Typ nahrávky s přednostním cílem upevnit pozici u partičky, která vždycky potvrdí, že to dělám ze všech nejlíp a pokud se to někomu nelíbí, mele sračky. A tak v textech řeší jejich autor hlavně sám sebe. Selfie hip hop. Fajn přístup, proti kterému bych nic neměl pouze v případě, kdyby dotyčný produkoval skutečně hip hop a ne pop hop. Konkrétně hudební nudu vytaženou z koše, co někdo deset let nevynes. Na druhou stranu, dlouho jsem se při poslechu alba nenasmál tolik jako tady u šílenosti s názvem "LaFamilia", tracku vyšperkovaného dětským sborem. Vážně smrťák. Příznivou zprávou je, že se jedná o poměrně vyrovnanou desku. Nepříznivou zprávou, že se jedná o vyrovnaně špatnou desku. Ale jsem veskrze pozitivní člověk, a tak konec dobrý, všechno dobré: Kousky "Blížíme se ohni" a "Interiér" jsou přinejmenším alespoň průměrné.