Ostré kontury emocí v měkkém podzimním světle. Melancholická přikrývka ze slábnoucích slunečních paprsků. Ticho ve střepech tikotu hodinových strojků. Singly dua VR/Nobody se do uší derou nenápadně. Doznívají ale v překvapivé tlakové vlně, která už vyhnala dost fanoušků ze světa jejich zažitých představ o domácí scéně.
Jak vzpomínal Jakub Strach (aka NobodyListen) pro Reflex, původně mělo jít o kapelu postavenou na troskách Nightwork, pro kterou pár věcí produkoval. Hledal se zpěvák. Václav Rouček vyslyšel výzvu na Twitteru, ale nic z toho nebylo. NobodyListen si na něj vzpomněl, když přemýšlel o svém vlastním projektu. Hlas a stejný zájem o hudbu postavenou na skutečném prožitku rozhodl. Žádné umělé grimasy, žádné hraní na efekt. Empatický repertoár, který má daleko do ledového království studiové produkce.
NobodyListen si získal respekt jako hip hopový DJ a producent, který se nahoru dostával postupně a sám. V již zmíněném rozhovoru pro Reflex řekl, že hudba je ta nejsilnější emoce jakou zná. Tvorba pro VR/Nobody je toho důkazem. Slyšet lze všechno jen ne čistý žánr. Indie r&b, indie pop, folktronika to jsou jen berličky k podepření. Hlavní je atmosféra. Neskládá se tu puzzle z nahodilých dílků. Nevrství beaty a samply, aby zněly dobře, ale aby se staly prostředkem komunikace. Zrcadlem nálad.
Internet je plný folktroniky s ufňukanými chlapci. Při poslechu se těžko od sebe odděluje zážitek z hudby a nutkání zavolat jim první pomoc. Václav Rouček je se svým pevným podmanivým hlasem jejich pravým opakem. Navzdory slow tempu přitom nezní jako zaříkávač hadů. Dokáže do výrazu dostat bolest i rockovou ušpiněnost, aniž by se musel bránit výčitkám vypočítavosti. Umí dovyprávět příběh rozehraný hudbou. Z várky prvních singlů "If You Stay", "Gone" a "Free" to nejpřesvědčivěji (a prozatím nepřekonaně) dokázal v "Gone".
Po téhle sérii mělo následovat EP, které se nakonec v loňském roce rozpadlo do další dávky jednotlivých tracků. "Bites and Slashes" nabídl hudebně temnější tvář dua. "Somewhere" jako nejméně zajímavý (utrápený) kousek z jejich dílny nahradila rytmicky vydařená záležitost "Dance the sadness out". FB profil ji na začátku září doprovodil zvěstí o posledním výstřelu před podzimním albem. Nestalo se. Tím osudovým termínem je tak až letošní jaro.
Šestice dosud zveřejněných singlů, plus sedmý "Vibes" použitý v mixu, který NobodyListen postavil pro VICE, se zdá být mnohem větší nápovědou, než se ve skutečnosti může ukázat být. Hosté, živé nástroje, písnička v češtině, mastering v Londýně. VR/Nobody skrývají v rukávech ještě stále hodně proměnných, které spolu se snahou prosadit se v zahraničí stupňují netrpělivost před vydáním. Když ale člověk poslouchá jejich tracky, čte rozhovory, má v paměti koncert, tak se o výsledek vlastně ani moc strachovat nemusí. Ty kluci tomu věří. Dělají hudbu podle svého naturelu a množící se pozitivní ohlasy spolu se vzestupem fanouškovské základny je potvrzením, že ji dělají dobře. Debut, to už je jenom třešnička.