... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Srpen 2015

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/34

31. srpna 2015 v 20:42 | Petr Balada |  Spotify
"While You're Here" by Beak Nasty feat. De Carlo Jackson - chill funk říznutý old schoolem je ke slyšení na novince "The World Is Real". Ta má gradující příběh o šesti kapitolách, který končí výbornou dvojící skladeb "While You're Here" a "Pure Bliss". Ryland Sabien aka Beak Nasty si svou pozici na hip hopové scéně Minneapolisu buduje od svých šestnácti let. Zdá se, že po čtyřech letech má dobudováno. Tohle album mu může pomoci dobýt nová území.

"Foreign Fields" by Kacy Hill - víc než jen divný urban pop. Kacy Hill se upsala labelu Kanye Westa, což už je samo o sobě zárukou zajímavé muziky. Jestli se ale v podobném duchu ponese celá připravovaná deska, možná v zájmu médií na chvíli svého chlebodárce i předčí.

"Mundo Mamon" by Sudakistan - vytůněný garage rock. Další výbušný debut, na který se můžeme těšit. Pětice ze Stockholmu ho vydá pod názvem "Caballo Negro" na konci října.

"Midnight Meet the Rain" by Destroyer - banda z Vancouveru představila novinkové album "Poison Season" po čtyřech letech od počinu "Kaputt", které například Pitchfork označil za rok 2011 jako druhé nejlepší (vyhrál Bon Iver). "Poison Season" je jubilejní desátá dlouhohrající studiová nahrávka kapely a podle serveru metacritic.com si u kritiků vede ještě o fous lépe než ta předcházející.

"Shameless" by The Weeknd - pozornost hudebního světa se v minulém týdnu zaměřila na Kanadu. První důvod jsme si představili výše a druhý je na řadě právě teď. "Shameless" má na čerstvé třetí desce "Beauty Behind the Madness" pořadové číslo osm. O produkci kousku se The Weeknd podělil mj. s duem Max Martin a Ali Payami, jejichž akcie vylétly vzhůru jako čínský drak po podílu na letošní největší odrhovačce "Love Me Like You Do" (Ellie Goulding). Také "Shameless" nezapře výrazné hitové parametry, ale díky civilnosti a přirozenému projevu zpěváka v o poznání méně dryáčnickém módu.


kult.mix doporučuje ... Most Wonky naživo

30. srpna 2015 v 11:05 | Petr Balada |  Hudba
Wonkův most je součástí rušné dopravní tepny přetínající střed Pardubic. Každý den po něm přejedou tisícovky aut. Most Wonky je pardubická kapela, která by v budoucnu měla mít stejný počet návštěvníků na svých koncertech. Na vyprodaném festivalu On The Road v Lázních Bohdaneč plnila roli na poslední chvíli sehnaných náhradníků. Čas tria přišel po bouřlivém vystoupení Vypsané fixy. Pátek se zvolna měnil v sobotu. Teplá noc udržela v areálu pár stovek návštěvníků. Většině z nich neznámé jméno dostalo za úkol vyplnit čas do příchodu poslední položky programu. I když neznámé … minimálně příjmení hlavní postavy Mostu Wonky je na východě Čech ještě pořád pojem. A Petr Bína svým představením přesvědčil, že nejen jeho bratr Zdeněk má shůry nasypáno tolik muzikantského talentu, že by na něj jedny bohdanečské sádky byly málo. Nečekaný zážitek pro lidi pod pódiem i na něm se završil vynuceným přídavkem. Byl to TEN moment. Magický pro festival a rozhodně povzbuzující pro kapelu, mého třetího festivalového objevu sezóny.

10.10.2015 Resselfest, Chrudim
14.10.2015 AC Klub, Hradec Králové

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/33

24. srpna 2015 v 19:06 | Petr Balada |  Spotify
"Aquaria" by Boots feat. Deradoorian - minulý týden se tu představil jako spolutvůrce jedné z nejlépe hodnocených nahrávek letošního roku (EP "M3LL155X") a tentokrát je tu sám za sebe. Bude jeho dlouhohrající počin stejně tak úspěšný jako ten od FKA twigs?

"Lies (Of November)" by Foreign Diplomats - po dvou letech od EP mají noví indie hrdinové z kanadského Montréalu konečně před vypuštěním plnohodnotného debutu "Princess Flash" a singl "Lies (Of November)" dává tušit, že to bude hmmmm velmi zajímavá prvotina.

"Playing With Fire" by Andreya Triana - dáma s funkem v soulu chystá bonusovou edici loňského alba "Giants", jehož playlist doplní také tahle novinka.

"Treme Song / Do Whatcha Wanna" by Dee Dee Bridgewater, Irvin Mayfield & New Orleans Jazz Orchestra - už z jara vyšla deska mimořádné konstalace jazzových hvězd nabízející průřez těch nejznámějších fláků, co se v tomhle podání nikdy neomrzí. Tudíž ani tak nevadí, že ve zdejším playlistu mají menší zpoždění.

"Je podzim" od Květů - příprava na roční období a na recenzi, která se tu zanedlouho objeví.


Hip Hop Kemp - Hradec Králové 21.08.2015

23. srpna 2015 v 14:58 | Petr Balada |  Festy 2015
V jejím vystoupení byl celý žejdlík muziky. Co povídám žejdlík, celý věrtel muziky. Kopec muziky, hora muziky, velehory muziky! Muzika pro celé království ... Akua Naru přišla, rozhlédla se po přeplněném hangáru a zvítězila. Přestože její koncert začal se skluzem dlouho přes půlnoc, v hangáru byla hlava na hlavě. Královna noci zahájila vládnutí domluvou se svými poddanými ohledně vyhovující hlasitosti mikrofonu a pak už jen mávla a tu se ozýval náš sborový pokřik, tu tleskání v rytmu rozběhnutého stáda koní. A do toho všeho výtečná kapela s neopakovatelnými jazzovými vstupy a sóly jednotlivých členů, kdy se vítězem stal kouzelník se saxofonem. Atmosféra vřela. Kdo by to byl řekl, že na Hip Hop Kempu potká tolik milovníků jazzu.

Akua Naru je však především výborná vypravěčka. Ať už v textech nebo promluvách mezi nimi. Příběhem o únavě z cest a narozeninách, které měla den předem, strhla lavinu emocí od zpěvu klasického narozeninového songu, po vlastní dojetí, když děkovala za oslavu, kterou jsme ji svým přijetím uspořádali. Připomenutím aktuálního dění ve Spojených státech, ať už hromadné vraždy v kostele v Charlestonu nebo série pochybení policie při střelbě na údajně ozbrojené mladíky, pak požádala publikum o zvednutí pravice se sevřenou pěstí nad hlavu na souhlas víry ve spravedlnost. Holt trocha kontroverze k hip hopu patří. První bílá česko-polská organizace Černých panterů se, aniž by věděla, že vznikla, v míru rozešla kolem půl čtvrté ráno, čímž zároveň ukončila svou nevědomou činnost.

Pár hodin předtím se na hlavním pódiu odehrávala klasická story o mistru a jeho žákovi. Akorát mistr nevěděl, že je mistr. To se takhle sešli v zákulisí Hopsin a Joey Badass a ten první povídá druhýmu, já ti ukážu, jak se to dělá, ty to jenom zopakuješ a budeš mít úspěch. Stalo se. Včetně stage divingu a stání na rukou a ramenou diváků uprostřed davu. Oba měli navíc stejně protivného Dje za zády. Jeden vynikal v oblibě zvuku houkajícího parníku, který není pasé snad už jenom za mořem a druhý pořád vyžadoval skandování křestního jména od Badasse, což bylo ale pořád akčnější než první polovina Joeyho setu. Rozdíl mezi mistrovskou lekcí a lekcí mistrovštější než mistrovskou šlo nakonec změřit pouze na výšku postupně klasajícího sedu u kalhot obou umělců. A tady byl jednoznačným vítězem Hopsin a jeho červené spodní prádlo.

Soudě dle páteční návštěvy, měl Hip Hop Kemp letos dvě tváře. Zatímco line up na hlavním pódiu byl po celý festival jednoznačně světové úrovně, kdy se podařilo shromáždit jména promlouvající do historie i trendů žánru, zejména hygienické zázemí pro návštěvníky se propadlo do situace na českých festivalech tak před deseti lety. Program byl ořezaný, hrát na více místech se začínalo až pozdě odpoledne a sami organizátoři hovořili u jednodenních vstupenek o megakoncertu.

Přišli ovšem také s inovací, kterou si dovoluji vyhlásit za hloupost sezóny. Jako kdyby nestačily vratné kelímky sami o sobě, přibyly k nim letos ještě papírové poukázky na zálohu na vratné kelímky. Pokud jste chtěli vrátit pade, museli jste tak nejdříve odevzdat kus papíru. Jestliže mělo jít o opatření proti krádežím vratných pohárů, mohli se organizátoři klidně rovnou vrátit k těm jednorázovým. Mezi tím nepořádkem na zemi, by se ztratily. Výhodu údajně ušetřené ekologické stopy u vratných, beztak vymazalo pořízení papírových poukázek. Kdyby se návrat nekonal ani příští rok, navrhuji poukázku také na první kelímek, která by se rozdávala u vstupu. Součástí takového opatření by byl stánek prvního piva hned za branou. Odevzdáte poukázku, šedesát korun (tisk něco stojí) a pak teprve dostanete pivo. Zabrání se tím nečistým praktikám, kdy si někteří neukáznění návštěvníci přinášejí kelímky z minulého ročníku, nebo nedej Bože, z úplně jiných festivalů.



týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/32

17. srpna 2015 v 19:56 | Petr Balada |  Spotify
"Beauty" by Wallace feat. Sampa the Great - australský future soul. Zpěvačka Wallace Gollan má sice rodiště ve Wellingtonu na Novém Zélandu, ale hudební kariéru se rozhodla rozjet v kosmopolitním Sydney. Po příznivě přijatém singlu "Vinyl Skip" vypustila následovníka "Beauty", kterého indieshuffle.com vyhodnotil jako absolute delight.

"Glass & Patron" by FKA twigs - v minulém týdnu vydala FKA twigs novinkové EP "M3LL155X" stvořené ve spolupráci s producentem Jordanem Asherem (Boots). Inspirativní ve zvuku i v samotné formě rozpadající se do malých eklektických kousků uvnitř jednotlivých skladeb. Výsledkem není odtažitý pokus o postmoderní umění, ale kupodivu dobře fungující písničky dávající na frak všem těm zápecníkům přesvědčeným, že jinak to dělat nejde.

"Make It Up" by Tirzah - house z Londýna. Vybroušená produkce, chytlavý beat, přesný vokál. Klubový hymnus pozdního léta.

"Untitled" by Ghostek feat. Vancore - Ghost Techno z Ruska. Zní to mnohem lépe než by se mohlo ze žánrového zařazení opsaného s fb profilu zdát. Trochu Subject Lost a trochu Aid Kid, ať taky nedáváme jenom zahraniční vzory.

"Větrný dny" od Kittchen - best of "Kontakt"



Kittchen - Kontakt ... 60%

15. srpna 2015 v 10:27 | Petr Balada |  recenze cz
Když si pod zavřenými víčky pouštím v rychlém sledu scénické obrazy vyvolané albem "Kontakt" znějícím v pozadí, dostávám se do velmi neklidné REM fáze, která vrcholí nabytím vědomí, že je něco špatně. Pryč je strhující podmanivost a soudržnost předchozí desky. Naléhavost vystřídalo bezúčelné trmácení po vyčerpaných tématech vlastní sebelítosti a úzkostech, a to ve chvíli, kdy je ostatní konečně začali opouštět. Hledat v písničkách líných zabývat se někým jiným než sebou samým hluboký přesah, pak může snad jen ten, kdo se domnívá, že "Holky z naší školky" jsou sondou do sociální problematiky silných populačních ročníků své doby.

Na začátku není ještě tak zle, přesto úvodní "Sudety" naznačí určitou míru obsahové prázdnoty, která je pro album typická. Ilustrativní a lyrizující popis krajiny se velmi záhy mění ve veřejnoprávní rozhlasové zpravodajství z místa. Chybí vnitřní angažovanost, určitá dávka intimity, kterou nelze nahradit vláčným tempem melodie. V té písničce není nic, co by spojovalo autora s tím místem. O tom, že se měnily názvy a střídaly armády, může docela dobře zpívat někdo, kdo do těch míst nohou nevkročil. Jsou to spíše klišé vršená jedno na druhé.

"Větrný dny" jsou naopak ojedinělým momentem "Kontaktu" fungujícím ve všech svých složkách. Už jsem to zmiňoval v jiných recenzích, že občas stačí jednoduchý slogan. Mantra, která dojde svému účelnému naplnění opakováním. Zaryje se pod kůži. Zde navíc v duetu, což byl výborný nápad, který té písničce pomáhá. Na chvíli jde skutečně o víc než o výplň desky. Jakoby za ní byl celý skrytý příběh. Škoda, že následující "Vraná" nezůstala jenom u hudebního doprovodu k hostujícímu hlasu. Tvořili by s Větrnými dny dokonalou dvojku. Jakmile se však přidá Kittchen, atmosféra zmizí pod hladinou jezera, co jezerem není.

Hledat záchytný bod ve zbytku stopáže vyčerpá. Mohl by jím být fakt, že hned v několika písních se opakuje motiv ohně, což mě vzhledem k poslechu uprostřed neustálého varování před požáry alespoň na chvíli pobavilo. V předsokratovské době znamenal oheň pro filozofy i něco více, než jen procesy spjaté s hořením, spojovali ho s city. Také Kittchen nic nepálí. Zatím. Spíše jenom tak zevnitř prohořívá, což je nápověda pro přípravu na nejhorší - na vyhoření.

Na přebalu desky by měla být nálepka: Nedoporučuje se cynikům a všem, které nebaví odpověď Nic moc na otázku: Jak se máš?. Zůstat klidný a s vážnou tváří vstřebávat moudra typu Nejhorší pasti si klademe sami nebo se nesmát alespoň nahlas při Jsi mi blízká jako sestra a stejně nedotknutelná je totiž stejně obtížné jako neupadnout do kómatu po doporučení Tak zkus být espoň na chvíli šťastná zpívaném v módu řečníka na pohřbu.

Ale i cynik občas sklapne a promění se v tající kopeček zmrzliny. Jen ten důvod musí nastat. Zatímco před dvěma lety jím byla celá deska, tentokrát je to jenom ta jedna písnička. Vlastně dvě. "Zamilovaný" (možná proto ten oheň). Ta konečně přináší dospělé chlapské téma, aniž by z šedesáti procent nevyznělo ve svém finále jako parodie na "Tichou dohodu" Elia Kazana. "Kontakt" je nahrávka vytříbená ve zvuku. Nenápadné aranže jí sluší. Po technické stránce bez výtek. Obsah ovšem nepřesvědčil. Po silně empatické a uvěřitelné desce "Radio" je tak nový repertoár spíše zklamáním.

Kittchen - Kontakt ... nákup CD / nákup MP3, flac / download / spotify

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/31

10. srpna 2015 v 19:34 | Petr Balada |  Spotify
"Wake Up This Day" by Tom Misch feat. Jordan Rakei - až se dvacátého osmého srpna vzbudíte, mělo by to být nedočkavostí a s úsměvem, protože právě ten den vyšle britský šikula Tom Misch do světa nosič s názvem "Beat Tape 2", který po téhle ochutnávce prostě budete chtít slyšet.

Prezil Som by Prezident Lourajder feat. 3ck - excelentně zpracovaná záležitost. Jako kdyby Jaro Filip nazpíval svůj part (výpůjčka z "Absolútne") přímo pro tuhle skladbu. Vážně dokonalá produkce. Track pochází z alba "Úrad", o kterém BBarák v recenzi mj. napsal, že potěší všechny příznivce staré školy, patrioty šumu a obsahu sdělení, přestože jeho dílo je jeden velký mejdan. "Prezil Som" však splňuje především tu část recenze, která o Lourajderovi prozrazuje, že je to mladík s duší starce, což je ostatně název skladby, která téhle nádheře děla na desce předskokana.

"Ugly Cherries" by PWR BTTM - takhle se oznamuje vydání debutového alba (18.9.)! S kytarovým riffem, který vám bude bloudit v hlavě ještě pár hodin po poslední vteřině singlu. Pop punk inspirovaný Kylie Minogue. Oliver Bruce and Ben Hopkins na cestě k nesmrtelnosti.

"Go On (Let It Go)" by Johanan - kdepak Švédsko, tam to žije. A nenechte se zmást úvodem, track zpočátku mate tempem i náladou, ale jak poznamenal server disconaivete.com, je to jenom předehra k závěrečnému ohňostroji. Za debutový počin si písničkář a multiinstrumentalista Johanan vysloužil pochvalné kritiky nejen v rodném Stockholmu. Vyzdvihován je i na Nordic Spotlight či allthingsgomusic.com.

"Knock Me Down" by Youngblood Hawke - dva roky po debutu přicházejí indie popaři z LA s nakopávacím hitem na první dobrou. Lets dance!


Spočítaj ma, koľko ma je ...

8. srpna 2015 v 13:16 | Petr Balada |  Festy 2015
Některé jednotlivé zprávy spolu začnou v průběhu dne souviset. Včera rozproudila debatu poznámka Martina Věcheta, že festivaly nadsazují počty svých návštěvníků. Reakce organizátorů dotčených podniků se pochopitelně nesla v odmítavém duchu s ujištěním, že oni je mají spočítané velice dobře. A pak vyšla čísla úspěšnosti studentů u maturitních zkoušek z matematiky. Čtyřiadvacet procent propadlo.

Jsem přesvědčený, že Martin Věchet má pravdu. Ne z důvodu sympatie k jeho festivalu, na kterém jsem ostatně nikdy nebyl, ale protože na těch ostatních ano. Pokud Pavel Kloupar o letošním Sázavafestu pro idnes.cz prohlásí, že areál byl celou dobu plný k prasknutí, nemá to daleko k fiktivnosti rozhlasové reportáže o Válce světů.

A vždycky mě například zajímalo, kam na svá čísla chodí organizátoři United Islands. Jakou metodikou lze vůbec spočítat návštěvníky festivalu bez vstupného, který se koná uprostřed města na několika místech zároveň a navíc v turistické oblasti. Letos (prý více než šedesát tisíc lidí) jsme v rámci jednoho dne prošli většinu pódií. Předpokládám, že jsme nebyli sami. Vážně nás všechny započítali jenom jednou?

Ale třeba jim křivdíme a neumíme jejich údaje správně interpretovat. V tom případě by to ale chtělo lepší formulaci i ze strany organizátorů (povšimněte si obecnosti jejich statistik). Jenomže schválně, co vám zní lépe: Festival navštívilo dvanáct tisíc lidí nebo Každý den prošlo branou areálu v průměru čtyři tisíce návštěvníků? A to je ještě zapotřebí si uvědomit, že ani jedno z těchto dvou čísel neznamená, že přesně tolik lidí bylo ve stejném okamžiku pod tím samým pódiem.

Přesto se občas zdá, že výše návštěvnosti je známa předem a řídí se jediným pravidlem - musí být vyšší než před rokem. Sponzory to potěší a hlavně udrží. Celá diskuse připomíná situaci před zavedením peoplemetrů měřících sledovanost. Než smetla ideu o naší kulturnosti první vlna čísel, všichni se dívali pouze na filmy s titulky, dožadovali se duchaplné zábavy a kvalitu upřednostňovali před kvantitou. Alespoň jsme si to o sobě mysleli a pyšně tu pověst o naší televizní vyspělosti šířili do světa. Bylo by možné zavést peoplemetry i pro festivaly?

Skutečně není už dnes možné přijít s přesným počtem návštěvníků alespoň u těch akcí, kde se platí vstupné? Nebo je opravdu tak složitý prostý součet prodaných vstupenek a lidí na guestlistech (nebo ještě lépe součet vydaných náramků), když by tyto proměnné měly být navíc velmi snadno doložitelné? Možná je odpověď na tuto otázku ukrytá v souvislosti zpráv zmíněné prvním odstavcem. Možná by prostě jen šiřitelé velkých čísel neprošli maturitním testem z matematiky. Ale možná bychom jím také neprošli my, co v nic nepoznáváme realitu a zapomněli jsme si to umocnit, odmocnit a dát si to na entú.

kult.mix doporučuje : Freeze Fest 11.9.-13.9.2015

7. srpna 2015 v 12:09 | Petr Balada |  Festy 2015


Freeze Fest 2015 - fb, official
Freeze Fest 2013 - fotoreport
Freeze Fest 2011 - fotoreport

Sázavafest - Světlá nad Sázavou 01.08.2015

7. srpna 2015 v 12:01 | Petr Balada |  Festy 2015
Tak si to pojďme hned na začátku shrnout: Většinu práce za Sázavafest opět odpracoval jeho areál. Lesopark s nemalou trávníkovou plochou, díky které to v sobotu odpoledne vypadalo na místě jako na sletu piknikových dek. Chyběla už jen dražba piknikových košů naplněných mlékem, strdím a chmelem, jejíž výtěžek by putoval na konto nadačního fondu české xenofobie.

Díky útulnému prostředí se sem člověk zkrátka rád vrátí, i když by program nestál za nic a vstupenka ještě méně. Což letos nebylo zase tak daleko od pravdy, neboť měsíc před akcí šlo pořídit permanentku pod pět stovek. Za ty prachy se to vyplatí byť jen na jeden den. A areál se tak skutečně letos zaplnil pouze v sobotu večer. Holt každá mince má dvě strany.

Ale protože pořadatel chtěl obě, rozhodl se vydělat i na občerstvení. Do své režie zahrnul i festivalové menu ve stylu párek, pivo, klobása. A aby náhodou někoho nenapadlo pořídit si jídlo u konkurence, omezil její výskyt na nezbytné minimum, které by ještě nezavánělo podezřením. Zavánělo.

Pojďme k programu. V roce završení renesance českého popu se rozhodla dramaturgie věnovat úvod pátečního i sobotního programu na obou velkých pódiích právě těm jménům, která se za poslední dva, tři roky snaží zavirovat domácí mainstream. Light & Love, ATMO music, Thom Artway, Elis a další dostali na velkém pódiu prostor ukázat, co umí, což považuji v kontextu ostatních festivalů za odvážný a chvályhodný krok, ať už samotné vystoupení pak dopadlo jakkoliv.

A že například sobotní lehce odpolední koncert se Elis vyvedl mimořádně. Samozřejmost, s jakou dokázala procházet spolu s doprovodnou kapelou mezi žánry, a to od rapu (nejlepší hudební číslo za celý den) přes sambu po reggae byla udivující. Nevidím tu momentálně žádnou jinou zajímavější popovou zpěvačku. Elis má před sebou velkou budoucnost. Už teď by s přehledem utáhla večerní festivalový slot.

Pokud k její jízdě připočtu ještě výborné unplugged představení hip hopových Věc Makropulos, byl odpolední program mnohem interesantnější než ten večerní postavený na jistotách. Kosheen odvedli svou práci dobře. Až mě přepadla lítost nad bezradností, s jakou se neustále marně snaží v tvorbě navázat na začátek kariéry, zvláště s ohledem na zpěvačku s tak charismatickým a snadno identifikovatelným hlasem. U Vypsané fixy jsem si pak říkal totéž, co u Tata Bojs na JamRocku. Čím starší, tím naživo lepší.

Sázavafest se letos neodehrával pouze v lesoparku, ale také v prachoparku, ve který se proměnilo stanové městečko spolu s prostorem pro přidanou rockovou stage na vyprahlém poli. Propařil jsem zde zběsilý koncert The Chancers a i přes počáteční nedůvěru k prostoru uznávám, že bylo fajn zavzpomínat na festivalové začátky.

Z letošní jednodenní návštěvy Sázavafestu jsem si odvezl dojem, že i tato akce se na ně snaží rozpomenout. Tedy nalézt pro nový prostor ten správně vyvážený obsah, který by ji opět přinesl větší popularitu a respekt mezi festivalovým publikem. Bez dlouhodobější vize je však stále odsouzen přežívat ročník od ročníku. Potácet se mezi bytím a nebytím, naříkat na nepřejícnost okolí. Na druhou stranu by se právě tím mohla zase dostat do pelotonu festivalového závodu. Už příští ročník může naznačit, jestli budeme svědky samostatného úniku nebo spíše přiblížení.
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...