Když už jsem se tu rozplýval nad koncertem Black Tar Jesus, musím smazat také jeden rest z března letošního roku. Tomáš Palucha vydává u stejného labelu, který poskytl zázemí i pro desku "Other". U Stoned To Death Records vypravili "Špinavou hru" na stále populárnějším médiu. Pět instrumentálních skladeb je rozděleno na dvě strany magnetofonové kazety. Rozpůlení přitom nepůsobí vůbec násilně. Vzhledem k charakteru instrumentálek naopak došlo k vcelku přirozenému efektu dvou samostatných EP. A přiznávám, že první z nich mě baví mnohem víc. U béčková strany se mi zdá, že až příliš inklinuje ke scénické hudbě, do které se bez znalosti kontextu a úmyslu stěží proniká. Zatímco úvodní skladby jsou k posluchači přece jenom vstřícnější, druhá část alba působí jako stěží čitelný deníkový záznam. Jestliže občas v recenzi upozorním na nutnost nahrávku skutečně poslouchat a nenechat se rozptylovat další činností, u "Špinavé hry" to platí v zesílené míře. Ono je mnohem jednodušší nazvat instrumentální skladbu "Stýskání" a instruovat tak posluchače, jaké mají mít pocity, než "Dubbermind" a nechat to čistě na nich. "Špinavá hra" byla po "Drummond" teprve druhou deskou, u které jsem se zapojil do proma. A ačkoliv výsledek není v kontextu domácí scény revoluční záležitostí jako u Madame Pepper, pořád se jedná o velmi zajímavou nahrávku stojící za pozornost.