Festival to má v České republice těžké. Vydává se tu totiž za něj jeho zlovolné dvojče Estival. Přijít té záměně na kloub dřív, než projdeme branou, bývá obtížné. Nápovědu v podobě ne úplně hladkého odbavení u turniketů odmítáme brát vážně, neboť jsme dobře naladěni a v očekávání věcí příštích dokážeme na dvě hodiny na parném slunci zapomenout v okamžiku, kdy zastrčíme zpět kapsy obrácené na ruby ochrankou. Jsme uvnitř.
Za naši návštěvu jsme hned odměněni spoustou dárků. Od letáků na další akce přes slevové kupóny po vzorky produktů od sponzorů. Jen program chybí. Prý dorazí do hodiny nebo až zítra. Ale můžeme to zkusit v informačním stánku, který najdeme podle mapky v programu. Vděk nad ziskem takovéto informace nás žene k nejbližšímu nápojovému centru. Cestou se snažíme zbavit dárků, ale koš nikde. Festival je ekologický, tudíž nápoje se točí do vratných kelímků a tudíž není potřeba tolik košů, které byly tudíž pro větší pohodlí návštěvníků soustředěny na jedno místo. Ano, vedle informačního stánku.
Nadšení, že jsme si vybrali tak environmentálně odpovědnou akci, nás přinutí postrkat si dárky po kapsách a s poděkováním zaplatíme padesát korun příplatek za hezky potištěný nápojový pohár. Osvěženi prvním lokem se vydáváme na cestu. A s posledním stánkem tržiště, který necháváme bez povšimnutí za zády navzdory výhodné nabídce cen sněžných skútrů, konečně vidíme náš cíl obklopený barevnými koši doplněnými o rozvernou skulpturu z plastových lahví s cedulkou, že právě tyhle láhve tady nekoupíme. Cedulka je také na stánku. Otvírací doba informačního stánku neodpovídá otvírací době festivalu.
Náhle přesvědčeni o nepotřebnosti programu, který beztak známe z webových stránek, míříme za tím, proč jsme tady - za muzikou. U prvního pódia zjišťujeme, že si program pamatujeme špatně. Stejně jako stovky dalších rozpačitě přihlížejících. Panika nad možností propásnout oblíbenou kapelu nás předčasně přesune k dalším místům, odkud se line hudba. Konkrétně tedy k jednomu dalšímu. Počet pódií inzerovaných pořadateli se ukázal být radostně velký jen díky účetnímu triku přejmenování pódia po každém vystupujícím.
Rozparáděni výkonem oblíbené kapely, která navíc odehrála exkluzivní koncert, neboť do konce měsíce již v příslušném kraji nevystoupí a bubeník hrál jen s jednou paličkou a basák hru předstíral úplně, se chceme bavit až do rána. Bezpečnostní služba však pro naše touhy nemá pochopení. Vyvádí všechny ven, neboť je čas odpočinku, musí se vysypat koše u info stánku a vůbec tím dbají především o naší bezpečnost. V noci všichni normální lidi spí. Hlavně ale nemáme zapomenout, že zítra se jede na novo, je to přeci jenom dvoudenní akce, a brána se otevírá podle programu už ve čtyři odpoledne, tak na šestou by se prý mohlo pouštět.
Festival to má v České republice těžké. Vydává se tu totiž za něj jeho zlovolné dvojče Estival. A tak mnohem častěji místo pozitivního hodnocení Fucking good v sobě před ostatními dusíme, že to bylo trošku Eklhaft, neboť bychom museli následně vymýšlet odpovědi na otázku, proč tam vlastně jezdíme. Ale dokud chybí jenom jedno písmeno, tak o nic nejde, ne?