... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Únor 2014

Track Tip : Aid Kid - Sleep Start (Murder Bear Doug Remix)

24. února 2014 v 21:33 | Petr Balada |  TrackTip
Lahůdkově zremixoval písničku Ptáci od Lenky Dusilové a nyní se sám ocitl v pozici remixovaného. Hned čtyřikrát jinak je ke slyšení singl "Sleep Start" na aktuálně (pod vizionářskou značkou FLEXY) vydaném SP. Nejzajímavěji dopadl čtvrtý remix v pořadí. Vyhrál si s ním Tomáš Havlen aka Murder Bear Doug, tedy polovina projektu Post-hudba známého i z těchto stránek (viz soundtrack a mise:debut). Ondřej Mikula skrývající se za nickem Aid Kid neskrývá na fb profilu z jeho verze nadšení. A není se čemu divit. Však posuďte sami.

Aid Kid - Sleep Start (Murder Bear Doug Remix) ... poslech

Seznamka ... Royal Blood (uk)

22. února 2014 v 14:53 | Petr Balada |  Hudba
Nemusíte se účastnit talentových soutěží, aby vaše akcie vylétly raketově vzhůru. Stačí, aby si tričko s názvem kapely, ve které hrajete, oblékl člen jedné z nejpopulárnějších part současnosti. Je z toho už provařená historka, nicméně krásně ilustruje, že i v době internetu se lze prosadit bez něj. Royal Blood mají momentálně nejrychlejší hudební kariéru ve Velké Británii. Ačkoliv vydali oficiálně pouze dva singly, skloňuje se jejich jméno na stránkách těch nejprestižnějších hudebních periodik. A po jejich poslechu je jasné, že tihle dva by se prosadili, i kdyby jejich tričko bubeník Arctic Monkeys během koncertu na Glastonbury na sobě neměl.


Mike Kerr a Ben Thatcher se znají už nějaký ten pátek. Hráli v několika kapelách, ve kterých vždycky našli společnou řeč. A tak, když Ben vyzvedával z Austrálie se vracejícího Mikea na letišti, bez váhání souhlasil s jeho plánem na společnou kapelu. Hned druhý den měli první koncert. Jsou další z řady blues rockových dvojic, jako jsou The Black Keys nebo The White Stripes. Jejich zvuk je však odlišný. Poklonu mu skládá i Will Godfrey, který o Royal Blood napsal obsáhlý profilový článek pro BOON Magazine. "Je to skutečně působivé, že dva lidé mohou vytvořit tak úplný, silný zvuk." Jen bicí, basa a několik různě vytuněných zesilovačů. A kým se nechávají hudebně ovlivňovat? Queens of the Stone Age, The Racontuers, Justin Timberlake a Jeff Buckley.


Před pár dny představili singl "Little Monster". Bubeník Ben Thatcher ho pro The Student Pocket Guide sám okomentoval jako ukázku vývoje kapely. Jde o rozhlasově přijatelnější kousek, než předchozí "Out of The Black", ale rockový odpich mu nechybí. Zdá se, že po loňské "My God Is The Sun" od Queens of the Stone Age tu máme další festivalovou hymnu. Debutové album by mělo být hotové v dubnu. Ve vyjádření zveřejněném na clashmusic.com kapela slibuje, že bude hodně hlasité. A nikdo na ostrovech nejspíše nebude překvapen, když se uhnízdí na vrcholu prodejního žebříčku. Royal Blood jsou černým koněm i pro festivalovou sezónu. Jak sami potvrzují, pár podniků už si je vyhlédlo. Konkrétnější zatím být nechtějí (ví se o The Great Escape a o Reading Festival), ale v rozhovoru pro radsound.co.uk alespoň prozradili nutnou výbavu koncertní šatny. Na seznamu jsou například krevety s mátovým jogurtem od Marks and Spencer, Whiskey či počítačová hra GTA 5. Takže nic, co by nešlo sehnat i u nás. Předem děkuji jasnozřivému promotérovi.


Track Tip : Adrian T. Bell - Lovers in our Minds

17. února 2014 v 20:57 | Petr Balada |  TrackTip
Médii nesledován vydal zpěvák domácích The Prostitutes na sklonku roku sólové album. Bobtnající hromadě hudebních cen, které měly právě podobné počiny podchytit, navzdory. Doprovodné ticho se však velmi brzo rozpustilo v překvapivých výkřicích. Virální kampaň nabrala na síle. Kvalita se prosadila. Sedíme na zadcích. Divíme se, to nám jde. Devítku písniček zařazených na desku nyní doplňuje desátá, jež z tracklistu vypadla. Na pohodu, s příjemnou retro atmosférou. Smooooth. K dokonalosti chybí snad jen k životu probuzená bicí souprava. Stroje do koše.

Adrian T. Bell - Lovers in our Minds ... poslech

Prodavač - Malý ráje ... 65%

16. února 2014 v 12:26 | Petr Balada |  recenze cz
Je to taková obyčejná deska. Z pusté roviny nevýraznosti ji na terénní nerovnost pozornosti vytahuje druhá polovina. Slovní vaty začne ubývat na úkor skutečných autorských sdělení. Z líně se převalujícího indie popu se náhle uvolňuje energie promyšlenějších aranží. Čím více se hraje a texty vygradují například do repetice jen o dvou větách (Všechno, co potřebuju, jsou malý ráje / Všechno, co potřebuju, jsi ty - "Malý ráje"), tím lépe. Až poslední tři písničky stojí za zapamatování.

Na svět se díváme skrz televizi / barevný obrázky jsou lepší než sny / a všichni nadáváme na krizi / přitom sami žijem tu, co nikdy nezmizí ("Lepší než sny")

Poslech napovídá, že prvotina "Malý ráje" nevznikla z přehnaných ambicí. Skoro jako by za deskou stála jen volná chvíle, kdy nebylo co lepšího dělat. Sama kapela informuje o nahrání za den a půl. Alibi? Spousta zajímavějších nahrávek vznikla jistě v horších podmínkách a za kratší dobu. Prodavačův repertoár přitom sám o sobě není z nejhorších. Na debutu se zkrátka mohla tahle parta vyřádit daleko více. Kompromis je v umění smrtí originality.

Prodavač - Malý ráje ... poslech / nákup (vinyl, mp3, flac)

IDKFA - všechny!zbraně!dětem ... 85%

12. února 2014 v 20:18 | Petr Balada |  recenze cz
Je na tom albu cosi fascinujícího. Něco, co mě přinutilo vydržet až do konce, ačkoliv jsem si už od poloviny říkal, že tenhle track bude poslední. A když ten poslední skutečně dohrál, jakoby mě někdo ztloukl Ottovým slovníkem naučným. Všemi dvaceti osmi díly. Ovšem v přepisu Charlese Bukowského. Alternativní přednášky humanitních studií psané po zavíračce ve vysokoškolské hospodě. Nikdy toho snad v dějinách českého hip hopu nebylo tolika slovy řečeno tak málo. Lexikonové mudrování. Pekelný level prázdnoty. Ale, jak říkám, je na tom cosi fascinujícího.

Může za tím být délka jednotlivých skladeb a hudební podkres. Ačkoliv je dvaadvacet položek na tracklistu šíleným vrahem pozornosti, díky stopáži, která se jen párkrát přehoupne přes tři minuty, jde nakonec pouze o její zátěžový test. A pak tu jsou beaty, samply, skreče a především návštěvy dechových nástrojů. Namíchány v dokonalém poměru dávají dohromady vyprošťovací lektvar z kocoviny postapokalyptického věku, kdy cesta pokračuje dál za konec světa, a voči viděj ztopořený líbající se billboardy! Freud by měl radost.

Slova ztratila na tomhle albu svůj význam. Jejich seskupování do psychedelických větných útvarů se však minulo účinkem. Nový obsah v nečekaných souvislostech objeven nebyl. Lingvistické provokace zůstaly pouze v rovině postmoderních citací západního světa. Otazníky vysavače introvertní mysli doplnily výkřiky hospodského filozofa. Introjekce intelektu versus sexuální frustrace. Dětské opojení sprostými slovy vyřčenými na veřejnosti se tu mylně zaměňuje za přání být underground. Ale do třetice, je na tom cosi fascinujícího.

Slova se stala cihlami a firma IDKFA z nich postavila dům. Většina místností dostala nízké stropy a působí klaustrofobicky. Na druhou stranu, ten zbytek, kde se výškou nešetřilo, by bylo lepší zazdít. Okna příliš světla nepouštějí. Dveře je zapotřebí chvíli hledat. Zabydlet se uvnitř příliš nedá. Už samotná prohlídka ale mění nudu v zážitek. Jestli ještě na prahu potřebujete přesvědčit ke vstupu, snad postačí informace, že tahle nahrávka je potvrzením prvenství pro hip hop v kategorii nejdůležitější žánr pro domácí hudební scénu. A pokud vám tahle recenze přijde ve stínu této informace neurčitá, zmatená, nicneříkající a vlastně zbytečná, jste na poslech alba "všechny!zbraně!dětem" náležitě připraveni.

IDKFA - všechny!zbraně!dětem ... poslech, download

FNTM - Cruel Winter Remix EP ... 70%

9. února 2014 v 20:18 | Petr Balada |  Mise:CZ Debut 2014
Na cestě za debutem trousil v uplynulém roce jednu hudební perlu za druhou. V rozmezí půl roku vydal nejprve "Gameplay EP" a na sklonku léta "Cruel Summer EP". Poté, co ještě v prosinci stačil dát dohromady své "Beats, remixes, unreleased", se nyní objevila remixová verze druhého z ípíček. Předělat tracky z tohoto malého klenotu je složitý úkol. Jsou totiž postaveny na provařených samplech a každý další zásah, nutně vede k úvaze, zda náhodou neposloucháme už remix původního originálu. Nakonec se však tento problém řeší pouze v jednom případě, protože většina hostujících umělců si zvolila méně nápadné tracky. Ten, který skrýval druhé největší nebezpečí, "Finally", zůstal nepovšimnut. Ne už tak titulní věc "Cruel Summer". Paul Gate na něj šel ale možná až příliš akademicky a nepodařilo se mu vdechnout další život. Hned třikrát dostal na frak kousek s výrazným melodickým nápadem "Sirens". Upravil ho i sám FNTM. K lepšímu. VIP verze nosný motiv ještě více vygradovala. Krok s ním udržel DJ AKA. Jeho Sirény jsou velkým rozvětveným příběhem dekorovaným trnovou basovou korunou. Na "Which Way" zbyly téměř ambientní vody. O ponor se postarali ProjektreK + 3CK a je škoda, že se před tím nenadechli o něco více. Za dvě a půl minuty se do velké hloubky dostat nedá. Takže, "Cruel Winter Remix EP" vcelku dobrý, ale hlad po novém materiálu se značkou FNTM nezažene.

FNTM - Cruel Winter Remix EP ... poslech/download

Track Tip: Paolo Nutini - Scream (Funk My Life Up)

9. února 2014 v 13:03 | Petr Balada |  TrackTip
Na čtrnáctého dubna má prozatím naplánováno vydat své třetí album "Caustic Love" majitel velmi charismatického hlasu Paolo Nutini. A pokud se ponese v duchu prvního singlu, bude to velmi slušná nálož.


Seznamka ... Bishop Nehru (us)

4. února 2014 v 20:57 | Petr Balada |  Hudba
Poprvé jsem ho slyšel loni na jaře. Zane Lowe ve svém pořadu na BBC Radio 1 pouštěl skladbu "Welcome" a představil Bishopa Nehrua jako velké zjevení světového rapu. Vymazlený oldschoolový zvuk mě uchvátil. Vzhledem k věku autora jsem však produkci považoval spíše za nástroj k prosazení se někoho v pozadí. Jazzy sound v šestnácti? To jako vážně? Uběhlo pár měsíců. Je tu nová skladba produkovaná Disclosure a já čtu rozhovor s týpkem, který v něm sice bezelstně přiznává, že mu jména Leonard Cohen či Neil Young nic neříkají, ale na druhou stranu ze sebe sype doporučení na jazzové klenoty od Johna Coltranea po Roye Ayerse. Seznamte se, Bishop Nehru!


Ta hudba, to jsem prostě já. Ze sta procent. Nikdo mi nemůže tvrdit opak, rozpovídal se Bishop Nehru v listopadu pro časopis Vibe. A když si ho Stacy-Ann Ellis v rámci rozhovoru dobírala, že podobných mladých nadějí už tu bylo spousta (viz Joey Bada$$) a nakonec o nich za pár týdnů nebylo slyšet, neskromně podotkl, že jeho zvuk je prostě jiný a nikdo tu momentálně takovou hudbu nedělá. Žádný ramenatý a přidrzlý řeči, ale zdravé tvůrčí sebevědomí. Číst si rozhovory s tímhle mladíkem je vůbec zážitek. Tazatelé příliš nevěří, že raper v podobném věku a podobné tělesné konstituce, může ve svém žánru uspět a podle toho kladou otázky. Na druhé straně pak sedí teenager, který na ně s upřímností svého věku odpovídá a ještě se u toho dobře baví. Když je zkrátka někdo přesvědčený o tom, co dělá a hlavně tomu sám věří, můžou mu být novináři v podstatě ukradený. Nebo je může uzemnit odpovědí, že první zkušenost s tvorbou muziky prodělal ve třinácti letech, kdy si sám pro sebe vyprodukoval jazzové album. Bez samplů.


Dílo, kterým na sebe hudební veřejnost skutečně upozornil, ovšem vydal až o tři roky později. Vyzdvihovaný a oceňovaný mixtape Nehruvia z kraje roku 2013 mu zajistil post předskokana na výročním turné Wu-Tang Clan i podporu od Kendricka Lamara. O produkci se už tehdy postarala taková jména jako MF DOOM, DJ Premier či J.Dilla. Od té doby stihl Bishop Nehru ještě rozjet vlastní projekt strictlyFlowz a vydobýt si dvě místa na soundtracku NBA Live 2014. Sám sebe za pět let pak vidí s několika soškami Grammy a hotovým filmem, neboť kinematografie je obor, který ho momentálně hodně láká. Baví ho psaní scénářů, netají se přáním režírovat videoklipy pro své kolegy. To je budoucnost. Teď všechny zajímá, jak bude vypadat debutová deska a zda se jí dočkáme už letos. Je "You Stressin" nápověda nebo slepá ulička?


Bombay Bicycle Club : So Long, See You Tomorrow ... 85%

2. února 2014 v 14:20 | Petr Balada |  Hudba
Povedlo se. Bombay Bicycle Club nahráli album, které jim definitivně bere místo v pekelné škatulce no sound band. "So Long, See You Tomorrow" je představuje konečně jako kapelu s vlastním hudebním názorem. Po výbušném debutu ala Two Door Cinema Club, předčasném folkovém stárnutí a léčbě kocoviny z tanečního klubu lze novinku považovat za až překvapivě svojský počin. Od první skladby po číslo sedm se dokonce jedná o jeden z nejzajímavějších hudebních počinů britské indie scény. Dosavadní singly, které působily hodně roztříštěně, jsou zde usazeny do kontextu půlhodinové extáze, kdy se posluchač divý a kritik znalý dosavadní tvorby BBC žasne.

Kompozice jako "Whenever, Wherever", "Eyes Off You" (stejně i závěrečná "So Long, See You Tomorrow") žijí ve vlastním světě samostatného alba. Mění se, vyvíjejí, rostou. Odprošťují se od prvoplánovitosti silných refrénů snadných k zapamatování. Od toho tu jsou "Luna", "Carry Me", "It's Alright Now". Zejména titulní skladba pak ukazuje, kam je až možné nechat se unášet hudbou.

Ne všechny únosy ale mají šťastný konec. Kapela sama hovořila v souvislosti s novinkou o inspiraci nasbírané v Indii a informaci zprvu vyhodnocenou jako ironický špílec proměnila ve skutečnost. Bohužel. Drobné melodické nápady postřehnutelné v průběhu poslechu desky vytrysknou v položce číslo osm přímo do bollywoodského gejzíru. A je to vydatná sprška. Písnička "Feel" hodící se spíše na bonus dokonale rozloží dosavadní atmosféru. Zvláště, když přichází po emocemi nejvíce vytížené skladbě "Eyes Off You".

Není pochyb, že na koncertech bude slavit úspěch, ale deska "So Long, See You Tomorrow" si tak destruktivní vsuvku nezasloužila. Když už jsme u koncertů, kapela zahajuje příští týden evropské turné. Většina míst hlásí vyprodáno. Na Česko se nedostalo. Nezbývá, než doufat, že se je podaří přivést na některý z festivalů. Zástupci slovenského podniku Grape už sice oznámili, že BBC točí v létě další desku, ale naděje umírá poslední.

Bombay Bicycle Club : So Long, See You Tomorrow ... spotify

Bombay Bicycle Club : Z kanálů na vrchol ... 1. část
Bombay Bicycle Club : Z kanálů na vrchol ... 2. část
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...