Jaká je vlastně nabídka domácích festivalů? A má ještě vůbec šanci prosadit se úplně nový podnik? Za pár hodin proběhnou dva festivaly, které od sebe dělí pouhých padesát pět kilometrů silnice první třídy číslo 11. Rock For People v Hradci Králové a JamRock v Žamberku. První patří mezi největší u nás, druhý si drží pozici středně velké akce stále ještě s potenciálem růstu. Přestože jdou termínově proti sobě, vzhledem k odlišné filozofii by vzájemné přetahování a úbytek návštěvníků řešit neměly. Pokud přece jenom nastane, jako argument se tahle kolize hodí víc, než přemýšlet nad chybou v dramaturgii.
Oba výše zmíněné festivaly se profilují jako multižánrové, což je kategorie, jejíž návštěvnická naplněnost se bude vždy řídit hlavní hvězdou programu. Colours of Ostrava nebo právě Rock For People mají snahu přivést to správné jméno, ale potýkají se limitujícím rozpočtem, který málokdy dovolí přeplatit mnohem větší sousední trhy. JamRock, Sázavafest, Rock for Churchill a další pak spíše paběrkují na většinou už zdejší krajinou prošlých zahraničních interpretech, kteří stojí řádově méně peněz a přitom tu mají vybudovanou slušnou fanouškovskou základnu. A tak například The Qemists přijeli v roce 2012 na Let It Roll, v roce 2013 na Rock for Churchill a letos na JamRock. O Kosheen (Sázavafest) už lze v podstatě hovořit jako o domácích.
Abych ale učinil spravedlnosti zadost, občas i tyto podniky zariskují a přivezou jméno zdejšímu publiku neznámé. JamRock se tak dodnes může chlubit, že v roce 2012 uvedl kapelu, kterou už by letos nezaplatil - Awolnation. Tím se dostávám k poněkud nepochopitelné díře na festivalovém trhu u nás a zároveň k odpovědi na úvodem položenou otázku. Ačkoliv se každý letní víkend koná bezpočet akcí, žádná z nich není postavená pouze na aktuální zahraniční a domácí mladé produkci. Žádné "vykrádání" žebříčků typující umělce, které v daném roce zazáří, žádná přehlídka čerstvých debutantů za cenu prozatím nedosahující astronomických výšin. Cílová skupina trendařů aktivně sledujících hudební scénu se tu sice nedá počítat na desetitisíce, ale že by se tu nenašlo minimálně pět tisíc potencionálních návštěvníků, o tom už by se při dobře vedené marketingové kampani pochybovat dalo.
Ostatně, že podobný model může velmi dobře fungovat, ukazuje případ slovenského festivalu Grape. Zastropovaný počet návštěvníků na deseti tisících a vyvážená dramaturgie, která se od začátku nebála přijít s novými jmény, ulovila po pár ročnících velké sponzory i pozornost v zahraničí, kdy se dostala do nominace na evropské festivalové ceny, což obdobně velkým podnikům u nás příliš nehrozí. Letošní rok ale snahu o vylepšení reputace, co do hudební nabídky, přeci jenom naznačuje. Do Fingers Up vstoupila promotérská společnost Fource Entertainment, která k nám nováčky dlouhodobě vozí a také již zmíněný Rock for Churchill představil v tomto směru ambicióznější program.
Oblast, ve které se České republice pak daří opakovaně přitáhnout pozornost festivalové Evropy, jsou žánrové akce. Let It Roll, Hip Hop Kemp či Brutal Assault se prosazují nejen na seznamech doporučených podniků napříč kontinentem, ale například prvně jmenovaný se stal v britské anketě Drum&Bass Arena Awards 2014 dokonce nejlepším festivalem roku. Akce postavené na komunitním duchu se mohou opřít o věrné fanoušky, které od návštěvy hned tak něco neodradí. Navíc díky střídmější nabídce podobně zaměřených akcí přitahují festivalové nomády i z jiných zemí, jejichž počet neustále roste. A nikoho by tak nemělo letos překvapit, pokud právě Let It Roll přemístěný na letiště do Milovic trumfne v návštěvnosti Rock For People.
Ve festivalovém kalendáři si ale vybere i ten, kdo není žánrově vyhraněný, vyhýbá se davům a muziku vyhledává spíše neokázalou a nepodbízivou. Creepy Teepee, Freeze Fest, Pelhřimovy nebo Beseda u Bigbítu jsou akce, na kterých lze nabýt přesvědčení, že chodit na festivaly má smysl, a že i u nás se pořád ještě najdou nadšenci, kteří se dopředu vzdají šanci na finanční vývar.
Základní teorie mikroekonomie je postavená na vztahu nabídky a poptávky. Většina festivalů svým prvním ročníkem poptávku neuspokojuje, ale snaží se ji vyvolat pro příští léto. Současná přesycenost má však za následek, že pokud některý po třech či pěti pokračováních skončí, místo demonstrací a mediální hysterie se stačí přesunout o pár kilometrů dál. Podniků, po kterých by bylo skutečně teskno, těch tu máme jen pár. Tak ať se vám je letos podaří objevit.