V roce 2010 vydali "Polarity". Půlhodinové album o deseti položkách. Svižné rockové dílko s vkusnými texty. Dobře poskládané a bez hluchého místa. Proto se také ocitlo v nominaci na KULT.MIX ALBUM ROKU. Nutno navíc poznamenat, že nezestárlo, poslouchat se dá i nyní. O tři roky později je tu však nahrávka, které nerozumím. Nerozumím právě ve vztahu k předešlé diskografii. Přiznávám, že jsem nestudoval, nakolik se proměnilo personální složení, ale připadá mi, jakoby je všechny zasáhl blesk, po kterém získali schopnost být horší kapelou než dříve.
Pouťový rock se sborovými refrény stejně nenápaditými jako hra českého fotbalového národního týmu. Texty, nad kterými jsem marně rozmýšlel o způsobu neurazit jejich kvalitu slovem hloupost. A když už se zdálo, že nelze klesnout hlouběji, následoval propad do další temné štoly. Skladby jako "Klub 27", "Tajný lásky" nebo "Haló pane" mi daly odpověď na otázku, jak by znělo rockové album Jakuba Smolíka. Nad refrénem druhé jmenované by se pak nejspíše zastyděl i propagátor absolutního rýmu Jára Cimrman: Tajný lásky nemůžou bejt nikdy vděčný / Udělaj z nás bludný holanďany věčný / Tajný lásky nemůžou bejt nikdy věčný.
Možná, že na Imodium někdo tlačil, aby čerstvou desku vydali. Možná měli málo času ve studiu. Možná vznikla většina nového repertoáru až během nahrávání. Nevím, která ze spekulací se blíží pravdě, ale doufám, že alespoň jedna z nich je blízko. Jinak by to byl smutek, smutek, smutek.
Přesto chci alespoň tři písničky vyzdvihnout. "Jsou první, jsou silný" za hudbu snažící se (vůbec ne marně) o tolik módní folk rock. "Příběhy o synovi" za obsahově silný text, který by si zasloužil ještě drásavější hudební podklad. Třetí je "Svět bez pravidel" - nejlepší track celého alba. Díky němu padla má původní myšlenka, že nejpovedenější je na celé nahrávce její obal. Naštěstí tomu tak není. A i ta jediná skladba dává naději na lepší příští.
Imodium - Valerie ... nákup