... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Červenec 2014

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.15

28. července 2014 v 20:18 | Petr Balada |  Spotify
"Around Town" by The Kooks - "Listen" se jmenuje čtvrté studiové album britské partičky, která jako jednoho z producentů angažovala amerického specialistu na hip hop známého pod nickem I.N.F.O.. Jestli se s jeho pomocí dostane deska na první místo prodejní hitparády, měl napovědět singl "Around Town". U mě dobrý, ale na ostrovech stačil jen pětatřicátou pozici.

"No Excuse" by Jacques Greene - mladý producent z Montrealu, který má za sebou remixy pro Radiohead, Autre Ne Veut či Ciaru vydal na jaře EP "Phantom Vibrate" obsahující také tento svěží kousek, z kterého je slyšet rnb i reminiscence na garage (cha, kde jsou ty časy).

"Nowhere" by Dillon - znepokojující a fascinující track. Berlínský objev z roku 2011 nepřestává udivovat ani na svém březnovém albu "The Unknown".

"It Aint Easy" by Irma - z Německa do Francie za stejným ročníkem narození (1988). Srdceryvný text podaný velkým hlasem. Velmi příjemně zprodukovaná záležitost.

"Fall" by Cheatahs - shoegaze pohodička od britské kapely o čtyřech členech ze čtyřech států. Jejich debutové album zaznamenalo na metacritic.com skóre 79 ze 100. Nejbližší koncertní zastávka 2. srpna Londýn, festival Visions 2014.

"Finally" by Josh Record - očekávaný debut "Pillars" potvrdil písničkářský talent Brita, který okouzlil už loňským EP "The War". "Finally" považuje za nezapomenutelný moment alba také renownedforsound.com, který písničku popsal jako jednoduchou a krásnou zároveň. Ano, ano, v jednoduchosti je krása.

"Young Chasers" by Circa Waves - liverpoolský indie popový kvartet na strhující cestě vzhůru.


O konci a pauze = o dobro je nouze

27. července 2014 v 20:18 | Petr Balada |  Hudba
"Měli jsme rozdílné představy o tom, co by se s kapelou mělo dít dál. Zažili jsme toho společně opravdu hodně a nebylo jednoduché říct si, že nebudeme s A Banquet pokračovat." Tak trochu déjà vu. Po Charlie Straight neviděli ve společném podniku budoucnost ani členové další nadějné kapely. Po vydání debutu v dubnu 2012 patřilo ke jménu A Banquet synonymum objev. Pro mě se jím trio nestalo dlouhohrající nahrávkou "Breath", ale živým hraním, které teprve odhalilo jejich obrovský potenciál. Nekompromisnost, dravost, zdravé sebevědomí. Jak se uvádí v rozlučkovém textu, dva členové už rozjeli vlastní projekt Rituály. Vedle českého názvu se pro mateřský jazyk rozhodli i v textech. Zatím si nemyslím, že by to byl dobrý nápad. Nemluvě o diskutabilním vokálním projevu zpěváka. K dispozici jsou dva singly: "Ozvěny" a "Stíny perutí". Druhý jsem ani nedoposlouchal. Kapela A Banquet tu bude chybět.


Stejně jako Freeze Fest: "Máme za sebou 6. skvělých ročníků festivalu Freeze Fest. Ten za ty léta postupně dospěl ve svébytný festival, který nemá v Čechách obdoby. Některé z původních myšlenek se podařilo naplnit více, jiné méně. Festival se však každým rokem měnil, vždy nabídl něco nového a hlavně se vždy snažil v plné míře zapojit každého, kdo na festival přijel a to nás těší ze všeho nejvíc." Naštěstí organizátoři takto oznámili pouze roční pauzu. Přesto lze litovat, že k ní vůbec došlo. Letošní festivalová sezóna zchudla o podnik, který se vždy dokázal odlišit. Nejen ve výběru účinkujících a doprovodného programu, ale především výtvarnou stránkou. Ať už se konal v Milovicích nebo v Libušíně, vždy dokázal daný prostor začlenit do svého konceptu. Nechal se přizpůsobit prostředím, kterému pomáhal vyniknout instalacemi, nasvícením, hudbou. Freeze Fest mi bude letos chybět


Lipo - O duši ... 55%

27. července 2014 v 15:01 | Petr Balada |  recenze cz
Hop a je tu pop. Vybaven znalostí singlu "Pořád jen to svoje" a článku o mimořádnosti tracku "Město, co spí" jsem se pustil do poslechu desky, která boduje svou nevyrovnaností. Jakoby "O duši" bylo dílem člověka žijícího mezi dvěma světy. V tom jednom je Lipo namachrovaným popovým odpadlíkem z boybandu, v druhém ukřivděným hip hoperem toužícím po uznání.

A tak zatímco ve výše zmíněném singlu říká, že rap je moc cenné médium, po zbytek alba z něj nevypadne sdělení hlubší, než že drogy jsou špatné a láska je nejvíc. Ovšem abych mu falešně nekřivdil, v jednom momentu se doopravdy hrubě odváže, když procítěně pronese, že válka je děvka ("Poslední údolí") v tracku věnovaném hádejte čemu ... ano, vztahům. Ale možná se jedná o skrytě skrytý protiválečný protestsong.

Jestliže se o textech dá říci, že pro svou nenáročnost mají blízko k popu, hudba vztah k tomuto žánru už jenom stvrzuje. Činí tak ale mnohem sympatičtějším způsobem. Ve svých nejlepších chvílích nabízí progresivní produkci ve stylu zahraničních nahrávek mainstreamových interpretů, kteří si najímají producenty mající za úkol zastřít tu absenci hlasu, tu abstinenci myšlenek. "O duši" zdobí dva takovéto momenty.

"Město, co spí" je po produkční stránce skutečně silnou záležitostí přesahující rámec desky. Nevadil by mi ani v dvojnásobné délce. Děje se v něm toho totiž tolik, že čtyři minuty se jeví být krutým žertem střihače. Líbil se mi minimalistický začátek, kdy Lipo startuje pouze za doprovodu akordeonu. S povděkem jsem kvitoval zlámanou pasáž i neokázalé začlenění operního hlasu. Druhou hudební položkou, která mně zvedla náladu, byl "Sen" nenápadně vtahující do hry zvuk dechových nástrojů. Škoda jen té abstinence myšlenek.

Dlouho jsem se při poslechu alba nenasmál tolik jako tady u šílenosti s názvem "Všechno má svůj čas", tracku vyšperkovaného dětským sborem. Vážně smrťák. Pokud vám předcházející dvě věty připadají povědomé, máte pravdu. Použil jsem je už v souvislosti se skladbou "LaFamilia" z desky "Molo" od dua Paulie Garand & Kenny Rough. Snad už někdo ze skutečně hip hopové crew rozepsal rým o tom, že český pop hop se rozhodl dokončit to, co Kulínský rozdělal.

Ani další hosté nedodávají desce potřebné osvěžení. Pozvané dámy povětšinou Lipo odsoudil k předvídatelným komparsním rolím v refrénu. Je tak v podstatě jedno, jestli si nechává přihrávat od Terezy Černochové ("Plameny") nebo mu druhé housle dělá Terezie Kovalová ("Hlubiny").

"O duši" se rozjíždí jako velkolepá hudební atrakce a končí jako sobotní zábava na letním parketu, kde si místní kapela hraje na přespolní. A jen díky přepálenému začátku se dá ta druhá polovina vydržet až do konce, které přináší posluchači poznání, že i člověk, o kterým se říká, že prej čte až zbytečně moc knih ("Pořád jen to svoje") vlastně nemá co říct.


Lipo - O duši ... spotify / nákup

47 vs. 47

27. července 2014 v 11:26 | Petr Balada |  Slova!
Jediným zaznamenaným omylem Colours of Ostrava byl blok projektu Mateřská.com. Pokleslé písničky dvou zpěvaček z kapely Yellow Sisters brnkaly na hodně rozladěnou strunu. Výhradu, že jejich "humor" jako chlap nemůžu pochopit, odvracím tím, že několik žen v mé společnosti bylo tou trapností zděšeno ještě víc než já.
(Ondřej Bezr, MF DNES 26.7.2014)


Mateřská.com byl jediný domácí projekt, který mě v sobotním programu Colours of Ostrava příjemně překvapil. Nadsázkou, stylizací, ale také hudební stránkou. Moderní sound postavený na rytmice se nebál tanečnějších žánrů. Texty konečně neřešící pseudoexistencionální bolístky měly vtip a nápad. Škoda dlouhých prodlev a hluchých míst uprostřed koncertu.
(Petr Balada. kult.mix 27.7.2014)

Thoola - Thoola ... 50%

24. července 2014 v 19:07 | Petr Balada |  recenze cz
Přesto se nevzdávám naděje, že plnohodnotné album už bude po všech těch peripetiích tou dostatečně účinnou trhavinou. Citace z recenze EP "Bed Of Fallen Autumn Leaves" je tu jako důkaz, že ne vždy zůstává naděje naživu poslední. Debut kapely Thoola nejiskří, netřaská, nebouchá. Zůstal v zajetí repertoáru předchozích nahrávek. Nemastný, neslaný, obyčejný. Usazený v kategorii hřejivě lidský, což jistě nemnohé potěší. Není přec nad krásné melancholické folkové písničky od srdíčka zpívané jímavým ženským hlasem a protkané táhlým zvukem cella. Navíc posluchačsky přívětivé tak, že ani nenutí zapamatovat si refrény neb na ně v podstatě rezignují. A co teprve, když se ozve hlas mužský, vyjukaný způsobem, že není jisté, zda svůj part vůbec dokončí, to je teprve zápletka. Ale ničehož nic se není třebas báti. V hřejivě lidském světě všechno dobře dopadne. I Thoola má naději, že ji jednou zbloudilý dobrotivý kouzelník toho prokletí zbaví. Tedy pokud zůstane naživu. Myslím kouzelníka, samozřejmě. Naděje zemřela už na začátku.

Thoola - Thoola ... poslech

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.14

21. července 2014 v 19:43 | Petr Balada |  Spotify
"Dangerous Days" by Zola Jesus - zpěvačka s ruskými kořeny tímto singlem naznačila, že její páté studiové album "Taiga" by mohlo být pro světový pop událostí podzimu.

"Gravedweller" by The Wytches - na dny počítá trojice rockových psychadeliků z anlického Peterborough dobu do vydání debutu "Annabel Dream Reader". Na nahrání jim stačilo osmačtyřicet hodin a hodně nadějí do něj vkládají i zástupci Partisan Records, kteří kapelu zlanařili pro americký trh.

"Easy (Switch Screens)" by Son Lux feat. Lorde - starší skladba dostala novou vokalistku a stala se součástí EP "Alternate Worlds". Pitchfork k tomuto přeobsazení napsal: it's now deeper, harder, scarier, better-thanks to Lorde. Son Lux vystoupí 4. listopadu v MeetFactory.

"Some Jazz Shit" by FaltyDL - co jiného čekat od zástupce labelu Ninja Tune než těžkou pohodičku. Drew Lustman, aka FaltyDL, se bude čerstvým sedmnácti trackovým albem "In The Wild" chlubit od 11. srpna.

"Reassuring" by Jim-E Stack - spolu s The Wytches zařadil talentovaného producenta ze San Franciska server Spin do přehledu nových umělců pro měsíc červenec a nejen "Reassuring" dokazuje, že to byla dobrá volba. Jim-E Stack balancuje na hraně několika žánrů, které dokáže smysluplně propojit do přitažlivě znějícího celku.

"Gold Silver Diamond" by Generationals - z nadcházejícího alba "Alix", které bude na trh vrženo 16. září, uvolnili indie rockeři z New Orleans optimistickou písničku o prázdnotě, zoufalství a nesmyslné marnosti života. Prostě radost až na kost.


Pohoda 2014: Ohlédnutí třetí - O mrazu, burácení a přesýpacích hodinách

20. července 2014 v 16:17 | Petr Balada |  Festy 2014
Rekapitulace letošních zážitků mi dokázala, jak málo bylo koncertů, které mě donutily k předčasnému odchodu. Za posledních pět let se tak z mého pohledu jednalo o hudebně nejvyrovnanější ročník, kdy i například úprk od Juany Moliny se netýkal výkonu interpreta, ale byl preventivním opatřením před nenadálým pádem z lavičky během čím dál více ztraceného boje s prohlubujícím se spánkovým deficitem.

Ne, že bych nebyl dopředu na nějakou tu protestní zpátečku připraven, ale i ta Azealia Banks nakonec překvapila dynamicky postaveným setem, který drhl pouze ve chvíli, kdy se pokoušela přejít z rapu do zpěvu. Dokonce si myslím, že udělala dobře, když show zabalila už po půl hodině. Ve složení DJ a dvě tanečnice z toho beztak více vytlouct nemohla. Bylo by zajímavé pozvat ji za nějaký čas znovu. Až konečně vydá album a postaví band. Vývoj u téhle slečny může ještě vzít překvapivý ráz.

Stejně jako vzal u Kelis, která si s výbornou doprovodnou kapelou bez ostychu střihla i Bounce. A světe div se, fungovalo to. Což jsem se naopak zdráhal dobu říct o 3D brýlích pro sledování koncertu Kraftwerk. Střídavě jsem si je sundával a nasazoval a čekal, kdy konečně přijdou ty prostorové efekty. Abych to nezdržoval, přišly, ale set Kraftwerku se mi navzdory cvikům s brýlemi zdál ještě nudnější, než když jsem ho absolvoval poprvé. Tenkrát jsem ještě vydržel až do konce, protože se to mělo za povinnost. Jsou to přeci klasici! Ale mezitím uplynulo pár let a já už na ty kazatelský monoteistický hlasy dávám čím dál tím míň.

Spousta hlasů se ozývala také při vystoupení Travis. Jako podpůrný sbor pomáhaly refrénům nést se až za hranice tmou posedlých stanových městeček. Občas se ale odmlčel. Vzpomínka na tragickou událost, kvůli které na festivalu kapela v roce 2009 nevystoupila, vygradovala do písně "Moving". A na letiště se na pár minut snesl mráz …

Umět japonsky, doprovázel by bezpochyby sborový zpěv i rockovou smršť seslanou z pódia dívčí úderkou Tricot. Nečekané, zábavné, strhující. Dokonce s přídavkem v podobě celého koncertu navíc. Ten bych si býval dal říct od Sleigh Bells. Je úžasné sledovat, jak atmosféra Pohody působí na kapely, které si zvyknou mít pod sebou mnohonásobně větší dav. Možná z nich spadne tíha odpovědnosti oslovit tolik lidí a prostě se baví svým hraním. V tomto případě z toho byly několikrát převrácené přesýpací hodiny vzájemné energie. Burácející hlediště, burácející jeviště.

Bohužel, burácení se v době konání festivalu ozývalo rovněž nad Tel Avivem a bylo důvodem, proč nemohl přijet spisovatel Etgar Keret. Jeho (ne)účast ilustruje stránku Pohody, na kterou nejsme u českých podniků zvyklí. Projevení společenského aktivismu a vyslovení jasného politického názoru se tu pořád ještě bere jako marketingově nevhodné. Ukrajinské vlajky, účast prezidenta nebo desítky debat nad rozličnými tématy opět letos o něco prohloubily víru v občanskou společnost a Pohoda tak stále pokračuje v budování odkazu Václava Havla, jehož srdce nepřestává zdobit hlavní pódium festivalu. Snad tomu tak bude za rok znovu.


Letní Track Tip : Spiffo&Rake feat. Dreamworkers - Nech mě plout

17. července 2014 v 19:02 | Petr Balada |  TrackTip
Dneska se vypnem a zítra přijde restart … Co čekat od letního hitu? Lehkost v hudbě a jednoduchost v textu. Pokud jedno z toho drhne je po všem. Dvojice Spiffo&Rake ubalila s pomocí Dreamworkers letní raketu, z které se hlava nemotá. Měla štěstí na samply, beaty i funkční slogany s možností je vyřvávat hned při prvním poslechu. "Nech mě plout" není o umění, ale o pocitu radovat se z hudby. Takže … ou, dneska nebudem nic řešit…


Pohoda 2014: Ohlédnutí druhé – Jak Seasick Steve draftoval fanoušky hokeje

15. července 2014 v 19:04 | Petr Balada |  Festy 2014
Publikum houstlo. Vcucávalo do sebe desítky a stovky nově příchozích, aniž by mu to způsobovalo trávicí potíže. Každý kousek doposud volného prostoru se změnil na noční můru klaustrofobikovu. V tu chvíli na pódiu štěstím explodující Seasick Steve opustil definitivně svoji židli a s kytarou laškoval se stejnou odzbrojující profesionalitou jako s mladou slečnou, kterou si nechal od ochranky vytáhnout z kotle pod sebou o několik minut dříve.

To jiná slečna postávající za mými zády sotva pár vteřin poznamenala, co že je to za dědu v lacláčích, a že by už tedy měl končit, protože na něj rozhodně nepřišla. Následovalo ještě pár poznámek pro pobavení kamarádů, když při nekonečném sólu posledního rozloučení bluesového génia náhle i ona obdivně pronesla, jak si to teda dává a z překvapení, že celý ten kravál měl na svědomí jenom se svým spoluhráčem za bubny, dokonce i zatleskala. Jistě nejen kvůli ní (a láhvi, ze které celou dobu usrkával) nakonec Seasick Steve klečel před publikem na kolenou a přál si, aby mohl ještě zahrát.

Sotva však skončilo jedno šílenství, započalo další. Mistra kytary neprodleně vystřídal mistr hokejky. Dva zdánlivě protichůdné světy se propojily. Poté, co hokejoví příznivci byli nuceni vyslechnout si chvilku blues, fanouškům tohoto hudebního žánru nezbývalo než setrvat na svém místě i po příchodu pořízka, který na nic hrát nemínil, ačkoliv to vypadalo, že si po vzoru Vrbovských víťazov přinesl inovativní dechový nástroj. Ale o tom, že ani držiteli Stanley Cupu neprojde u na pohár natěšeného publika všechno, se místní rodák Marián Gáborík přesvědčil v okamžiku, kdy ve vší nevinnosti prohlásil, že je na Pohodě poprvé. V tu chvíli se ozval pískot, který utnulo až jeho ujištění, že se rozhodně vrátí. Takový milý zdejší rituál.

Seasick Steve se vrátí už za pár hodin. Ve čtvrtek zahraje na Colours a jistě nebudou v hledišti chybět ani čerství majitelé zelených textilních pásků s bábetkami. A možná se mezi nimi najdou i fanoušci hokeje, kteří poprvé slyšeli dědu v lacláčích vlastně omylem.

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.13

14. července 2014 v 20:36 | Petr Balada |  Spotify
"Chased" by Raleigh Ritchie, The Internet - vycházející hvězda britského R&B vydala už v dubnu EP "Black and Blue Point Two", na kterém se spojila s neo soulovými The Internet. Výsledkem je i tenhle song týdne.

"All For Nothing" by Kensigton - nizozemští chlapíci se dali dohromady před osmi lety a derou se stále výš a výš. Po úspěšném letošním singlu "Street" neponechali nic náhodě a přišli s "All For Nothing", písničkou, která prokazuje, že jsou zručnými hitmakery.

"Trainwreck 1979" by Death From Above 1979 - kapela, která se kdysi na jednu pětiletku rozpadla, vydává po deseti letech nové album. "The Physical World" vychází Kanaďanům na začátku září. Produkce se ujal Dave Sardy (Oasis, Nine Inch Nails) a celé by to soudě dle prvního singlu nemuselo dopadnout vůbec zle.

"Don't Wanna Lose" by Ex Hex - o měsíc později se objeví debut "Rips" party okolo bývalého člena Wild Flag Mary Timonyho. S nahráváním pro změnu pomáhal někdejší spolupracovník R.E.M. Mitch Easter.

"I Need To Know" by The Finally - připomínka skvělého alba "Big Love in a Small Town" a neméně povedeného koncertu na Pohodě.

"Bakuretsu Panie San" by Tricot - kdo neuvidí, neuvěří. Jedno z velkých překvapení Pohody v podobě největších rockerek pod sluncem ze země, kde vychází.

"Rush" by Kasper Bjorke ft. Tobias Buch (Abstraxion Remix) - dánská elektronika předělaná francouzským producentem aneb Když se sever spojí s jihem.

"Hiding In Darkness" by WhoMadeWho (Kyson Remix) - melancholické chlácholení od dánské kapely dovedl do krajnosti německý producent Kyson aka Jian Kellett Liew. Opravdová lahůdka pro všechny introverty :-)

... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...