Třikrát jsem začínal poslouchat, třikrát skončil u třetí skladby. Až čtvrtý pokus vyšel. Druhá polovina alba mi nepovedené začátky naštěstí vynahradila. Přesto jsem se tak úplně nezabával. Písničky jak přes kopírák. Pomalé pasáže s tagem melancholie střídá bordel ze špagátu urvaných kytar a explodujících bicích znějících, hurá, skutečně jako bicí. Model, který se přes dobrý zvuk zadýchává příliš brzy po napáleném startu. S každou další položkou se už jen prohlubovalo otupení bránící skutečnému poslechu. Nod Nod zdobí dotažená žánrová odvaha. Válcují však silou, nikoliv přesvědčením. Pozoruhodnost celého projektu tak pro mě nespočívá primárně v samotném obsahu (i když skladba "Helen" je velká vymazlenost), ale ve faktu, že se jedná o rozšířenou sestavu hlukově opozičních Kalle. A samozřejmě v potvrzení, že zpěvačka Veronika Buriánková je vysávačkou duší.
Nod Nod - Nod Nod ... poslech