávkování. Strhující finále přišlo hned na začátku a trvalo půldruhé hodiny.

Nepodcenil jsem přípravu a podíval se na záznam jednoho z letošních festivalových zastavení Biffy Clyro. Zbytečně. Na skutečný stav věci jsem přichystán stejně nebyl. I to závěrečné ničení kytary proběhlo jinak. Nikdy jsem moc nechápal fanoušky, kteří s jakýmkoliv umělcem cestují po celé šňůře. V tomhle případě mi to poprvé dává smysl. The Opposites Tour je droga a kapela má štěstí, že si to česká protidrogová centrála bude myslet až za osm let, jinak by jim už na hranicích zatkli příslušníci nástroje.

Daughter - Rock Café, Praha (12.11.2013)

13. listopadu 2013 v 17:55 | Petr Balada |  Hudba
Vyprodáno, oznamovala cedule na dveřích klubu, který poskytl sál pro návštěvu britského objevu první poloviny letošního roku. Přestože na sebe Daughter upozornili především vkusnou předělávkou hitu "Get Lucky", jejich debutové album dokázalo, že nejsou kapelou jednoho coveru. A přesvědčili o tom i zaplněné Rock Café. Než se ale tak stalo, objevil se na pódium předskokan z Dánska.

Za Broken Twin stojí nenápadná čtyřiadvacetiletá zpěvačka Majke Voss Romme se zajímavou barvou hlasu, jehož síla se ovšem lámala v diblíkovském projevu nevinné krásky stojící na trajektu do Dánska a litující každé ubohé vlny, které rozrazí. Někdy stačí pár tónů, aby se sál ztišil, a někdy stačí stejné tóny také k tomu, aby vzápětí propukl do módu konverzačního večírku pro nesezdané. Představení Broken Twin bylo zkrátka lepší prokecat.

Obavu z toho, aby se podobná situace vzhledem k repertoáru neopakovala i s hlavní hvězdou večera rozptýlila naštěstí hned po nástupu rytmická sekce, která dokázala posunout a zvýraznit tempo u většiny skladeb. Překvapivá hluková stěna kytar pomohla v několika případech vybudovat atmosféru, která měla do klidného renomé indie folku daleko. Prim pak začala hrát rockově melancholická rozervanost vyexponovaná na maximum také díky trýznivému projevu zpěvačky, který byl s postupujícím časem už poněkud únavný. Přesto byl výsledný dojem z koncertu nakonec o poznání ještě pozitivnější, než z již vzpomínané desky "If You Leave" (k poslechu zde). A pánům z Daft Punk se sluší poděkovat, že pro Daughter složili tak dobrou věc.

Poslední výzva k nákupu místenky ...

11. listopadu 2013 v 19:19 | Petr Balada |  Madame Pepper
... do vlaku Drummond společnosti Madame Pepper and Radimo.

Všech čtrnáct vozů nese označení první třídy.
Místenka opravňuje k návštěvě každého z nich.
Luxusní zážitek z cestování zajištěn.
Během padesáti minut jízdy se přenesete do krajiny zázraků.
Konkurence nemá šanci!
Jestliže vlak nedojede do cíle podle plánu, peníze dostanete zpět.
Cena místenky od 100,00 Kč. Nákup zde

Ukázkový vagón:
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...