Psaní opožděného reportu z festivalu se přibližuje práci na vzpomínkové beletrii. Detaily se rozplynuly ve vodní páře stoupající z rozpálené asfaltové cesty po průjezdu kropicího vozu. Nahrazuje je nejpravděpodobnější možná varianta skutečnosti. Svítilo sluníčko, bylo teplo, přišlo hodně lidí, nikdo nezemřel, mohlo to být lepší. V sítu pochybné důležitosti zůstaly jen polaroidové fotografie. Čtyřkolky v oblaku prachu. Rozpálení návštěvníci měnící se pod muškou vodního děla v malé děti. Přelidněné oázy stínu dělící obraz zlatým řezem vysilujících paprsků. Faktografie přídavných jmen.
Z uší se vytratily záznamy nezajímavých vystoupení a ta zbývající ne vždy zaujala hudbou. Dirty Blondes hráli podruhé v sestavě s novou zpěvačkou, které nechybí v hlase rozsah ani přirozený rockový drive, ale potřebovala by pro něj vymyslet důmyslnější repertoár. Při sledování kapely Hissing Fauna jsem přemýšlel, jestli člověk za mikrofonem nemá něco společného s hercem Poláškem. Když spustila Mucha, nechtělo se mi přemýšlet o ničem, a tak jsem raději odešel. Stejně jako z nudného vystoupení St. Vincent, která mi tak připravila největší zklamání z celého dne. Na druhou stranu jsem díky zlomenému srdci nepřišel o začátek koncertu Kalle. Není lepších léčitelů tlumících příznaky jejich násobením.
Chlad čerstvě zrekonstruovaných prostor pod diskusním sálem uprostřed dne konejšil. Chlad, který šířilo vystoupení Deaths, znepokojoval. K tomu nekonečná zvuková zkouška a opožděný začátek. Zrod kandidáta na spodní patro žebříčku popularity kapel mezi návštěvníky. Po první skladbě však vše odpuštěno. A s každou další narůstalo přesvědčení, že právě tyhle minuty budu mít spojené s Colours 2015. Ostatně o tom, že nemusíte být na začátku kariéry zrovna miss sympatie, abyste to dotáhli daleko, by mohli vyučovat Kasabian, kteří přežili své floutkovské období a v Ostravě vyšvihli čítankovou verzi zábavného festivalového setu s odkazy na The Doors či Fatboy Slima, přičemž bylo vidět, že se sami baví.
Psaní opožděného reportu z festivalu se přibližuje práci na vzpomínkové beletrii. Relativizuje skutečnost. Může být záznamem časem prověřených prožitků. Může být fiktivní zprávou o reálné události. Ostatně, kolikrát jste si i při četbě reportáží napsaných pár minut po skončení akce, na které jste rovněž byli, položili otázku, zda autor nenavštívil úplně jiné místo?