Předloni překvapila kapela rozmáchlou nahrávkou, která se nabourávala do několika žánrů. Sofistikovaně a zábavně. Letošní přírůstek do diskografie První hoře už je hudebně uzavřenější. Výlety jinam nejsou tak okázalé, netvoří hlavní rámec desky a konají se spíše uvnitř jednotlivých skladeb. Pevnější kontury lze vnímat také přes texty. "Imaginarium" je zkrátka o střízlivění po divokém mejdanu v "Clubu Silencio".
Imaginarium není pevně ukotvený pojem, ale pokud ho vezmeme jako pojmenování místa pro realizaci našich snů a představ, lze v něm v souvislosti s texty číst ironický podtext vztahující se ke zborceným představám o vývoji demokracie u nás. Položky "Carnivale", "Don Quijote" nebo "Absurdistán" (nejpovedenější skladba na albu vůbec) soustředěné do první poloviny věrně zachycují náladu společnosti vrcholící předčasnými volbami (realizováno v srpnu).
Když překročí stopáž svou polovinu, mění se obsah směrem k niternějším pocitům, k rozporuplnějšímu a osobitějšímu vidění světa. "Melancholia", "Němohra", "Bolero" (s šikovně využitým "Show Must Go On") jsou typem písniček, které přežijí. Nevadí jim opakovaný poslech. Naopak s ním rostou. Trochu zvláštní roli pak plní "Ikare!". Pro mě rozhodně ten nejlepší rockový kýč letošního roku (myšleno v dobrém). Epický ploužák vracející na domácí scénu druh produkce, který nám tak šel v devadesátých letech.
Bohužel, desku prošpikovávají kraťasy. Předěly, které se zbytečně snaží "Imaginarium" odlehčit. Nejedná se přitom o nepovedené miniatury. Hýří vtipem slovním "Něžný metalista" i hudebním "Galimatyáš", ale jako kdyby sem vpadly úplně odjinud. To samé platí o konferenciérských vstupech. Bez nich by bylo "Imaginarium" mnohem silnějším zážitkem.
První hoře - Imaginarium ... poslech+nákup(flac)
První hoře - Imaginarium ... nákup (CD)