Je v prostoru prostor, v něm je náš vesmír, v něm planeta Země, na ní člověk, v člověku srdce a v srdci Bůh. A v Bohu je prostor, v něm je náš vesmír, v něm planeta Země, na ní člověk, v člověku srdce a v srdci Bůh.
("Babylónská věž")
Básnířka pocitů je zpátky. Teskná a melancholická tak, až uši pláčou. Jako by na ni dolehla tíha světa a ona touží ztracenou lehkost vybojovat zpět. A tak zpívá písně o strachu, odvaze, vykoupení. Album "Gaia" je jako válečný román, kde se všechny bitvy odehrávají až po poslední větě, kterou by klidně mohl být slogan jedné z písní: "Tenhle svět není jen pro silný".
Když si přibere cizí jazyk (Gaia), hosta (Aneta Langerová v "Babylónské věži") či smyčcový kvartet ("Tenkrát v ráji"), pohybuje se Radůza na novince nebezpečně blízko kýči. Ale protože i skrze takové písně leccos sděluje, nelze je považovat za mazlavě lepkavé či otravně vtíravé. To už je oprávněnější vznést námitku na nedodržení koncepce. Ovšem paradoxně, ve chvílích, kdy se od svého alter ega dávné filozofující válečnice odchýlí a dojde na obyčejnost života ("Poslední cestující"), je ke slyšení autorsky silnější (uvěřitelnější) Radůza. Stejně platí, že čím střídmější doprovod, tím více strhujícím se poslech stává. Jednoduchost účinnější bojovného ryku.
"Gaia" přináší odlišný pohled na písničkářku, která na svých nahrávkách umně klouzala od žánru k žánru, od nálady k náladě. Jako by pod ní tentokrát led definitivně roztál. A ztráta pevné půdy pod nohama dokáže dělat s člověkem doposud nepoznané věci. Patří mezi ně i nutnost vyrovnat se se strachem, že se už nikdy pod nohy vrátit nemusí. Ale žádnou paniku, tenhle svět není jen pro silný.