Když se zmateně probudím do post alkoholického rána, vládnu chutí a hlasem na natočení lo-fi folkového alba. Vždy to ztroskotá na vědomí, že nemám kytaru. Strangers in the City ano. Nevím, v jakém rozpoložení bylo natočeno "South", ale rozhodně se lišilo od předchozího EP, které do uší pronikalo s kadencí a účinkem kulometné palby. Rychlé výstřely následované tlakovou vlnou nadšení nyní střídají jejich vzdálené ozvěny s dojmem rozpačitosti. Zdá se, že to, co fungovalo na čtvrthodinové ploše, se při dvojnásobné délce odráží od neprůstřelné vesty chránící posluchačovu pozornost. Forma se rychle opotřebuje a stává se zbytečným lpěním na modelu, který po patnácti minutách nabízí stejně malé množství invence jako militantní slovník v recenzi. Strangers in the City přešlapují na místě. A je to škoda. Skladby "Twins", "Oxbow" či "Tower" naznačují mnohé. Možná mělo zůstat zase jenom u formátu EP. Však i s malou armádou se dá nad mnohačetnou přesilou vyzrát. My pacifisté o tom dokážeme teoretizovat tak dlouho, dokud se zase zmateně neprobudíme do post alkoholického rána s chutí nahrát lo-fi folkové album.