Je to taková obyčejná deska. Z pusté roviny nevýraznosti ji na terénní nerovnost pozornosti vytahuje druhá polovina. Slovní vaty začne ubývat na úkor skutečných autorských sdělení. Z líně se převalujícího indie popu se náhle uvolňuje energie promyšlenějších aranží. Čím více se hraje a texty vygradují například do repetice jen o dvou větách (Všechno, co potřebuju, jsou malý ráje / Všechno, co potřebuju, jsi ty - "Malý ráje"), tím lépe. Až poslední tři písničky stojí za zapamatování.
Na svět se díváme skrz televizi / barevný obrázky jsou lepší než sny / a všichni nadáváme na krizi / přitom sami žijem tu, co nikdy nezmizí ("Lepší než sny")
Poslech napovídá, že prvotina "Malý ráje" nevznikla z přehnaných ambicí. Skoro jako by za deskou stála jen volná chvíle, kdy nebylo co lepšího dělat. Sama kapela informuje o nahrání za den a půl. Alibi? Spousta zajímavějších nahrávek vznikla jistě v horších podmínkách a za kratší dobu. Prodavačův repertoár přitom sám o sobě není z nejhorších. Na debutu se zkrátka mohla tahle parta vyřádit daleko více. Kompromis je v umění smrtí originality.