... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Duben 2015

Aid Kid - Aid Kid LP ... 75%

27. dubna 2015 v 20:29 | Petr Balada |  recenze cz
Během uplynulého roku se z něj stala výrazná postava domácí elektronické scény. Zaujal remixy i vlastní tvorbou. Zabodoval svými sety mj. na festivalech Elekce a Pohoda. Také díky tomu byl zařazen mezi třináctku nejvíce očekávaných debutů letošního roku. Ten jeho nakonec dostal podobu LP o šesti položkách. Dvě z nich "Broken Arp" a "Sleep Start" již představil v minulosti. Čím překvapil na zbytku desky? Banalitou tracku "Constant" a propracovaností "Hidden Light" s hostujícím vokálem Veroniky Buriánkové (Kalle).

Úvod obstarává "Intro", která má však stopáž plnohodnotného songu a nedá se při něm ubránit pocitu podobnosti produkce se Subject Lost, čemuž napomáhá také vizuál LP se snovou (vesmírnou) krajinou vlastní fantazie. "Intro" se zvolna přelévá do "Sleep Start", ve které jsou beaty ohniskem probouzejícího a tepajícího života. Bohužel, třetí "Constant", ať už v kontextu desky nebo samostatně, se brání o sobě prozradit víc než jen, že jde o dobrou výplň pro techhouseový set.

"Broken Arp" je parní lokomotiva, z které po celou dobu vidíte jen kouř z komínu. Až v závěru se rozplyne, aby se ukázalo, že jde o parní válec. Ten stihne dobrzdit tak akorát, to když mu do cesty vbíhá polovina dua Kalle. Emoce přítomné ve zpěvu Veroniky Buriánkové zastavují čas. Aid Kid projevil velkou dávku prozíravosti, když ji do "Hidden Light" angažoval. Jen se s ní mohl pochlubit až na úplný závěr. "Close" totiž zbytečně vytrhává z nirvany, do které posluchač po nebývalé symbióze dvou silných hudebních osobností upadá.

Debut "Aid Kid LP" se podobá propagační brožuře, k čemuž odkazuje i eponymní titul. Ukazuje, čeho všeho je Ondra Mikula schopen. Umí během pár vteřin vytvořit atmosféru ("Intro"), vyprodukovat pomíjivý party track ("Constant") stejně dobře jako až vizionářské kousky v rámci žánru ("Broken Arp", "Sleep Start"), ale dokáže rovněž vystoupat nad hranice všech žánrů a zvěstovat hudební spásu do širého kraje ("Hidden Light"). Jeho tvorba zapadá do současného celosvětového dění (Slime), ale kooperuje rovněž s tím domácím (Subject Lost). Možná to není úplně TA deska, na kterou se čekalo, ale neradovat se z ní také nelze. Dobrá práce, gratulace.

Aid Kid - Aid Kid LP ... bandcamp / soundcloud

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/16

27. dubna 2015 v 19:47 | Petr Balada |  Spotify
"420" by STS & RJD2 - old school nálada z nové školy. Už druhý společný track odhaluje, že se dva hledali, až se našli. Snad spolu ještě chvíli zůstanou. Už jenom kvůli albu, které se objeví příští měsíc.

"Upsilon" by Dutch Uncles (DeadBear Remix) - proč server Clash Mag ocenil začátkem dubna tenhle remix songem dne? Protože DeadBear.

"This Is Who I Am" by Paul de Jong feat. Jungle Green - originalita je vzácná, originalita se cení. Podivuhodný zjev Paul de Jong před pár dny odtajnil keltskou dupárnu "Hollywald", již třetí letošní singl. Ten předcházející "This Is Who I Am" je ale přeci jenom mnohem sofistikovanější. Nebudeme se opakovat,...:)

"A Page Incomplete" by Bill Fay - matador, který má stále, co říct, i když k tomu používá ty nejjednodušší hudební prostředky. Někdy je prostě v jednoduchosti krása. A že jí tedy v kousku "A Page Incomplete" je! Nové album "Who Is The Sender?" vychází právě dnes.

"Gemini" by Alabama Shakes - novinková deska "Sound & Color" sbírá jednu pozitivní recenzi za druhou. Výbušnost debutu nahradila vybroušenost stylu. Trochu nuda, kterou v druhé polovině rozčísne song "Gemini".


Track Tip : VR/Nobody - Fuck Everybody Else

21. dubna 2015 v 20:41 | Petr Balada |  TrackTip
Lepší než kdykoliv předtím. První z novinek ohlašující debut vycházející 17.5. naznačuje, jak silné domácí album nás čeká. "Fuck Everybody Else" má především vynikající zvuk, ve kterém se dohromady prolínají doposud do jednotlivých singlů roztroušené přednosti dua - trefná elektrofolková melancholie beatů, atmosféra, výborný vokální projev a kompoziční zdatnost. Velmi sympatická vizitka adepta na událost roku.


týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/15

21. dubna 2015 v 20:07 | Petr Balada |  Spotify
"Call It Off" by Shamir - už se to blíží. V polovině května bude odtajněno debutové album "Ratchet" talentu z LA s velkou budoucností a slávou, co hvězd se dotýká. "Call It Off" je už druhým singlem. Prvním byl "On the Regular".

"Woman Without Her Love" by Pillars - melancholická paráda s uhrančivým hlasem objevu ze západního Londýna pod producentským dohledem dua Deafkid. Oduševnělá elektronika jako vyháčkovaná.

"My Company" by Slime - Will Archer z Newcastlu se skrývá pod nickem Slime. Fascinován mechanickým zvukem strojů v rodinné firmě na výrobu kávy si pořídil první bicí soupravu a dotáhl to až do slavné Tate Modern Gallery, kde s orchestrem zahrál vlastní filmovou hudbu. S "My Company" mu pomohl Dilip Harris (Mount Kimbie, Micachu) a výsledkem je podle serveru thelineofbestfit.com the most refreshing electronic music in months. Nebál bych se ani větší časové jednotky.

"In My Arms" by SLO - čerstvý projekt britské zpěvačky Jess Mills. Dream-pop má novou velvyslankyni.

"You Dont Know" by Jill Scott - bluesový hlas, co trhá srdce i duši.


Nová škola Old-Schoolu

15. dubna 2015 v 20:59 | Radimo |  Hudba
Na začátku bylo album, na kterém se sešli Ghostface Killah a BadBadNotGood. Sbírku pozitivních reakcí na "Sour Soul" rozšířil poznámkou na svém fb profilu také člověk u nás nejpovolanější Radimo. Mail dal mail a výsledkem je článek překračující hranice drážek jedné desky. Je vyznáním, breviářem a profilem subžánru dohomady. Autorovi díky a vám všem příjemné počtení. (pb)


Živé nástroje a hip hop, to bylo vždy mé téma. K deskám od kapel, jako jsou The Roots a Herbaliser, jsem měl pokaždé o něco blíže než k ostatním. Vzpomenout musím také Wu Tang Clan, což je pro mě další ze zásadních jmen. Hip hop ovšem nebyl to jediné, co jsem poslouchal (a poslouchám). Pokud bych to vzal tou méně elektronickou cestou, v přehrávači mi zněla spousta funku a jazzu, afrobeat a řada jiných věcí. Všechny měly ale něco společného - silnou atmosféru.

Když jsme s Champion Sound začali hrát funk a breaky pro bboys, celé to secvaklo dohromady. Kruh se uzavřel. Začal jsem mnohem intenzivněji chápat vzájemné souvislosti. Vnímat tu spojnici. Linii, která vede od Jamese Browna, samplování jeho nahrávek v prvních hip hopových skladbách, přes zvuk většiny pozdější produkce ovlivněné samply z 60' a 70' let vůbec, až po vlnu retro kapel, vracejících se ke kořenům soulu a funku a přesto přiznávajících totální lásku k hip hopu.

Už při prvním poslechu desky "Enter the 37th Chamber" (2009 Truth&Soul) od El Michels Affair jsem propadl jejich zvuku a přístupu. To, co hip hop vždy dělal, tedy interpretoval starý zvuk nově, oni obrátili naruby a namíchali přitom velmi vyvážený koktejl. Vytvořili sound, ve kterém je slyšet vše, co mám rád. Vlna retra sice přišla už o něco dříve a dopadla na každého mainstreamového posluchače díky skvělé "Back to Black" od Amy Winehouse (2006 Island records), ale do vod hip hopu pro mě tuhle bárku navigovali poprvé právě El Michels Affair.

Podobně se předvedli i The Budos Band. Mixtape "The Wudos Band" (2010) ovšem stále spíše trochu připomínal remake Wu Tang Clan. Dva poctivé originály z tohohle ranku zajistil až Ghostface Killah. V roce 2013 na labelu Soul Temple, který řídí RZA, vyšlo album "Twelve Reasons to Die" a v roce 2015 pak na značce Lex Records další vynikající záležitost s názvem "Sour Soul", tentokrát ve spolupráci s kanadskou indie jazzovou kapelou BadBadNotGood.

Obě alba propojuje, krom Ghostface Killah, právě jejich zvuk. Ke slyšení je, jak přiznaná inspirace produkcí od RZA pro domovské Wu Tang Clan, tak i napodobení zvuku 60' a 70' let pomocí dobových nástrojů, mikrofonů a starých nahrávacích technik či láska k filmové hudbě od Ennia Morriconeho. Desky naopak rozděluje jméno producenta.

Zatímco za "Twelve Reasons to Die" stoji Adrian Young - muzikant, skladatel, producent a vlastník record shopu z Los Angeles, "Sour Soul" má na svědomí Kanaďan Frank Dukes - producent oceněný soškou Grammy (za podíl na "The Marshall Mathers LP 2"). Přestože nejsou na první pohled tolik vidět, jsou pro mě hlavními lektory školy nového Old-Schoolu právě oni.

Mimochodem, Adrian Young nedávno postavil živou kapelu pro DJ Premiera, a to už je něco, že si dal Primo říct. Dokonce s ní spolupracuje nejen na pódiu, ale i ve studiu. Na Okayplayeru se o Adrianu Youngovi a jeho pohledu na tvorbu hudby můžete dozvědět více zhlédnutím krátkého filmu od Malika Hassan Sayeeda. O druhé šedé eminenci jménem Frank Dukes si zase doporučuji přečíst v článku na Noisey.

Nezapomeňte ale, že to hlavní sdělení je v hudbě samotné! Máte-li rádi hip hop a nepohrdnete, jako já, ani staršími věcmi, věnujte svůj čas poslechu těchto alb. Alb, které jsou pro mě učebnicí a zatím nedosaženou metou toho, jak bych to rád jednou dělal.

El Michels Affair - 'Enter the 37th Chamber' (2009 Truth&Soul) - spotify
The Budos Band - 'The Wudos Band' mixtape (2010 ?)
Ghostface Killah - 'Twelve Reasons to Die' (2013 Soul Temple) - bandcamp / spotify
Ghostface Killah - 'Sour Soul' (2015 Lex Records) - soundcloud / spotify

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/14

13. dubna 2015 v 20:13 | Petr Balada |  Spotify
"Cherchez La Ghost" by El Michels Affair - upoutávka na článek, který pro kult.mix sepsal Radimo (Champion Sound, Madame Pepper, Prago Union). Těšte se už tento týden.

"Make Me Wanna Die" by White Reaper - výborná svěží vypalovačka od chlapců z Louisville. Prvotina "White Reaper Does It Again" se na trhu objeví v červenci. Kdo si myslí, že jsou to rockeři z garáže, zvedne ruku. Kdo hlasuje pro power pop, projeví se teď. A kdo má rozum, na žánry kašle, prostě si je poslechne a ještě u toho dá pogo.

"Heavy Weather" by Billie Marten - co jste dělali v patnácti? Snili jste, že vydáte písničku, která sklidí obdiv? Billie Marten nesní, Billie Marten koná.

"Chemicals" od Animé - přestože "Dead Trams" nebudí jako celek úplně nejlepší dojem, "Chemicals" patří mezi zhruba tři světlé body, kvůli kterým se vyplatí touhle nahrávkou projet.

"Philistines, Sheep and Squires" od Fresh Out of the Bus - slibné indie rockové trio ze Slovenska předhodilo svůj debut veřejnosti v únoru, poslechnout si ho můžete zde.

"Pink Snow" by The Cribs - poklad ukrytý až na samotný závěr novinkového alba "For All My Sisters".


Animé - Dead Trams ... 60%

12. dubna 2015 v 17:05 | Petr Balada |  recenze cz
Dlouho jsem dumal nad tím, co mi na tomhle albu nesedí. Ne, že bych si tím byl jistý po opakovaném poslechu, návratu k šest let starému eponymnímu předchůdci "Dead Trams" a přečtení propagačního textu k novince, ale pár nápověd mi tyhle rešerše nabídly. Mimochodem pasáž textu věnovaná nahrávání zvuku ve starších typech tramvají T3 je poutavější než celé album. Animé nemají dobré vstupy do svých dlouhohrajících nahrávek. Dát na úvod sedmiminutovou kládu lze v okamžiku, kdy z ní chcete udělat lávku k posluchači. Titulní skladba však připomíná zdlouhavou pasáž před začátkem koncertu. Kapela chce dokonalý zvuk pro návštěvníky, které tím pokouší v trpělivosti. Střídání tempa a kytarové kouzlení se po chvíli stávají nepřehlednou muzikantskou rozcvičkou bez konce. Problém se stavbou skladeb prostupuje celým albem. Jakoby na albu probíhal zápas hráčů s náhlým nutkání být art proti těm, kteří chtějí písničkařit. Souboj, na jehož konci koza i vlk pošli hladem. Na vině může být fakt, že Animé nepřizvali nikoho z venku na produkci. Nechtěli být ve svých úmyslech korigováni. Na druhou stranu, před šesti lety ho měli, a že by výsledek byl o tolik jiný, se říci nedá. Kapela vydává u X Production. Je tedy stájovou kolegyní Flash the Readies. Nebe a dudy. Chtělo by to kolegiální výpomoc, malé společné soustředění na téma, jak být přesvědčivě sví a hlavně schopní to prodat. Jak dostat šedou mezi paneláky a přežít vozy T3.

Animé - Dead Trams ... spotify / CD

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/13

6. dubna 2015 v 17:25 | Petr Balada |  Spotify
"Burn With Me" by Whilk and Misky - anglické duo se v tomhle silném songu pohybuje někde na pomezí folku a blues. Už jejich předělávka klasiky "Man's World" byla mimořádná a jejich vlastní věc dokazuje, že to nebyla náhoda.

"Modern West" by Garden City Movement - trio z Izraele umí vkusně nakombinovat elektroniku s easy vokály a vykouzlit uvolněnou atmosféru pohody za každého počasí. "Modern West" je titulní skladbou z novinkového EP, které oficiálně vyšlo právě dnes.

"Strong" by Herbert - Matthew Herbert se po devíti letech vrací ke svým tanečním kořenům. Po Mahlerovi, vlastní opeře a filmové hudbě přichystal na den dětí novinkové album "The Shakes". Počínaje prvním dubnem pak bude každý týden zveřejňovat jeden singl spolu s videoklipem. "Strong" to celé odstartoval.

"Do It Everyday" by MNDR and Sweet Valley - EP "Dance 4 A Dollar" pochází už z února. Bráchové v beatu Sweet Valley na něm spolupracovali s popařkou MNDR a svůj výtvor okomentovali následovně: This EP is the altered states parallel universe of East LA neighborhoods Highland Park and Eagle Rock. It is the soundtrack to nihilist future acid punk versions of these worlds, mixed with cough syrup and taking nods from Charles Burns' Black Hole, Akira, and Love And Rockets.

"Do Portugalska" od Jana Buriana - písnička, u které je také důležité uvést producenta. Viliam Béreš totiž vykřesal z nenápadné folkové jednohubky nadžánrovou událost. O albu "Jiná doba", z které pochází, se můžete dočíst zde.




Málem Králem

6. dubna 2015 v 9:13 | Petr Balada |  Slova!
Byl jsem novinářem. Byl jsem dobrým novinářem. Mé články se citovaly, diskutovalo se o nich. Nepodlehl jsem tlaku politiků, i když mi dávali tipy. Své anonymní zdroje jsem dokázal uchránit. Na můj názor se čekalo. Čtenáři aplaudovali komentářům, dožadovali se jich. Uměl jsem pojmenovat věci pravými jmény.

Byl jsem politikem. Byl jsem dobrým politikem. O mých názorech se vedly polemiky. Dokázal jsem zviditelnit stranu. Předseda mi důvěřoval. Osvojil jsem si jeho názor a pomáhal mu ho korigovat v oblastech, v kterých si nebyl jistý.

Budu ředitelem veřejnoprávní televize. Budu dobrým ředitelem veřejnoprávní televize. Takovým, co naslouchá svým kritikům a vezme si jejich připomínky k srdci. Otevřu televizi i těm, kteří do ní doposud neměli přístup, především z řad kontroly ministerstva financí. Vybuduji médium s názorem, mým názorem, protože lidi ho chtějí slyšet. A také chtějí vidět, že i ředitel maká.

Jan Burian - Jiná doba ... 90%

4. dubna 2015 v 16:22 | Petr Balada |  recenze cz
Dvě v jednom. Řadovka Jana Buriana a antologie českých producentů. Paradoxně fungují lépe při uplatnění selektivního pohledu a album by si zasloužilo o recenzi navíc. Nabízeno je ovšem jako celistvá nahrávka s jasným autorským a interpretačním podpisem Jana Buriana. Závěr po uplatnění tohoto prizmatu pak sice nevyzní jako jednoznačná óda na počin roku, ale vzhledem k uděleným procentům k němu ani tak nemá daleko.

Za podobně sesbíranou producentskou elitu by měl chtít vraždit každý alespoň trochu ambiciózní sólový zpěvák. Pokud s takto progresivní nahrávkou nyní přichází v podstatě folkový písničkář, není to zrovna dobrá vizitka pro český pop, pro který však může být "Jiná doba" bedekrem po zvuku, jakým by také mohl a měl znít.

Systém dokonale reprezentovaný například Madonnou funguje zdaleka nejlépe právě v mainstreamu. Hrátky najatých producentů překrývají prostoduchost sdělení. Tisíckrát slyšené hoře nad rozchodem dnes nezaujme tolik jako sound, kterým je obklopeno. Subtilnímu sdělení se skutečným obsahem však může uškodit, čemuž je právě "Jiná doba" často nebezpečně blízko (např. "Cizí holka", produkce Kittchen). Z nenápadného kousku může naopak stvořit hit se zapamatovatelným sloganem (např. "Inflagranti", produkce Jiří Burian) nebo ho povýšit na událost ("Do Portugalska", produkce Viliam Beréš).

Pochopitelná roztříštěnost alba má svou opozici v textech. Hloubka, ale také vtip a nadhled překonávají právě ty momenty, kdy se producent rozhodl prosadit na úkor autora. Při tolika jménech však musí dřív nebo později přijít také chvíle ideálního splynutí duší. Kdo by nechtěl slyšet příští desku Jana Buriana, za kterou by stáli DVA, kteří svou typickou hudební hravost obtiskli do "Evoluce"? Nebo překvapivě Martin Kyšperský, který by mohl "Podvečerně", se snad nejpovedenějším textem na desce vůbec, z fleku zařadit do svého repertoáru? A pak je tu nenápadný závěr, kterému Karel Vepřek dopřál znepokojivý osten ruchu. Kam by směřovala jejich spolupráce na časově prostornějším médiu?

Na druhou stranu zůstala na producentském seznamu opomenuta scéna, ke které má ve způsobu práce se slovem Jan Burian blízko. Hip hop se z tuzemské scény za poslední roky přitom emancipoval ve zvuku nejvíce. FNTM, NobodyListen, Radimo, Kyklos Galaktikos, DJ Fatte či Whizzer Dee a další by přinesli jistě zajímavou konfrontaci s jeho poetikou.

Dvě v jednom. "Jiná doba" přináší dvoje poselství. Jan Burian zraje jak víno a důvod nahrávat pod zahraničním producentem je čím dál víc pouhou iluzí a hrou na světovost. Tenhle mimořádný (byť neúplný) katalog talentů představuje pro nudné poprockové Česko živou vodu. Jan Burian už pookřál. Kdo bude další? A bude vůbec někdo další?

Jan Burian - Jiná doba ... spotify / CD / MP3
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...