Album "Other" se na těchto stránkách stalo tím nejlepším domácím roku dva třináct. Protože jsem projekt Black Tar Jesus živě ještě neslyšel, sestupoval jsem do podzemního kina Sirius tázavým krokem. Dostojí live prezentace síly nahrávky? Nádražní kino se znovuotevřelo k příležitosti akce "Stanice Pardubice". Prostor jako koncertní klubový sál obstál na výbornou. Byla by škoda, kdyby zůstal ladem. Navíc do něj našlo cestu mnohem více lidí, než čekali i sami pořadatelé. Potenciál být hojně navštěvovaným kulturním stánkem vzhledem k ideální poloze tedy určitě má.
Tomáš Kopáček aka Black Tar Jesus se představil posilněn o spoluhráče na bicí. A byl to rachot. Ve dvou poslali do publika tolik výborné muziky, kolik se nepodařilo ani následujícím Weird Owl v pěti lidech. Už jenom ta s pokračujícím setem se stále prohlubující symbióza mezi kytarou a bicími byla zážitkem. Výrazné kytarové rify a pulzující rytmika odpoutávaly posluchače od okolí. Říkaly si o pozornost, kterou dobrovolně dostaly, ačkoliv se ji snažila pro sebe ukrást klasika od Hitchcocka promítaná souběžně na plátno nad pódiem. Gradující atmosféra pak vyústila do vytleskaného, vypískaného, vyskandovaného přídavku. Materiály k akci obsahují formulaci, že Black Tar Jesus vystoupil prý úplně naposledy. Snad se mýlily. Už jenom tenhle koncert bych si dal ještě několikrát.