... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Leden 2014

Pussy Riot: Punková modlitba

30. ledna 2014 v 21:12 | Petr Balada |  Film
Může v roce konání olympiády na ruském území vyhrát Oscara dokument, který neukazuje tamní justici zrovna v lichotivém světle? Když se loni v hlavních kategoriích sešly snímky "Argo", "Lincoln" a "30 minut po půlnoci", hovořilo se o politickém střetu. Dodnes uchovávají americké servery prestižních deníků články hemžící se podezřeními na intervence Washingtonu především v souvislosti s posledně jmenovaným filmem. A když se vítězem nakonec stal počin Bena Afflecka "Argo", neodpustil si Irán komentáře o politické provokaci, přičemž oznámil, že scénář se nezakládá na pravdivém obraze celé události a tudíž chystá svou vlastní verzi. Co by ale ukázala ruská verze případu Pussy Riot?

Vedle technických parametrů je totiž Punková modlitba pozoruhodná zejména úhlem pohledu a použitými obrazovými materiály. Divák nesleduje rekonstrukci, ale autentické záběry. Z akcí skupiny, které předcházely onomu slavnému vystoupení, ze zkoušek a hlavně z bizarního soudního přelíčení s třemi odchycenými členkami Pussy Riot. K tomu demonstrace na jejich podporu i pro co nejpřísnější potrestání. Prostor dostala církev, rodiče, žalobci. Jiný obraz by šel poskládat pouze za předpokladu použití doprovodného komentáře, který je zde slyšet jen v exkurzech do historie. Ať už si totiž o činu samotném myslíme cokoliv, pohled na obžalované zavřené v soudní síni do klece, nelze ospravedlnit ani šikovným střihem. Je možné ho pouze omluvit řečníkem deklamujícím dostatečně dehonestující text.

Vystoupeními o nutnosti potrestání dívek se jako červená nit táhlo přesvědčení, že jinak ani soud rozhodnout nemůže. Přivlastnění justice zaznělo z úst představitelů ortodoxní církve, žalobce, či zastupitele vlády, který celý proces paradoxně omlouval nutností feministky potrestat, aby to za ně ještě horším způsobem neudělali fanatičtí věřící. Zajímavou vedlejší postavou byl obhájce dívek. V průběhu procesu se ukázalo, že jeho počáteční hollywoodské gesto, kdy předstoupil po neúspěšném vyjednávání o kauci před novináře s dcerou jedné ze zadržených v náručí, odpovídalo spíše záměru o vlastní zviditelnění, než o skutečné snaze dostat je ven. Poté, co jedna z nich obhájce změnila, byla propuštěna na podmínku. Po tomto zvratu se k tomu odhodlaly i zbylé dvě.

Moment, který by si zasloužil ve filmu větší prostor, je však jen jeho vedlejším produktem. Přesto vzbuzuje asi nejvíce pochybností o celém cirkusu kolem. Mohl být vynesen s jiným obhájcem osvobozující rozsudek? Pokud ano, je možné, že ten původní byl nastrčenou figurkou? Nebo byla divadlem změna trestu, aby se uchlácholily zahraniční protesty? Dokument "Pussy Riot: Punková modlitba" si svou oscarovou nominaci zasloužil i právě proto, kolik otázek po sobě zanechává. Nutí přemýšlet, zajímat se.

Snímek se dotýká politiky a rozhodnutí o jeho vítězství bude nutně chápáno jako politické. Už jenom proto, že jde o Rusko. Navíc premiéra byla v Moskvě na přelomu roku na poslední chvíli zakázána z oficiálních míst. Samotné vyhlašování držitelů sošek proběhne týden po skončení olympiády. Olympiády, na kterou za sebe posílá nejen Barack Obama náhradu na protest proti Putinovu zákonu zakazujícímu tzv. homosexuální propagandu. Ten naopak podpořil Ruský patriarcha, hlasitý zastánce potrestání Pussy Riot. Neměla by tedy úvodní otázka znít: Musí v roce konání olympiády na ruském území vyhrát Oscara dokument, který neukazuje tamní justici zrovna v lichotivém světle?

Pussy Riot: Punková modlitba 02. a 13. 02. 2014 na HBO

Kolem a kolem ... o tahu královny Beyoncé

27. ledna 2014 v 21:56 | Petr Balada |  Kolem a kolem
U2, Muse, Shakira. Tři ze jmen, u kterých se spekuluje, že budou následovat Beyoncé. Má to však jeden háček, u výše zmíněných se vydání alba letos očekává. Když ale třináctého prosince vydala novinku Beyoncé, znělo to chvíli jako poplašná zpráva. Poté, co se potvrdila, bylo jasné, že její partyzánský čin bude vepsán do hudební historie. A ta se opakuje. Vysoký představitel jednoho z labelů pro článek časopisu Billboard dokonce uvedl, že podobnou strategii očekává u šesti až dvanácti letošních desek. Není se čemu divit. Za pár týdnů bylo prodáno přes jeden a půl milionů kopií eponymního alba královny RnB vrhnuté na trh bez předchozích singlů a nákladných kampaní.

Právě absence dopředu vybraných singlů je další z pozoruhodných doprovodných jevů tohoto činu. Zpěvačka natočila videoklipy pro každou z písní, a tak rozhodnutí, která se zařadí do playlistů rozhlasových a televizních stanic bylo v první chvíli ponecháno plně na vůli odpovědných dramaturgů. Když se později objevil pokyn vydavatelství Columbia, aby tím vyvoleným byl manželský duet "Drunk in Love", CBS Radio trvalo na tom, že oni budou hrát baladu "XO". Prodeje singlů pak označují i další favority. Za uvedenou dvojicí je na třetím místě "Mine" následovaný skladbou "Partition". Celkově se doposud z alba prodalo přes osm set tisíc jednotlivých písniček.

Nabízí se tradiční otázka posledních let: Co bude dál s velkými labely? Nepohřbí je definitivně tak ilustrativní ukázka nepotřebnosti i ze strany velkých hvězd? Ed Christman v již jednou citovaném čísle Billboardu předpokládá, že jejich role bude nadále nezastupitelná hlavně s ohledem na distribuci. Distribuci jako hlavní argument použila také zástupkyně firmy Supraphon, když měla za přítomnosti kapely Zrní v pořadu Tečka páteční noci odpovědět, čím by ji přesvědčila, aby přešla přímo pod něj. Zrní se umluvit nedalo, nicméně jeho nahrávky přes Supraphonline nabízeny jsou. A v posledních týdnech tento online obchod bobtná o desítky domácích nahrávek vydaných pod malými nezávislými labely. Lze za tím vidět přípravu na překlopení do streamovacího klienta typu Spotify či iTunes?

Již nyní totiž tyto služby účinně nabourávají tradiční distribuční cesty e-shopů a kamenných obchodů. Právě Beyoncé nabízela novinku exkluzivně pouze na iTunes. Její manžel pak v loňském roce vyzkoušel ještě další obchodní kanál, když své jméno spojil se Samsungem, který odkoupil milion kopií desky "Magna Carta … Holy Grail" pro své zákazníky. Velmi brzy se tak může stát, že na odpověď ohledně budoucnosti velkých labelů, se vypíše nové výběrové řízení. Už nyní se ale dá předpokládat, že způsob vydání alba "Beyoncé" bude mít mnohem širší dopad, než se původně zdálo. Když to zkrátka vezmu kolem a kolem, je tak v podstatě jedno, kolik interpretů královnu následuje. Daleko zajímavější bude sledovat, jak na změnu pravidel zareaguje hudební průmysl jako celek.

Track Tip: The DAT - Release

25. ledna 2014 v 15:42 | Petr Balada |  TrackTip
Jsou dva - Mickey Price & Johnnie Floyd - a dohromady se jako The DAT dali v roce 2013. Alespoň podle facebookového profilu. Ovšem pod EP "Kick Def Mary" na bandcampu je uvedeno released 09 September 2012. Jistá by měla být Praha jako místo vzniku i působnosti. Žánrově se odrážejí od funku, soulu, hip hopu. Zkrátka od čehokoliv s výraznou basovou linkou a oldschoolovým zvukem. Singl "Release" se objevil ještě na sklonku loňského roku a je předzvěstí chystaného alba "Weather Underground". Informace o novém materiálu je dobrou zprávou. Jestli má totiž "Release" nějakou podstatnou vadu, pak se týká stopáže. Je totiž příliš zábavná na to, aby končila takhle brzo, když se zdá, že teprve vyjíždí ze zastávky. Tak tedy, osvoboďte svou mysl, zbavte se představ o tom, jak má znít současná hudba a objevte The DAT!


Za tenhle titulek zaplatí každý

25. ledna 2014 v 14:10 | Petr Balada |  Slova!
Sobotní vydání MF DNES na titulní straně nabízí rozhovor s nastupujícím ministrem kultury Danielem Hermanem. Nadepsán je titulkem "Televizní poplatky zaplatí každý, i člověk bez televize". Uvnitř listu rozhovor pokračuje už pouze pod první částí tohoto titulku. Četl jsem článek několikrát, ale nikde ani věta, která by potvrzovala skutečnost o povinném placení poplatků. Dovolím si předmětnou část článku podepsaného Jakubem Pokorným odcitovat:

Nový ministr kultury Daniel Herman se připojil k debatě, kterou na toto téma rozjel ředitel rozhlasu Peter Duhan. Ten před pár dny ve Sněmovně navrhl zlepšit výběr poplatků přechodem na "německý model". V Německu platí všechny domácnosti. "Je třeba udělat inventuru zákona o poplatcích, aby se co nejvíce blížil realitě," říká Herman.
Jste pro to, aby platila každá domácnost a vybralo se víc?
Každopádně je důležité zachovat veřejnoprávní média. Regulují komerci. Vybírání poplatků je téma, které vyžaduje širší diskusi. Je dobře se inspirovat v zahraničí, v tom má pan Duchan pravdu. Německý model je inspirativní v mnoha ohledech. Tím neříkám, že vše je stoprocentně přenositelné. Zamysleme se nad tím, ale na druhou stranu nestřílejme od boku.

Po otázce týkající se poplatků za rozhlas, následuje ještě další kolo:

V Německu se povinně platí za televizi. Zatímco rádio má skoro každý, existují přece lidé, kteří televizi nemají.
Proto říkám, že inspirace je správná, ale ty zkušenosti stoprocentně přenositelné nejsou.
Má se platit i za počítač jako v Německu, když jde pustit televize z internetu?
Platí totéž. Je třeba dát argumenty na stůl a vážně se zamyslet. Nemusíme převzít úplně všechno.

Kdo v těchto odpovědích najde důvod pro použitý titulek, vyhrává job v MF DNES. A prosím, nestřílejte přitom od boku. Nicméně, abych nebyl nespravedlivým k ostatním titulkům v tomto vydání, musím zmínit ten vůbec nejpovedenější, při kterém jsem si vzpomněl na jednu z přednášek Mgr. Waschkové Císařové o tom, co by neměl novinový titulek obsahovat. Myslím, že pokud se k ní dostane, bude mít o zábavu postaráno. Tak tedy, králem sobotního vydání MF DNES se stává: "Pendolino volá kávu Starbucks do boje o klienta". Bouřlivý potlesk ve stoje. Pro cenu v podobě předplatného na minulý rok si přes mrtvoly přichází pan Pendolino, který od mikrofonu volá na paní kávu Starbucks, že je dobojováno. Ani jedna kolejnice nezůstala dojetím suchá.

Madame Pepper - Drummond ... 90%

21. ledna 2014 v 21:53 | Petr Balada |  Madame Pepper
Jsou zpěváci, kterým je jedno, co zpívají. Hlavně, že zpívají. Druzí si naopak na kvalitě repertoáru zakládají. Oslovují nejlepší skladatele, textaře, producenty. Hlídají si noty i slova. Jejich nahrávky o nich většinou nic neříkají. Slouží jako mediální obraz. Fiktivní povídková kniha. A pak tu máme autorské zpívání, které ještě nezaručuje realitu prožitku (o kvalitě nemluvě), ale zdrojový kód skutečného si v sobě nese.

Oba hlavní protagonisté desky "Drummond" o ní hovoří jako o životním počinu. Ona dlouho hledala muzikanta, který dokáže dát hudební tvar jejím niterným pocitům a on dlouho hledal interpreta, s nímž by si navzájem důvěřovali, respektovali v tvůrčím procesu, byli rovnocennými partnery. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné a tak se nakonec skutečně potkali. Výtečná britská zpěvačka s talentovaným českým multiinstrumentalistou. Dvě mentality, které prostřednictvím nahrávky splynuly v jednu.

Ano, vzniklo brilantní spojení. Cennější o to více, že se neveze na žádné módní vlně, ale má svou vlastní. Jestli se z ní stane sedmá vlna, co všechny ostatní předčí, ukáže čas. Prozatím je to jako s nástupem nového média, jež přináší čerstvý úhel pohledu na věci, které už tu byly. Ke slyšení jsou různé žánrové vlivy: RnB, Soul, NuJazz, HipHop. Prostřednictvím jejich volné interpretace se tu hledá ta nejdokonalejší forma pro vlastní vyjádření.

Madame Pepper a Radimo v tom nejsou sami. K hudebnímu cítění prezentovanému na "Drummond" mají blízko například skladby "Settle Down" (produkce F. Tétaz a M-Phazes) a skvělá verze "Plain Gold Ring" (původně Nina Simone), které na debut umístila Kimbra. James Blake s "I Never Learnt To Share", aby byla jmenována alespoň jedna z jeho mnoha. Výborná Fatima, ať už je producentem jejich nahrávek Sam Shepherd ("Follow You" EP), nebo Flako ("Family" / "La Neta"). Nikomu se však nepodařilo docílit tak sevřeného a přesvědčivého podání na ploše dlouhohrající nahrávky. Roli v tom jistě sehrála i absence jakéhokoliv kalkulu.

Ta má však i svou stinnou stránku. Těžko soudit, jak zapeklité bylo rozhodnout o pořadí skladeb na albu či ohledně jejich počtu, ale konečný výsledek se nezdá být tím úplně nejlepším možným. Například vynechání úvodní legrácky "Give Me Back My Man" by zajistilo mnohem poutavější start poslechu. Závěrečná "Pill" pak naprosto rozbourává charakter desky. Násilná protiváha k dosavadnímu dění. Tady neospravedlňuje ani označení bonus. Snad za tím nestojí nutkání dokázat, že Madame Pepper umí dobře zpívat i pouze za doprovodu akustické kytary. Malichernost by nebylo pro "Drummond" dobré synonymum.

I bez "Pill" je totiž Madame Pepper jednoznačně za hvězdu. Sebevědomý hlas rozeznívá v nejrůznějších polohách a tónech. A protože si vypůjčila jednu píseň od Niny Simone ("Four Women"), nabízí se poněkud zabijácké přirovnání právě k jejímu výkonu, a to na albu "High Priestess Of Soul", kde není pouze divou s velkým hlasem, ale také kouzelnicí, co umí používat soulový feeling jako smrtící nástroj. Madame Pepper se ocitla na začátku stejné cesty.

Když odezní rozpačitý začátek desky, nastává střídavý proud magických chvil a geniálních skladeb za nemalého přispění přizvaných hostů. Za všechny budiž jmenováni alespoň Hey!zeus, Melanin 9 nebo slovenský scratcher 3ck. První magický moment přijde s "Play Thing". Spínač sepne a posluchač si uvědomí, že je skutečně svědkem čehosi mimořádného. Stává se nadšeným. Pokud se do páté písničky nestihl zamilovat do Madame Pepper, při "Covers" ho to zasáhne naplno. Jestli měl pochybnosti, zda Radimo dokáže přijít s něčím opravdu strhujícím, u "Take It There" si za ně nadává a zároveň řve: Jaká to nádhera! A to má před sebou ještě neokázale okázalou hudební meditaci s názvem "Box". Vítejte u svého nového alternativního dodavatele pozitivní energie!

Způsob, jakým se na "Drummond" proplétají živé nástroje se samply a hlasem, je neuvěřitelně přirozený a živelný zároveň. Jeden element magneticky přitahuje druhý. Zvuky přicházejí a odcházejí, až jde z toho hlava kolem. Při prvním poslechu není úplně možné veškeré dění dokonale vstřebat. V jednodušších aranžích by sice zněly písničky přístupněji, ovšem vytratila by se osobitost. Osobitost spojení dvou lidí, které k sobě nepoutá hudební chemie, ale spíše syndrom siamských dvojčat. "Drummond" je zkrátka strhujícím deníkem výjimečného uměleckého vztahu.

Madame Pepper - Drummond ... poslech/nákup


Vyvedený obal má na svědomí cenami za design ověnčený Zerwox! Možnost objednání zde.

V očekávání ... Kluci - EP 2014

20. ledna 2014 v 22:06 | Petr Balada |  Mise:CZ Debut 2014
Madame Pepper nebyl jediný projekt, jehož jméno se tu v poslední době opakovalo. Zatímco česko-britské přátelství je právě završováno vydáním debutu, Kluci mají prvotinu stále ještě před sebou. Na základě účinkování na Freeze Festu si vysloužili titul CzechFestFuture, singl "Neon Sun" byl zařazen do tracklistu CZ Soundtrack 2013 a jejich cesta za debutem bude tento rok sledována prostřednictvím Mise: CZ Debut 2014. Chalani z Broumova zatím s dlouhohrající nahrávkou otálejí, nicméně před vydáním je další EP, ke kterému zhotovili výborné propagační video. A i z těch pár vteřinových ukázek několika songů se zdá, že se má fanouškovský kotel opět na co těšit.


kult.mix pozvánka : Drummond Release Party

18. ledna 2014 v 12:45 | Petr Balada |  Madame Pepper
Po uplynulý půlrok se nám tu odvíjel seriál, jehož závěrečný díl první sezóny bude uveden již ve čtvrtek třiadvacátého. Od Hip Hop Kempu po výzvu k finanční pomoci s vydáním vinylu jste mohli sledovat příběh ojedinělého projektu. A jako poděkování za vaši spoluúčast, ať už jste přispěli nebo jenom drželi pěsti, přijměte pozvání na party ku příležitosti vydání dlouho očekávaného debutu Madame Pepper, v rámci které budou některé ze skladeb představeny livě! Tady je oficiální pozvánka:


Ten umí to a ten zas tohle ... a pořád je to jeden

15. ledna 2014 v 23:44 | Petr Balada |  Slova!
... tam, kde končí zahraniční politika, začíná obrana ...
Martin Stropnicky Interview Daniely Drtinové 15.1.2014

... a tam, kde konči obrana, začíná kultura, protože, kde selžou zbraně, je možné nepřítele utlouct nástroji. Kdyby tisíc klarinetů II již během několika měsíců nejen ve vašich kinech.
kult.mix


Bombay Bicycle Club : Z kanálů na vrchol ... 2.část

13. ledna 2014 v 19:24 | Petr Balada |  Hudba
Bombay Bicycle Club : Z kanálů na vrchol ... 1.část

Ještě před oficiálním vydáním debutové desky na začátku července dva tisíce devět, zajistila pověst živelné koncertní kapely pro Bombay Bicycle Club (BBC) rušnou festivalovou sezónu. Jen na Glastonbury si během červnového víkendu od pátku šestadvacátého do neděle osmadvacátého zahráli hned třikrát. Byl to pro ně obrovský skok. Z neznámého bandu se stali pojmem, kterému se dostane privilegium trojnásobného hraní na jednom z nejdůležitějších ostrovních festivalů, přičemž ve dvou případech rozhodně nešlo o zastrčená pódia. V rozhovoru zveřejněném na contactmusic.com k tomu říkají, že nebýt fanoušků, kteří jsou jejich hnacím motorem, nikdy by to nedokázali. A pokud si neužívají fanoušci pod pódiem, nejsou spokojeni ani oni za nástroji. S vědomím obsahu druhého alba z léta následujícího roku, jsou tato slova poněkud matoucí. Na písničky v něm obsažené by totiž mohl skákat a všelijak různě vyvádět pouze zdrogovaný nerd.


Jak moc se od sebe obě desky hudebně lišily, lze odhadnout už z jejich obalů. Prvotinu zdobí černobílá fotografie mladého muže vyhozeného do vzduchu partičkou lidí kdesi v parku, která se tím velmi dobře baví. "Flaws" doprovází portrét apatické dívky vyvedený v barvách nutících přivést jeho diváka k zasmušilosti. Byl to dobře vybraný obrázek. Hned od první skladby bylo jasné, že tady něco nehraje. To něco byly elektrifikované nástroje. Bombay Bicycle Club, parta, která se díky divokým (a nahým) koncertům ocitla na černém seznamu několika míst, nahrála folkové album. A to ne ledajaké. Žánr vystřihli způsobem pravé folkové legendy. Jako kdyby se jejich věkový průměr za pouhý jeden rok posunul o celá desetiletí. Sami se však slovu folk při hodnocení alba vyhýbají. V rozhovoru pro britský The Observer navrhují music with no name a o řádku níž The Acoustic Album. Pitchfork v recenzi připisuje změnu hledání vlastního zvuku, na které mají díky svému věku nárok. Přesto dává čtyři z deseti. New Musical Express, který BBC od začátku podporoval, je smířlivější a za emocionální intenzitu dává osmičku. Nicméně už v době, kdy šla "Flaws" na trh, kapela prozrazuje, že příští deska bude ovlivněna hip hopem, elektronikou, free jazzem a Frankem Zappou, což byla v té době ve spojitosti s BBC stejně nepředstavitelná kombinace jako o pár let později ta s Bollywoodem. Ale pak se objevil "Shuffle", první singl z "A Different Kind of Fix".


Některé ohlasy rovnou začínaly větou: Zapomeňte na všechno, co víte o BBC. Žánrový rozptyl v jejich tvorbě nemohl být po vydání "A Different Kind of Fix" větší. Nespoutaný debut našel protiváhu hned v následující folkové odbočce, aby se na třetí dlouhohrající nahrávce BBC představili téměř jako věrozvěstové alt-rocku. A stejně neuchopitelně probíhaly i koncerty. Hlava kolem z toho šla i dopisovateli The Guardian, který v živém provedení slyšel kytary inspirované Vampire Weekend, klávesové party jak od Killers či post-Libertines indie rock. A samozřejmě, když došlo na písničky z "Flaws", zařadil je do škatulky post-Mumfords folksiness. "A Different Kind of Fix" se v prodejním žebříčku vyšplhalo až na šesté místo, čímž BBC o dvě příčky vylepšili svůj dosavadní rekord. Uvolněno z něj bylo postupně pět singlů, které pomohly ve větší míře prosadit kapelu i v zahraničí. I u nás se album objevilo v seznamu nejlepších počinů za rok dva tisíce jedenáct, kam ho zařadil freemusic.cz. Ze dvou singlů toho nadcházejícího "So Long, See You Tomorrow" to vypadá, že na stejnou listinu by se mohla kapela vrátit nejen u nás. Třetí žánrové překvapení v řadě se konat sice nebude, ale předpoklad vypustit do světa přelomové album, nejen pro svou kariéru, v sobě tahle kapela zcela jistě má.


Track Tip: The Osels - Ready For Solution

11. ledna 2014 v 18:13 | Petr Balada |  TrackTip
A celkově nás baví hrát, takže míň keců, víc hraní. (The Osels)

Až se příští rok stane Plzeň Evropským hlavním městem kultury, můžou být klidně tito její rodáci již považování za celorepublikové klubové hvězdy. Pokud chystaný materiál obdaří stejnou energii a přesvědčivostí jako singl "Ready For Solution", je možné cokoliv. Dobře měli The Osels našlápnuto už v roce svého vzniku. Jak připomínají ve svém promu, před třemi léty bodovali ve dvou kláních a odehráli několik koncertů, který si považujem, protože nás prostě bavily. Předloni se objevilo EP "Summer Session" a nyní na přelomu roku "Ready For Solution". A právě kvalitativní posun mezi těmito nahrávkami naznačuje, že kapela má před sebou světlé zítřky.

.
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...