Mediální příběh, který nahrávce na cestě od autorů k posluchačům vymyslí vydavatelství či distributor, občas zapůsobí jako těžko odstranitelné stigma. Tak například o "Piece Of My Life" se v oficiálním doprovodném textu hned úvodem píše: Jemnost pařížské šlehačky podávané na hrubozrnném smirkovém papíře. To už pak jenom zbývá desku vzít a nabízet ji jako příbal zdarma k dotisku "Padesáti odstínů šedi", čemuž by odpovídal i slovník následného přirovnání obsahu desky k něžnému pohlazení v záři plazmové erupce.
A ve stejném duchu si pojďme už v rámci recenze rovnou říct, že Nèro Scartch je nejpřesvědčivějších v klidných mezihrách. Všechny agresivní výpady pak sice fungují po hudební stránce, ale když se k nim přidá dětský výraz v rádoby drsňáckém hlase, padlou atmosféru nenahodí řemen ni bič. U všech jmen citovaných v kolonce vzory od Marilyna Mansona po Prodigy hraje důležitou roli démon v osobě za mikrofonem. Strašák, který děsí nejen svou vizuální stránkou, ale i způsobem, jak pracuje s hlasem. Tady se nic takového neděje. Jakub Svoboda zpívá stejně, jak působí na fotce z obalu. Týpek ze žurnálu.
Odhlédnuto od zpěvu, je "Piece Of My Life" sympatickým dílem hudebníka, který zná svůj žánr. Bohužel, snad s výjimkou úvodní skladby měnící se chvílemi v zajímavou teatrální kompozici, nepřináší nejen v aranžích nic navíc. Jsou to takové přehrávky toho, co má Jakub Svoboda rád. Nekoná se žádné překvapení. A to ani směrem k domácí scéně, kterou daleko více obohatili Android Asteroid, se kterými také vystupuje. Ale už jenom kvůli tomu mediálnímu příběhu je fajn, že ta deska pod nickem Nèro Scartch vznikla.