... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Listopad 2015

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/47

30. listopadu 2015 v 19:46 | Petr Balada |  Spotify
"The Inside" by Sevdaliza - nizozemská zpěvačka a producentka s iránskými kořeny roste s každým dalším singlem. Už tím prvním "Clear Air" řádně rozčeřila vody. Následovalo opěvované EP "The Suspended Kid" a doposud největší hit "Marilyn Monroe". "The Inside" pochází z čertsvého EP "Children of Silk" a začíná hodně zvolna. Postupně nabývá na síle a naléhavosti, aniž by Sevdaliza musela tlačit na pilu. Prostě to v ní je. Empatický hlas, důraz na vizuální složku (fotky, covery, videoklipy) a znalost míry, kdy písnička ještě přirozeně dýchá a kdy se už začíná dusit pod producentským balastem, z ní činí jednu z nejzajímavějších hudebních osobností starého kontinentu, kterou například módní magazín i-D označuje za hvězdu dance music zítřka.

"Vl Fik Ikke Nogen Besked" by Tue West feat. Mads Mouritz - no jo no, když na tom severu maj prostě melancholii v krvi.

"Rapture" by Niven feat. Natalie - tohle je paráda! Ukázka vzdušného soundu na pomezí popu a ambientu. Když člověk chce, tak to jde. Debutové EP "Manta Ray" vydá Tom Niven v březnu příštího roku a vedle "Rapture" bude obsahovat další čtyři tracky.

"Scatterbrain" by Kassassin Street - Kassassin Street jsou mladou anglickou kapelou na cestě vzhůru, která vyprodává koncerty i mimo svůj domovský Portsmouth, přičemž drží i rekordy v rychlosti, jakou se tak děje. A jak praví promo materiál, jejich fanoušci vědí, že pokud přijdou na koncert, dostanou infuzi taneční psychedelie. V hledáčku už je měl NME i BBC. Typ pro letní festivaly. Seznamte se, prosím.

"Symmy" by Meat Wave - i z B strany singlu lze udělat áčkovou aneb trocha řízných kytar na závěr.



Slza - Katarze ... 45%

29. listopadu 2015 v 13:56 | Petr Balada |  recenze cz
"Katarze" je debut, který dopadl hůře, než mohl a měl. Po loňském singlu "Lhůta záruční" jsem pojal naději, že i pop Made in Czech Republic dospěl k bodu zlomu. Že v rámci jeho obrody probíhající v souvislosti s tvůrčím nástupem generace protlačené skrze sociální média a formující se pod vlivem pluralitnější hudební nabídky se konečně dočkám moderní verze popu neštítící se být trendy. Je proto docela úsměvné, že nakonec i tvorba nových jmen připomíná ve své konzervativnosti a usedlosti zdejší velikány osmdesátých let.

Nudná produkce "Katarze" zabila i tu největší výhodu, kterou si Slza s sebou od počátku nesla. Texty od Xindla X jsou zárukou, že když už se, jak se na správný pop sluší, zpívá o ničem, nedostavuje se při jejich poslechu pocit trapnosti. To se po formální stránce víceméně podařilo. K přestřelení došlo snad jen v závěrečné písničce "Pouta", kde se vrstvení slov zvrtlo v obtížně srozumitelný a těžkopádný cajdák. Jinak si lze představit, že texty někomu jistě obohatí i slovník. Ostatně samotný název alba musel dát svým sémantickým výkladem části cílové skupiny zabrat. Horší, pokud se na něj nechají nalákat příznivci adult popu.

Tím se dostávám k samotnému obsahu textů. Kdyby je zpíval někdo v osmnácti, nijak by mě to neiritovalo. Ale v pětadvaceti? A to zbylá část dua je ještě o pár let starší. Jistě, vztahy se sice řeší bez ohledu na věk, ale způsob se v něm přeci jenom odráží. Na druhou stranu, v osmnácti od nikoho neuslyšíte, že je citů prost, což ovšem vzhledem k tomu, že to nikdo neříká ani v mnohem pozdějším věku, není zrovna výjimka potvrzující pravidlo.

A teď k písničkám, které zmírňují pocit úplné beznaděje. Jednou z nich jsou aranží rozdrobené "Etikety", kdy se jedná o jedinou skladbu, ve které se po této stránce něco málo děje. Za zmínku stojí i "Pozice Off" jako jediná nabízející alespoň odvar současného zvuku přicházejícího tu z francouzských tu z nizozemských diskoték. Zbytek sází na to, že jednoduché a chytlavé melodie se prosadí bez ohledu na provedení, což odpovídá přístupu nájemných řemeslníků bez ambicí. Splnit úkol a vydělat. Trochu smutný dojem z alba, které je prvotinou, i když jde jenom o pop.

Slza - Katarze ... spotify / nákup

Vyjakomy - Oni ... 70%

28. listopadu 2015 v 13:19 | Petr Balada |  recenze cz
Někde v čase končící druhé skladby jsem si začal připadat jak uprostřed výběrového řízení na místo sociálního pracovníka. "Pustíme vám skutečný příběh obyvatele našeho města a vaším úkolem je pojmenovat situaci, ve které se ocitl a navrhnout její řešení. Nelekněte se, příběh je podmalován hudbou." Vyjakomy nahráli zajímavou desku. Hudební melancholii, kterou jsme v posledních letech navyklí slýchat ve spojitosti s obskurním českým žánrem chcípácký pop, tu najednou vyplňují slova obracející se nikoliv dovnitř světa se sebou samým nevyrovnaného jedince, ale naopak k postavám ocitnuvších se v situaci, kdy mají nárok křičet o pomoc. A jakkoliv zní sluchu některé textařské obraty neobratně, těžkopádně a málo invenčně, skutečnost, že se vyhýbají planému moralizování, z nich ve svém celku dělá důvod si desku po této stránce poslechnout.

Dojem trochu kazí stavba písniček, která se vzájemně podobá jak žloutek žloutku. Načrtnutý příběh skončí bez katarze uprostřed vyprávění a následuje delší instrumentální dohra. Když se tak stane potřetí za sebou, dostaví se nuda, kterou v dostatečném odstupu udržuje menší lpění na zvuku kytar, než je v kraji zvykem (produkce Tomáš Neuwerth). Lehké pohrávání si s repetitivními prvky typickými pro taneční muziku pak z nenadání vykouzlí jeden z nejsympatičtějších momentů alba, kdy u písničky "Vlkům" zamrzí, že místo tří minut nemá šest. Však je také už z druhé půlky, kdy se řeší lehčí témata a hudební stránka je méně svázána odpovědností ke sdělenému. V úplném závěru se však ještě stihne drobně relativizovat moto Lepší to zkoušet než se hroutit, čímž zpětně dostane úvod alba zase trochu jiný náboj. No ták, kdy se vám naposledy stalo, že jste museli nad texty u domácí nahrávky skutečně přemýšlet?


Vyjakomy - Oni ... poslech / nákup

Nèro Scartch - Piece Of My Life ... 50%

24. listopadu 2015 v 19:24 | Petr Balada |  recenze cz
Mediální příběh, který nahrávce na cestě od autorů k posluchačům vymyslí vydavatelství či distributor, občas zapůsobí jako těžko odstranitelné stigma. Tak například o "Piece Of My Life" se v oficiálním doprovodném textu hned úvodem píše: Jemnost pařížské šlehačky podávané na hrubozrnném smirkovém papíře. To už pak jenom zbývá desku vzít a nabízet ji jako příbal zdarma k dotisku "Padesáti odstínů šedi", čemuž by odpovídal i slovník následného přirovnání obsahu desky k něžnému pohlazení v záři plazmové erupce.

A ve stejném duchu si pojďme už v rámci recenze rovnou říct, že Nèro Scartch je nejpřesvědčivějších v klidných mezihrách. Všechny agresivní výpady pak sice fungují po hudební stránce, ale když se k nim přidá dětský výraz v rádoby drsňáckém hlase, padlou atmosféru nenahodí řemen ni bič. U všech jmen citovaných v kolonce vzory od Marilyna Mansona po Prodigy hraje důležitou roli démon v osobě za mikrofonem. Strašák, který děsí nejen svou vizuální stránkou, ale i způsobem, jak pracuje s hlasem. Tady se nic takového neděje. Jakub Svoboda zpívá stejně, jak působí na fotce z obalu. Týpek ze žurnálu.

Odhlédnuto od zpěvu, je "Piece Of My Life" sympatickým dílem hudebníka, který zná svůj žánr. Bohužel, snad s výjimkou úvodní skladby měnící se chvílemi v zajímavou teatrální kompozici, nepřináší nejen v aranžích nic navíc. Jsou to takové přehrávky toho, co má Jakub Svoboda rád. Nekoná se žádné překvapení. A to ani směrem k domácí scéně, kterou daleko více obohatili Android Asteroid, se kterými také vystupuje. Ale už jenom kvůli tomu mediálnímu příběhu je fajn, že ta deska pod nickem Nèro Scartch vznikla.


Nèro Scartch - Piece Of My Life ... spotify / nákup

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/46

23. listopadu 2015 v 20:01 | Petr Balada |  Spotify
"High Rise" by Cross Record - dvacátého devátého ledna vychází pod značkou Ba Da Bing Records album projektu, který se aktuálně ocitl v hledáčku hudebních publicistů ze stránek stereogum.com. Ti doporučují duo Cross Record sledovat pro vzájemnou tvůrčí symbiózu, kdy Emily Cross čaruje hlasem a Dan Duszynski zvukem. Takhle by to prý nějak znělo, kdyby se propojili Swans se Sharon Van Etten.

"Bass Song" by Eryn Allen Kane - stejně jako se před málem už dvěma léty rozhodla rozjet sólovou kariéru Ella Eyre, vydala se nyní stejnou cestou Eryn Allen Kane, která rovněž doposud sbírala ostruhy v četných hostovačkách, kdy ji zaměstnal například Chance the Rapper nebo Prince. EP "Aviary: Act 1", ze kterého "Bass Song" pochází, přináší ještě další tři vypalovačky, v kterých tahle mladá zpěvačka ukazuje, jak moc má ráda starou školu rnb ovíněnou jazzem a soulem a jak moc dobře a hlavně přirozeně ji dokáže prezentovat světu. Seznamte se s dalším zajímavých talentem a nahrávkou, kterou server thisisrnb.com označuje za jeden z nejlepších debutů roku.

"Paracetamol" by Declan McKenna - teenage pop? Vážně? Šestnáctiletý týpek, co se prosadil na přelomu roku na bandcampu s domácí nahrávkou skladby "Brazil", ve které kritizuje FIFA, se stal v dubnu vítězem bitvy nových talentů o časový slot na festivalu v Glastonbury. Nyní dal ven pětiminutovou skladbu, která jenom potvrzuje jeho letošní status most exciting new artist of 2015 (crackintheroad.com).

"Soft Scene" by Autolux - nová deska ohlášená na příští rok se představuje vymazlenou produkcí, kterou obstaral Boots.

"Lift" by Oneohtrix Point Never - Oneohtrix Point Never a čerstvě i Arca přinutili posluchače si uvědomit, že ty nejzajímavější nahrávky současnosti si vystačí bez textu.


Haager - New ... 55%

17. listopadu 2015 v 13:56 | Petr Balada |  recenze cz
Ani slibná plejáda hostů nezajistila, aby vzniklo něco víc než jen průměrně splněné zadání o hudebním publicistovi, který přešel na druhou stranu. Dobrá zpráva je, že nejde o průšvih. Jen se zkrátka nepodařilo do skladeb dostat element, který by je vytrhl z pevné vazby soukromého památníku. Z jednotlivých zápisů lze vyčíst, co má jejich autor rád. Že zručně zvládá dát po formální stránce do kupy písničku a ve chvíli, kdy se jí podaří zaranžovat jako narativní příběh, dostaví se dokonce lehce nadprůměrný zážitek (např. "Drowning" s Jiřím Burianem), ale v momentě, kdy v rovině instrumentálních předělů hraje bez pomocí hostů, vkrádá se do poslechu touha ty mezery vyplnit ještě další činností. A bohužel, čím blíže k závěru, tím víc se ta touha nenechá omezovat ani přidaným hlasem. Měřeno doprovodnou akcí poslední třetina by se zvládla i s vysavačem. Tomáš Haager by měl zkusit napsat muzikál, což nemyslím nijak pejorativně. Například písnička "Back to Sleep Again" je včetně přesného vokálního výrazu (Adrian T. Bell) jasnou muzikálovou árií. A intermezza jsou jako dělaná pro přestavbu pódia s taneční vložkou. Léta jsem na žádném nebyl, naposledy to tuším byli "Pornohvězdy", ale pokud by se Tomáš Haager uvolil a dostal do týmu Petra Kolečka, zašel bych. Na "New" jako by se Haager příliš nechal svázat svými vzory, muzikou, kterou poslouchá. Nedává všanc svou autorskou osobnost. Není vlastně jasné, jestli chce a má prostřednictvím hudby co říct. Výsledkem je nevýrazný a až příliš opatrný debut s několika málo světlými momenty, které však svou kvalitou stačí k povzbuzení naděje, že s dalším albem by přece jenom mohlo být líp.

Haager - New ... spotify / nákup

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/45

16. listopadu 2015 v 20:25 | Petr Balada |  Spotify
"The Sirens of Summer" od Sifona - Muzikálnost s jakou jsou jeho jednotlivé položky vymyšleny a nahrány překračuje žánrové hranice. Více v recenzi na sólovku "Siphon" zde.

"Stratosphere" by Mutemath - jedna éterická z nového alba na Grammy nominované americké kapely, která to ráda indie a alternativní.

"Am I Wrong" by Anderson Paak feat. Schoolboy Q - skvělé spojení se skvělým výsledkem. Na hotnewhiphop.com prozatím od osmdesáti hodnotitelů průměrný výsledek 89% a status very hottttt.

"Ghost Inside Your Head" by United Fruit - i post punk popová kapela může dát dohromady dobrý song, který je jedním z trojlístku skladeb na čerstvém EP "Nightmare Recovery".

"Drowning" od Haager feat. Jiří Burian - stejně jako se zdá být nekonečný objem knižní produkce, podobné parametry má i ta hudební. Díky dostupným technologiím není problém udělat si radost vlastní deskou. Scénu to ani nezabije ani neposílí. Tu českou obzvlášť. A při správném výběru hostujících kamarádů se i hit může urodit. Urodil.


Peace, Love, Paris

14. listopadu 2015 v 15:16 | Petr Balada |  Hudba
Chtěl jsem jít spát. Palec ještě párkrát v několikavteřinových intervalech stiskl tlačítko dálkového ovládání, než dojel na konec programové nabídky. Zpět. ČT24 přebírá vysílání CNN? Ze spánku nebylo na dalších pár hodin nic.

Chaotické informace se zpřesňovaly jen velmi pomalu. Statický obraz blikajících aut z nejasné vzdálenosti od místa útoku občas prostřídala divoce švenkující kamera kdoví odkud. Když se na CNN objevil ve smyčce krátký videozáznam z koncertního sálu pořízený přímým účastníkem, už se vědělo, že v La Bataclan ten večer hráli Eagles of Death Metal (EoDM).

Vrcholící příval nepříjemných pocitů a otázek. Každého, kdo má v sobě čerstvý koncertní zážitek asi v tu chvíli napadlo, že se to mohlo klidně stát i při něm. Je jedno, jestli v Praze, Londýně nebo Paříži. Zásah na citlivém místě bez politické vazby. A naplněný fotbalový stadion předkládá další černé scénáře. Znamenal výbuch v jeho bezprostřední blízkosti, že se na něj nepodařilo teroristům proniknout nebo šlo o signál, že všechno je možné?

Experti potvrzují, že podobně koordinovaný útok je výsledkem dlouhodobého plánování. Možná v době příprav neměli o konaném přátelském utkání mezi Francií a Německem ani ponětí. Stejně jako nepochybně nebylo cíleným záměrem počkat si, až do Paříže přijedou EoDM. Přesto by se nikdo nedivil, pokud by to pod tímto jménem bylo poslední vystoupení kapely. A otázkou samozřejmě je, jestli se vůbec ještě někdy bude moci po takovémto traumatizujícím zážitku na pódium postavit.

EoDM navzdory názvu death metal nehrají, což už snad v téhle chvíli ví i ministr Chovanec, který ráno přišel s informací, že v sále probíhal deathmetalový koncert. Kapela vznikla na popud zpěváka a kytaristy Queens of the Stone Age Joshe Homma. Ten na evropskou tour, v Praze zahráli v červnu, s EoDM nevyjel. Na rozdíl od druhého zakládajícího člena Jesse Hughese. A byl to právě jeho bratr, který v průběhu noci potvrdil, že členové kapely jsou v pořádku. Průběh útoku pak pro Atlanta Channel 2 popsal bratr bubeníka kapely.

"Řekl mi, že odehráli asi šest písniček, když uslyšeli zvuk automatické zbraně. Byl velmi hlasitý, hlasitější než kapela. Lehli si na zem. Jakmile vstali, aby se evakuovali, viděli muže s automatickými zbraněmi, jak střílí na cokoliv a kohokoliv kolem sebe." Kapele se podařilo utéct přes pódium zadními dveřmi a uchýlit se na policejní stanici. Jak jsou na tom členové realizačního týmu a vůbec celé crew je zatím nejasné. Doposud poslední příspěvek EoDM na facebooku je starý čtrnáct hodin: We are still currently trying to determine the safety and whereabouts of all our band and crew. Our thoughts are with all of the people involved in this tragic situation…

Aktualizace 16.11.2015: Při útoku zemřel manažer pro merchandise Nick Alexander, který měl na starost prodej merchandisingu.

Pokoj všem lidem dobré vůle.

Sifon - Siphon ... 80%

14. listopadu 2015 v 12:36 | Petr Balada |  recenze cz
Sólový počin člena WWW Ondřeje Anděry vyvrací hned několik skutečností, které tím pádem skutečnostmi být přestaly. Zřejmě nejzásadnějším nově nastoleným faktem je, že WWW nejsou totéž, co Ondřej Anděra, čemuž musí minimálně z padesáti procent uvěřit každý, kdo si "Siphon" poslechne celý. A aby překvapení nebylo málo, přinejmenším ze čtyř skladeb se zdá, že je Anděra složil pozitivně naladěn, což může být pro skalního fandu tvorby WWW až skandální zjištění. Ale vem to všechno prezident. Navzdory všemu a všem jde především o dobré album. Ačkoliv stopáží napadá jednu hodinu, obratně se vyhýbá dlouhým prázdným plochám. Pomáhá si změnou tempa nebo ojediněle přidaným hlasem. Škoda jen, že se tak občas děje na úkor atmosféry nahrávky.

"Siphon" vládne bohatým a plným zvukem snadno evokujícím představu živého koncertního provedení skladeb. Navíc v hodně variabilním provedení, neboť například "The Sirens of Summer" by slušela art rockerům stejně jako indie popařům. "Bang Bur" by dobře zněl ve velké orchestrální úpravě i ve verzi odehrané J.A.R.. Je to další pozitivum celého alba. Muzikálnost s jakou jsou jeho jednotlivé položky vymyšleny a nahrány překračuje žánrové hranice. Těžké rozhodnout, zda se do budoucna více těšit na novinku podepsanou WWW nebo Sifon. Ale možná je to vlastně jedno. Obě jsou už v téhle chvíli zárukou zajímavého posluchačského zážitku.


Sifon - Siphon ... spotify / CD

týdenní sběr na spotify.kult.mix.playlist.2015/44

9. listopadu 2015 v 20:25 | Petr Balada |  Spotify
"Who Shot First?" by Elvett - i ve Švýcarsku se dělá dobrá muzika.

"Aeroplane" by Graphic Characters - australské rockové trio, které má velmi slušně našlápnuto již od svého předchozího debutového EP "The Finest Hours", se na tom aktuálním posunuje blíž velkým halám. Však také ku příležitosti vydání EP "Aeroplane" vyjíždí na celostátní turné. No a titulní věc to je vyloženě lahůdková záležitost.

"Blinded By You" by Elias - velmi zajímavá barva hlasu povyšuje produkci tohoto devatenáctiletého Švéda na neobyčejně hypnotický zážitek. K tomu si přidejte jeho hudební vzory FKA twigs a Patti Smith a je jasné, že zajímavějšího mladíka ze severu jsme tu dlouho neměli.

"Dark Skin Women" by GoldLink - Hottest Record In The World minulého týdne nejen dle BBC Radio 1.

"Why'd You" by Ellie Herring - vyšla nová klubová hvězda.

... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...