Když si pod zavřenými víčky pouštím v rychlém sledu scénické obrazy vyvolané albem "Kontakt" znějícím v pozadí, dostávám se do velmi neklidné REM fáze, která vrcholí nabytím vědomí, že je něco špatně. Pryč je strhující podmanivost a soudržnost předchozí desky. Naléhavost vystřídalo bezúčelné trmácení po vyčerpaných tématech vlastní sebelítosti a úzkostech, a to ve chvíli, kdy je ostatní konečně začali opouštět. Hledat v písničkách líných zabývat se někým jiným než sebou samým hluboký přesah, pak může snad jen ten, kdo se domnívá, že "Holky z naší školky" jsou sondou do sociální problematiky silných populačních ročníků své doby.
Na začátku není ještě tak zle, přesto úvodní "Sudety" naznačí určitou míru obsahové prázdnoty, která je pro album typická. Ilustrativní a lyrizující popis krajiny se velmi záhy mění ve veřejnoprávní rozhlasové zpravodajství z místa. Chybí vnitřní angažovanost, určitá dávka intimity, kterou nelze nahradit vláčným tempem melodie. V té písničce není nic, co by spojovalo autora s tím místem. O tom, že se měnily názvy a střídaly armády, může docela dobře zpívat někdo, kdo do těch míst nohou nevkročil. Jsou to spíše klišé vršená jedno na druhé.
"Větrný dny" jsou naopak ojedinělým momentem "Kontaktu" fungujícím ve všech svých složkách. Už jsem to zmiňoval v jiných recenzích, že občas stačí jednoduchý slogan. Mantra, která dojde svému účelnému naplnění opakováním. Zaryje se pod kůži. Zde navíc v duetu, což byl výborný nápad, který té písničce pomáhá. Na chvíli jde skutečně o víc než o výplň desky. Jakoby za ní byl celý skrytý příběh. Škoda, že následující "Vraná" nezůstala jenom u hudebního doprovodu k hostujícímu hlasu. Tvořili by s Větrnými dny dokonalou dvojku. Jakmile se však přidá Kittchen, atmosféra zmizí pod hladinou jezera, co jezerem není.
Hledat záchytný bod ve zbytku stopáže vyčerpá. Mohl by jím být fakt, že hned v několika písních se opakuje motiv ohně, což mě vzhledem k poslechu uprostřed neustálého varování před požáry alespoň na chvíli pobavilo. V předsokratovské době znamenal oheň pro filozofy i něco více, než jen procesy spjaté s hořením, spojovali ho s city. Také Kittchen nic nepálí. Zatím. Spíše jenom tak zevnitř prohořívá, což je nápověda pro přípravu na nejhorší - na vyhoření.
Na přebalu desky by měla být nálepka: Nedoporučuje se cynikům a všem, které nebaví odpověď Nic moc na otázku: Jak se máš?. Zůstat klidný a s vážnou tváří vstřebávat moudra typu Nejhorší pasti si klademe sami nebo se nesmát alespoň nahlas při Jsi mi blízká jako sestra a stejně nedotknutelná je totiž stejně obtížné jako neupadnout do kómatu po doporučení Tak zkus být espoň na chvíli šťastná zpívaném v módu řečníka na pohřbu.
Ale i cynik občas sklapne a promění se v tající kopeček zmrzliny. Jen ten důvod musí nastat. Zatímco před dvěma lety jím byla celá deska, tentokrát je to jenom ta jedna písnička. Vlastně dvě. "Zamilovaný" (možná proto ten oheň). Ta konečně přináší dospělé chlapské téma, aniž by z šedesáti procent nevyznělo ve svém finále jako parodie na "Tichou dohodu" Elia Kazana. "Kontakt" je nahrávka vytříbená ve zvuku. Nenápadné aranže jí sluší. Po technické stránce bez výtek. Obsah ovšem nepřesvědčil. Po silně empatické a uvěřitelné desce "Radio" je tak nový repertoár spíše zklamáním.