... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Květen 2015

Festivalový odpočet: ... 4 ...

31. května 2015 v 17:54 | Petr Balada |  Festy 2015
Jaká je vlastně nabídka domácích festivalů? A má ještě vůbec šanci prosadit se úplně nový podnik? Za pár hodin proběhnou dva festivaly, které od sebe dělí pouhých padesát pět kilometrů silnice první třídy číslo 11. Rock For People v Hradci Králové a JamRock v Žamberku. První patří mezi největší u nás, druhý si drží pozici středně velké akce stále ještě s potenciálem růstu. Přestože jdou termínově proti sobě, vzhledem k odlišné filozofii by vzájemné přetahování a úbytek návštěvníků řešit neměly. Pokud přece jenom nastane, jako argument se tahle kolize hodí víc, než přemýšlet nad chybou v dramaturgii.

Oba výše zmíněné festivaly se profilují jako multižánrové, což je kategorie, jejíž návštěvnická naplněnost se bude vždy řídit hlavní hvězdou programu. Colours of Ostrava nebo právě Rock For People mají snahu přivést to správné jméno, ale potýkají se limitujícím rozpočtem, který málokdy dovolí přeplatit mnohem větší sousední trhy. JamRock, Sázavafest, Rock for Churchill a další pak spíše paběrkují na většinou už zdejší krajinou prošlých zahraničních interpretech, kteří stojí řádově méně peněz a přitom tu mají vybudovanou slušnou fanouškovskou základnu. A tak například The Qemists přijeli v roce 2012 na Let It Roll, v roce 2013 na Rock for Churchill a letos na JamRock. O Kosheen (Sázavafest) už lze v podstatě hovořit jako o domácích.

Abych ale učinil spravedlnosti zadost, občas i tyto podniky zariskují a přivezou jméno zdejšímu publiku neznámé. JamRock se tak dodnes může chlubit, že v roce 2012 uvedl kapelu, kterou už by letos nezaplatil - Awolnation. Tím se dostávám k poněkud nepochopitelné díře na festivalovém trhu u nás a zároveň k odpovědi na úvodem položenou otázku. Ačkoliv se každý letní víkend koná bezpočet akcí, žádná z nich není postavená pouze na aktuální zahraniční a domácí mladé produkci. Žádné "vykrádání" žebříčků typující umělce, které v daném roce zazáří, žádná přehlídka čerstvých debutantů za cenu prozatím nedosahující astronomických výšin. Cílová skupina trendařů aktivně sledujících hudební scénu se tu sice nedá počítat na desetitisíce, ale že by se tu nenašlo minimálně pět tisíc potencionálních návštěvníků, o tom už by se při dobře vedené marketingové kampani pochybovat dalo.

Ostatně, že podobný model může velmi dobře fungovat, ukazuje případ slovenského festivalu Grape. Zastropovaný počet návštěvníků na deseti tisících a vyvážená dramaturgie, která se od začátku nebála přijít s novými jmény, ulovila po pár ročnících velké sponzory i pozornost v zahraničí, kdy se dostala do nominace na evropské festivalové ceny, což obdobně velkým podnikům u nás příliš nehrozí. Letošní rok ale snahu o vylepšení reputace, co do hudební nabídky, přeci jenom naznačuje. Do Fingers Up vstoupila promotérská společnost Fource Entertainment, která k nám nováčky dlouhodobě vozí a také již zmíněný Rock for Churchill představil v tomto směru ambicióznější program.

Oblast, ve které se České republice pak daří opakovaně přitáhnout pozornost festivalové Evropy, jsou žánrové akce. Let It Roll, Hip Hop Kemp či Brutal Assault se prosazují nejen na seznamech doporučených podniků napříč kontinentem, ale například prvně jmenovaný se stal v britské anketě Drum&Bass Arena Awards 2014 dokonce nejlepším festivalem roku. Akce postavené na komunitním duchu se mohou opřít o věrné fanoušky, které od návštěvy hned tak něco neodradí. Navíc díky střídmější nabídce podobně zaměřených akcí přitahují festivalové nomády i z jiných zemí, jejichž počet neustále roste. A nikoho by tak nemělo letos překvapit, pokud právě Let It Roll přemístěný na letiště do Milovic trumfne v návštěvnosti Rock For People.

Ve festivalovém kalendáři si ale vybere i ten, kdo není žánrově vyhraněný, vyhýbá se davům a muziku vyhledává spíše neokázalou a nepodbízivou. Creepy Teepee, Freeze Fest, Pelhřimovy nebo Beseda u Bigbítu jsou akce, na kterých lze nabýt přesvědčení, že chodit na festivaly má smysl, a že i u nás se pořád ještě najdou nadšenci, kteří se dopředu vzdají šanci na finanční vývar.

Základní teorie mikroekonomie je postavená na vztahu nabídky a poptávky. Většina festivalů svým prvním ročníkem poptávku neuspokojuje, ale snaží se ji vyvolat pro příští léto. Současná přesycenost má však za následek, že pokud některý po třech či pěti pokračováních skončí, místo demonstrací a mediální hysterie se stačí přesunout o pár kilometrů dál. Podniků, po kterých by bylo skutečně teskno, těch tu máme jen pár. Tak ať se vám je letos podaří objevit.



VR/Nobody - YET. ... 80%

27. května 2015 v 17:05 | Petr Balada |  recenze cz
Prozatím hudebně nejzajímavější domácí debut letošního roku nabízí několik poloh. Od sebemrskačské emotroniky po sympatické pokusy o hledání neotřelého soundu, ke kterému dopomáhají i hostující umělci Radimo a slovenský producent Dalyb. Album však nemá zrovna nejlepší začátek. Na úvodní "Slashlove" se vyplatí zapomenout. Posluchače zavádí na planetu trýzně a žalu, kde místo stromů rostou smyčce. Zbytečné tlačení na pilu emocí se tu dostává až za hranici snesitelnosti, za kterou už je obtížné brát vážně jakékoliv sdělení ukryté uvnitř skladby. Agónii ještě prodlužuje následující "Goodbye", ale obavu nad obsahem dalších minut rozeženou hned tři písničky představující důvod hrdě vzpřímené páteře desky.

O "Fuck Everybody Else" se tu psalo pár dnů nazpátek a "Vibes", která ji střídá, už byla zařazena do zdejšího spotify playlistu. Na téhle vymazlené záležitosti bere dech především přirozenost, s jakou do ní vstupuje saxofon. Žádné násilné vloupání či pouhá estetická výplň, aby se neřeklo, ale skoro se zdá, jako kdyby písnička byla napsána právě pro ten moment, kdy do ní Radimo vpluje a přebírá velení. Poslední z oné trojice kousek "Bites and Slashes" je jedním z loňských signálních výstřelů před prvotinou. Překvapivá poloha dua v druhé polovině skladby nachází souputníka o pár minut později, kdy pravidla mění další velmi vydařený track "Pearl".

Právě chvíle, ve kterých VR/Nobody v rámci svého žánru experimentují, ať už směrem k hudebně rozvolněnějším polohám, kdy elektronika v jejich podání dostává ráz až živých jazzových variací, nebo se naopak dostává do sfér neodbytné pravidelnosti taneční muziky (pohříchu osamocená "Dance the Sadness Out"), jsou pro "YET." energetickým drinkem. Naopak všude tam, kde se utvrzují v již odzkoušené a fungující tklivosti umocněné prožitkem zpěváka, album ztrácí dech a motá se v kruhu, což lze přičíst absenci pevnější ruky v dramaturgii. Čtrnáct takto poskládaných položek je zkrátka příliš, a to se některé z dřívějších singlů ještě nevešly.

Považuji za nezpochybnitelné, že ve VR/Nobody se sešly dva veliké talenty. A i když si spolupráci pochvalují, neměli by se stát vzájemnými rukojmími pokryteckého dogmatu, že vystupují-li jako duo, musí každý track obsahovat beaty od jednoho a vokální cvičení od druhého. I s ohledem na předešlý odstavec mrzí, že některé skladby nezůstaly pouze instrumentálkami. Například "Somewhere" či "Resolve", která se volně přelévá do následující "Dance the Sadness Out". Vyluxována od slov měla být rovněž "Way" se sloganem připomínajícím výkřik zoufalého MCho. Naopak "Goodbye" by mnohem lépe obstála s hlasem Václava Roučka v celé délce pouze s minimalistickým doprovodem jejího úvodu.

Debut "YET." má výborný zvuk. Působí ambiciózním dojmem. Pohybuje se v pásmu na domácí poměry netradičního žánrového rozhraní. Nedá se mu upřít odvaha. Prim hrají vrstevnaté hudební podklady, jejichž opulentnost se však, bohužel, odráží ve výrazu zpěváka, který přes nepopíratelnou sílu svého hlasu (co do rozsahu pozoruhodný výkon) občas jen obtížně nalézá ten skutečně přirozený. "YET." plní i neplní funkci prvotiny. Obsahuje několik podobně vystavených položek, které zcela jasně definují, co jsou VR/Nobody zač. Zároveň ale naznačuje, že se do budoucna nespokojí s jedním modelem své tvorby. Žádné sekání cviček, ale přemýšlivé hledání ideálního vyjadřovacího prostředku. Také proto je dobré tomuto jménu a této desce věnovat pozornost.

VR/Nobody - YET. ... soundcloud / spotify / CD

Pokud stiháte, ve čtvrtek 28. 5. budou VR/Nobody od 16 do 18 hodin v Queens Shop Praha osobně album prodávat a podepisovat.

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/20

25. května 2015 v 19:56 | Petr Balada |  Spotify
"Up to the Brim" by Hisser - Finsko není až tak hudebně provařené jako sousední Švédsko. Producent a zpěvák Miikka Koivisto, který působil ve skupině Disco Ensemble, má šanci to změnit. Na podzim vydal debutový singl nyní následovaný eklektickým albem, z něhož "Up to the Brim" patří ještě k těm konvenčnějším kouskům. Umně zkompletovaná originalita s trendy zvukem dark popu.

"Want 2" by Kilter feat. Porsches - producentská legenda ze Sydney se spojila s nováčky Porsches a společně dali do kupy track o půl centimetru vybočující z běžného playlistu MTV Dance. Někdy ale i ten půlcentimetr udělá hodně muziky.

"By Your Side" by Daniel Johns - zakládající člen kapely Silverchair na překvapivě znějící sólové dráze. Podmanivá skladba s výtečným refrénem.

"Honeytrap" by Throwing Shade feat. Emily Bee - londýnský producent a DJ, který ve své rozhlasové show pouští hudbu napříč kontinenty a žánry, připravil novinkové EP "Fate Xclusive" obsahující i tento nenápadný love song rostoucí s každým dalším poslechem do velkého popového čísla.

"Vibes" od VR/Nobody feat. Radimo - prozatím hudebně nejzajímavější domácí debut letošního roku nabízí několik poloh. Od sebemrskačské emotroniky po sympatické pokusy o hledání neotřelého soundu, ke kterému dopomáhají i hostující umělci.


Track Tip : Awali - Giselle

21. května 2015 v 20:28 | Petr Balada |  TrackTip
Tak trochu uondán kostelní náladou žalmů debutu VR/Nobody (recenze brzy) jsem s nebývalým potěšením zjistil, že Awali se rozhodli vylepšit nejzásadnější písničku desky Between Significant. Giselle dostala působivější zvuk, kterým se podařilo ještě zvýraznit její sílu, čemuž velkou měrou napomáhá i oproti původní verzi mnohem vyzráleji znějící projev Tamary Shmidt. Co zůstalo, je text, který měnit by, byl by hřích.
Podle doprovodného infa jde o upoutávku k novému albu, které bude představeno 27. června v Café Neustadt. Ještě před tím odehrají Awali svůj set v rámci klubové noci United Islands.

Awali - Giselle ... poslech

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/19

18. května 2015 v 19:54 | Petr Balada |  Spotify
"She's Always In My Hair" by D'Angelo - na konci svého živáku odehraného před pár dny v rámci Spotify Sessions zařadil interpret nejlépe hodnoceného alba loňského roku klasiku od Prince. Vymazlená záležitost.

"Giddyup" by Moka Only - léto budiž pochváleno. Pohodová old schoolová deska, na které hostuje Illa J a s masterem si vyhrál Mosaic, dostala jméno "Chicken Wingz" (I made some beats, ate some chicken and did some other things and here's the result. It's pretty much the best thing you could ask for.) a vyšla na začátku května. Pokud nemáte účet na spotify, poslechněte si ji na bandcampu, stojí za to.

"Like You Mean It" by Fem Fel feat. Femme (Ray Keith Remix) - klasik zlámaného žánru si skvěle poradil i s rapperem, který svému poslání přišel na kloub za katrem.

"Say My Name" by Tidelines - jedno z nejzajímavějších nových jmen současnost. Těžko uchopitelná produkce, která se vyhýbá přímočarosti, je příjemným vybočením z konformismu spotřebitelského poslechu. I posluchač si musí svůj zážitek zasloužit. (bandcamp)

"Blood Bag" by Tom Holkenborg (aka Junkie XL) - fenomén posledních dní. Mad Max by byl bez soundtracku polovičním zážitkem. Tom Holkenborg si zadělal na nesmrtelnost.


kult.mix doporučuje ... Erath - EP 2015

12. května 2015 v 20:43 | Petr Balada |  Hudba
Až doteď se zdálo, že nejhudebnějším pohořím u nás jsou Jeseníky. Čtyřčlenná parta Erath však reprezentuje Jizerky a misky vah se začínají naklánět. Když se před pár týdny objevil singl "Čelem k horám", nebylo to úplně na padnutí na zadek, ale na zbystření pozornosti rozhodně ano. V aktuálním pětipoložkovém EP jsem pak původně hledal jen další díl do seriálu TrackTip. Jak se ovšem přelévala jedna písnička přes druhou, došlo mi, že daleko větší smysl má nahrávka jako celek. S každou další minutou mě víc a víc bavila a vtahovala do sebe atmosféra, kterou se do ní podařilo dostat (a to si kapela dělala produkci sama!). Protahované samohlásky na špatném místě i lehkými klišé zavánějící texty budiž zapomenuty. To hlavní je zde totiž muzika. Zatímco zvuk Jeseníků změkčuje mlha s melancholií, Jizerky vytvarovaly tvrdé kytarové riffy. Erath servíruje rock s oblohou. Rock, ve kterém lze v odražené ozvěně zachytit dokonce metalové osmdesátky, a který nezní ani směšně ani vypočítavě. Pohybuje se ve sférách ostrovní renesance kytarové scény spíše nových kapel, než v pásmu dýchavičných reunionů. Erath málokdy na svém EP nudí. Umí přitlačit i zvolnit. Oprostit se od textu. Nebojí se delších stopáží. Bude zkrátka velmi zajímavé je do budoucna sledovat. Zda vystoupají po Nebeském žebříku až na Smrk nebo skončí v sudu nad Libverdou.

Erath - EP 2015 ... poslech

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/18

11. května 2015 v 21:46 | Petr Balada |  Spotify
"Everyday" by A$AP Rocky feat. Rod Stewart, Miguel, Mark Ronson - … drinking wine, feeling fine … na druhý červnový den bylo oznámeno zveřejnění alba "At.Long.Last.A$AP". "Everyday" je přitom již čtvrtým singlem z něj. Ovšem zní jako by byl prvním. Tedy tím, který láká a slibuje věci nevídané a neslýchané.

"Loneliest Feeling" by Huntar - kultivovaně a sofistikovaně znějící electronic-pop i takové charakteristiky lze najít na webu, když pátráte, co je vlastně nováček z jihu Londýna zač. A že to vzhledem k tajnostem kolem jeho identity, které sám podporuje, není zrovna jednoduchá mise. "Loneliest Feeling" pochází z EP "Love I Know" a někteří doporučují k poslechu právě tento song, pokud si chcete o jeho tvorbě udělat obrázek a přijít na důvod, proč do něj blogeři z obou stran Atlantiku vkládají takové naděje.

"Forest Fire" by Life in Film - a další debutant. Indie rockové kvarteto vydalo minulý týden velmi velmi příjemnou prvotinu "Here It Comes", na které je "Forest Fire" pouze jedním z mnoha hlubokých trvalých zářezů do posluchačovy hlavy.

"From Above" by The Beach - příští měsíc odehraje svůj vůbec první koncert v roli headlinera a srpnový Y Not Festival ho už nyní má za největší tahák; větší než například Basement Jaxx, Primal Scream, Snopp Dog nebo Augustines, které uvidíme v červenci na Colours. Něco zázračného na tom chlapci zkrátka je.

"Chivalry by Machine Age" - folktronica z Brisbane. Adrian I se vrhl na skládání vlastní muziky, když se dával dohromady po úrazu kolena. Do té doby jen vypomáhal kamarádům v nahrávacím studiu. A nyní se o něm píše jako o nejtalentovanějším svého druhu. Tedy z těch, kteří se kdy v Austrálii vyloupli ze slupky vždy jen doprovodných muzikantů.



Festivalový odpočet: 5 ...

6. května 2015 v 20:54 | Petr Balada |  Festy 2015
Festival to má v České republice těžké. Vydává se tu totiž za něj jeho zlovolné dvojče Estival. Přijít té záměně na kloub dřív, než projdeme branou, bývá obtížné. Nápovědu v podobě ne úplně hladkého odbavení u turniketů odmítáme brát vážně, neboť jsme dobře naladěni a v očekávání věcí příštích dokážeme na dvě hodiny na parném slunci zapomenout v okamžiku, kdy zastrčíme zpět kapsy obrácené na ruby ochrankou. Jsme uvnitř.

Za naši návštěvu jsme hned odměněni spoustou dárků. Od letáků na další akce přes slevové kupóny po vzorky produktů od sponzorů. Jen program chybí. Prý dorazí do hodiny nebo až zítra. Ale můžeme to zkusit v informačním stánku, který najdeme podle mapky v programu. Vděk nad ziskem takovéto informace nás žene k nejbližšímu nápojovému centru. Cestou se snažíme zbavit dárků, ale koš nikde. Festival je ekologický, tudíž nápoje se točí do vratných kelímků a tudíž není potřeba tolik košů, které byly tudíž pro větší pohodlí návštěvníků soustředěny na jedno místo. Ano, vedle informačního stánku.

Nadšení, že jsme si vybrali tak environmentálně odpovědnou akci, nás přinutí postrkat si dárky po kapsách a s poděkováním zaplatíme padesát korun příplatek za hezky potištěný nápojový pohár. Osvěženi prvním lokem se vydáváme na cestu. A s posledním stánkem tržiště, který necháváme bez povšimnutí za zády navzdory výhodné nabídce cen sněžných skútrů, konečně vidíme náš cíl obklopený barevnými koši doplněnými o rozvernou skulpturu z plastových lahví s cedulkou, že právě tyhle láhve tady nekoupíme. Cedulka je také na stánku. Otvírací doba informačního stánku neodpovídá otvírací době festivalu.

Náhle přesvědčeni o nepotřebnosti programu, který beztak známe z webových stránek, míříme za tím, proč jsme tady - za muzikou. U prvního pódia zjišťujeme, že si program pamatujeme špatně. Stejně jako stovky dalších rozpačitě přihlížejících. Panika nad možností propásnout oblíbenou kapelu nás předčasně přesune k dalším místům, odkud se line hudba. Konkrétně tedy k jednomu dalšímu. Počet pódií inzerovaných pořadateli se ukázal být radostně velký jen díky účetnímu triku přejmenování pódia po každém vystupujícím.

Rozparáděni výkonem oblíbené kapely, která navíc odehrála exkluzivní koncert, neboť do konce měsíce již v příslušném kraji nevystoupí a bubeník hrál jen s jednou paličkou a basák hru předstíral úplně, se chceme bavit až do rána. Bezpečnostní služba však pro naše touhy nemá pochopení. Vyvádí všechny ven, neboť je čas odpočinku, musí se vysypat koše u info stánku a vůbec tím dbají především o naší bezpečnost. V noci všichni normální lidi spí. Hlavně ale nemáme zapomenout, že zítra se jede na novo, je to přeci jenom dvoudenní akce, a brána se otevírá podle programu už ve čtyři odpoledne, tak na šestou by se prý mohlo pouštět.

Festival to má v České republice těžké. Vydává se tu totiž za něj jeho zlovolné dvojče Estival. A tak mnohem častěji místo pozitivního hodnocení Fucking good v sobě před ostatními dusíme, že to bylo trošku Eklhaft, neboť bychom museli následně vymýšlet odpovědi na otázku, proč tam vlastně jezdíme. Ale dokud chybí jenom jedno písmeno, tak o nic nejde, ne?

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/17

4. května 2015 v 20:43 | Petr Balada |  Spotify
"The Runner" by Seaside Heights - kapela ze Švédska a její ne úplně marný pokus znít lépe než The Killers

"Mangas Coloradas" by Långfinger - možná jste slyšeli, že se chystají nové díly Vinnetoua. Tak tohle je první adept na doprovodný soundtrack.

"Damn That Valley" by U.S. Girls - … a k tomu všemu ještě best new track podle Pitchforku :)

"2Shy" by Shura (Warpaint Steez Extended Mix) - zajímavé spojení jednoho z těch, od kterých se toho letos hodně čeká a již zavedené dívčí party, co si před pár měsíci podobně vydatně poradila se skladbou od Daughter. A když Shura remix k písničce "Winter" uslyšel, zatoužil mít svůj. A má ho.

"I've Lost My Way" by Missio - nejen domovské město Austin se dočká v polovině května eponymního debutu projektu Matthewa Bruea, který se nebojí bombastičnosti až velkolepě kinematografické.

... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...