Poprvé jsem ho slyšel loni na jaře. Zane Lowe ve svém pořadu na BBC Radio 1 pouštěl skladbu "Welcome" a představil Bishopa Nehrua jako velké zjevení světového rapu. Vymazlený oldschoolový zvuk mě uchvátil. Vzhledem k věku autora jsem však produkci považoval spíše za nástroj k prosazení se někoho v pozadí. Jazzy sound v šestnácti? To jako vážně? Uběhlo pár měsíců. Je tu nová skladba produkovaná Disclosure a já čtu rozhovor s týpkem, který v něm sice bezelstně přiznává, že mu jména Leonard Cohen či Neil Young nic neříkají, ale na druhou stranu ze sebe sype doporučení na jazzové klenoty od Johna Coltranea po Roye Ayerse. Seznamte se, Bishop Nehru!
Ta hudba, to jsem prostě já. Ze sta procent. Nikdo mi nemůže tvrdit opak, rozpovídal se Bishop Nehru v listopadu pro časopis Vibe. A když si ho Stacy-Ann Ellis v rámci rozhovoru dobírala, že podobných mladých nadějí už tu bylo spousta (viz Joey Bada$$) a nakonec o nich za pár týdnů nebylo slyšet, neskromně podotkl, že jeho zvuk je prostě jiný a nikdo tu momentálně takovou hudbu nedělá. Žádný ramenatý a přidrzlý řeči, ale zdravé tvůrčí sebevědomí. Číst si rozhovory s tímhle mladíkem je vůbec zážitek. Tazatelé příliš nevěří, že raper v podobném věku a podobné tělesné konstituce, může ve svém žánru uspět a podle toho kladou otázky. Na druhé straně pak sedí teenager, který na ně s upřímností svého věku odpovídá a ještě se u toho dobře baví. Když je zkrátka někdo přesvědčený o tom, co dělá a hlavně tomu sám věří, můžou mu být novináři v podstatě ukradený. Nebo je může uzemnit odpovědí, že první zkušenost s tvorbou muziky prodělal ve třinácti letech, kdy si sám pro sebe vyprodukoval jazzové album. Bez samplů.
Dílo, kterým na sebe hudební veřejnost skutečně upozornil, ovšem vydal až o tři roky později. Vyzdvihovaný a oceňovaný mixtape Nehruvia z kraje roku 2013 mu zajistil post předskokana na výročním turné Wu-Tang Clan i podporu od Kendricka Lamara. O produkci se už tehdy postarala taková jména jako MF DOOM, DJ Premier či J.Dilla. Od té doby stihl Bishop Nehru ještě rozjet vlastní projekt strictlyFlowz a vydobýt si dvě místa na soundtracku NBA Live 2014. Sám sebe za pět let pak vidí s několika soškami Grammy a hotovým filmem, neboť kinematografie je obor, který ho momentálně hodně láká. Baví ho psaní scénářů, netají se přáním režírovat videoklipy pro své kolegy. To je budoucnost. Teď všechny zajímá, jak bude vypadat debutová deska a zda se jí dočkáme už letos. Je "You Stressin" nápověda nebo slepá ulička?