... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

ALBUM ROKU ...

KULT.MIX ALBUM ROKU 2013

1. ledna 2014 v 14:47 | Petr Balada
Děkuju. Děkuju všem skladatelům, textařům a interpretům, kteří stále ještě umí zacházet s médiem dlouhohrajícího alba. Děkuju i za to, že se nám, posluchačům, snaží nepodbízet. Za výdrž, trpělivost, skromnost a pokoru. Za snahu posunout nejen sebe, ale i celou domácí scénu. Za originalitu a inovátorství. Za radost, která z nahrávek čiší. Děkuju, že vás to baví. Že dokážete sdílet svůj talent a výjimečnost. Že se nenecháváte ovlivnit falešnou záminkou finanční náročnosti a vydáváte svá alba svépomocí. Děkuju, že jste se nevzdali svých snů. Děkuju všem, kteří se v tomto textu našli.


10. Tichonov - Overnight
Čas s "Overnight" se velmi příjemně vleče. Pečlivě budovaná atmosféra jedinečného okamžiku rozloženého do hrsti střepů vyhozených do vzduchu a zamrzlých v letu. Jsou to vyzrálí hudební pozorovatelé, kteří umí a vědí, co chtějí hrát a nahráli debut ve formě, k jaké jiní dospějí až na konci své kariéry.

09. Subject Lost - Made Of Numbers
Tichá voda břehy mele. Elektronika, která má hloubku a přesvědčivost. Žádná vata. Nutno poslouchat, poslouchat a poslouchat. Zážitek.

08. BoyBand - Best Of
Podobně jsem se u českého hip hopu naposledy bavil u "Dezorient Expressu" Prago Union. A neplatí to pouze o hudební složce. Po dlouhé době jsem nemusel tuzemskou nahrávku v půlce utnout, protože by rýmař byl sociopat s nulovým jazykovým cítěním. Oba členové BoyBandu ho mají. Dokazují to téměř v každé položce na albu. Přicházejí s nečekanými obraty a vůbec si hrají s češtinou i slovenštinou způsobem, aniž by z toho posluchači muselo být nutně trapně.

07. Fru Fru - Freak Show
Nadhled, hravost, odstup od sebe samých. Mění se nálady, tempo. Napříč albem i jednotlivými skladbami. Jistotou po celou dobu zůstává vokální výkon Václava Bartoše. Jistotou, která se v hostujícím zpěvu Lenky Dusilové rozrůstá o další kvalitativní rozměr. Ta však nezůstává pouze postavou v pozadí. Závěrečnou "Kdybys to chtěl" lze označit přímo za synonymum k její tvorbě. Mimochodem, samostatný poslech této skladby nezanechá takový dojem, jako ve chvíli, kdy před ní zazní zběsile taneční "Realita". Také v posloupnosti totiž spočívá síla "Freak Show".

06. Prago Union - Vážná hudba
"Vážná hudba" je mj. o umu reflektovat společenskou situaci. O umění zakotvit svou tvorbu v čase tady a teď. Tohle album je zkrátka výborně dramaturgicky vystavenou kronikou doby.

05. Palermo - Still Life
Trudomyslný Nick Cave a melancholičtí The Hurts se potkali v klubu Palermo. "Still Life" lze zařadit mezi žánrově nejoriginálnější domácí nahrávky letošního roku. Vyvážený mix samplů a živých nástrojů s lyrickými texty o podivných stavech duše zazpívané hlubokým hypnotickým hlasem.

04. Jakub Tichý - Nic ze života
Veledůmyslné duševní zrcadlo. Jakub Tichý ponechal to nejlepší z debutu, tedy originální texty podané nezaměnitelným způsobem a doprovázené neuvěřitelně variabilním hudebním doprovodem, a zároveň vykročil do nových tematických vod svého glosátorství, přičemž nechal přizvané muzikanty vymetat další žánrové odbočky.

03. Flash the Readies - In Belvedere
Velmi silná deska. V bombastičnosti, rozpínavosti a ambicích nahrávka "In Belvedere" vzdáleně upomíná na tvorbu Muse. Vezmeme-li v úvahu, že se jedná teprve o druhou dlouhohrající položku v diskografii, máme co do činění se zdravě sebevědomým projektem, který jejím vydáním přestal být kapelou lokálního, moravskosleszkého, významu.

02. Kittchen - Radio
Poslech desky "Radio" vyvolává stejný prožitek jako četba knížky. Děje se tak prostřednictvím obrazů, které vyvolávají texty s popisnou literární strukturou. Sugestivně vtíravý průnik do hlavy s relativně pozitivním koncem.

01. Black Tar Jesus - Other
Tomáš Kopáček jako Black Tar Jesus dospěl a dopustil se nahrání desky, která ho hudebně (i umělecky) posunuje do vyšších sfér. Až punková syrovost, zastřenost, zdánlivá hluková bariéra dělá z "Other" přitažlivou desku. Odklízení sedlin zvukových nánosů pak při opakovaném poslechu dodává zakusit slastné pocity objevitele nových světů. Špinavá krása.


KULT.MIX ALBUM ROKU 2013 ... nominace

24. prosince 2013 v 22:40 | Petr Balada
Níže naleznete širší nominaci pětadvaceti domácích desek (v abecedním pořadí jejich interpretů), které si zaslouží za uplynulý rok nejvíce pozornosti. Z nich bude 1. ledna 2014 vybráno deset nejreprezentativnějších včetně té s titulem KULT.MIX ALBUM ROKU 2013. Seznam nominovaných by měl odrážet dění na tuzemské scéně. Není hodnocením interpretů, ale jejich odvedené práce. (A samozřejmě práce producentů.) Někteří se do nominace dostali díky textům, jiní za hudbu, za čistotu žánru nebo naopak stylovou pestrost. Do konečného žebříčku pak proniknout ti, kterým se nejlépe podařilo skloubit všechno dohromady či ti, kteří prostřednictvím nahrávky reprezentují svoji hudební osobitost a přispívají tak k rozmanitosti české scény.

Antoines - This Is The End Of The RockAndRoll
Basiková Bára - Belleville
Beatbustlers - Hangover
Black Tar Jesus - Other
BoyBand - Best Of
Flash the Readies - In Belvedere
Fru Fru - Freak Show
Hm... - Lovu zdar
Houpací koně - Everest
Kittchen - Radio
Křišťan Vít - Imprints
Kyšperský, Martin E. - Svetr
McGillick Oliver - Smokers Die Young
Muff - Vol.2
My Dog's Bone - Brainman and the other heroes
Palermo - Still Life
Prago Union - Vážná hudba
První hoře - Imaginarium
Rest & Fatte - Střepy
Subject Lost - Made Of Numbers
The Drain - We, Love, We ...
Tichonov - Overnight
Tichý Jakub - Nic ze života
Vložte kočku - Seat
WWW - Atomová včela

KULT.MIX ALBUM ROKU 2012

1. ledna 2013 v 12:21 | Petr Balada
Přetlak. Tak by se dala jedním slovem charakterizovat letošní úroda nadprůměrných alb. Bylo zkrátka z čeho vybírat. Sestavení desítky nejlepších představovalo hodiny pečlivého rozmýšlení.
Zavedené kapely měnily svůj zvuk. Velmi razantně se letos prosazovali debutanti. Pár jmen přerušilo měsíce a roky mlčení. Silné desky vyběhly i ze stáje sólových interpretů. A co je důležité, zdá se, že konečně ubylo nudné poprockové produkce. Nahrávky se více žánrově vymezily, za což můžeme poděkovat také fenoménu domácí hudební scény roku 2012 - zahraničním producentům.
Díky nadbytku vynikajících titulů (a složitosti volby desítky nejlepších) obsahuje poprvé finální žebříček hned jedenáct položek, a to při ponechání deseti míst. Naštěstí se toto šalamounské řešení nabídlo samo. Však posuďte sami.
Odpočet těch nejlepších domácích alb za rok 2012 je tu:

10. Mistake - Among the Shadows
I za mizerným obalem se může ukrývat poklad. Cover k "Among the Shadows" patří skutečně k tomu nejhoršímu, co mě letos přišlo pod oči, ale ten obsah, to už je jiná kvalitka. Svěží kytarovka, která se nebojí přiostřit. Umí si vyhrát s gradací písniček. Složit zapamatování hodné melodie a vyzdobit je chytlavými refrény. Zároveň se jim daří nesklouznout do melancholického kýče v případě pomalejších skladeb. Velmi talentovaná trojice! Snad dostatečně poděkovala producentovi Stanislavu Valáškovi.

09. LUS3 - dot.coma
Tahle deska je výjimečná nejen s ohledem na zbytek pořadí. Lze ji poslouchat jako nekompromisní žánrový manifest. A právě přímočarost a nasazení ji spojuje s vítězem, ačkoliv jsou každý z jiného hudebního těsta. Svou verzi electropopu se u nás širšímu spektru posluchačů snažili představit už Cartonnage. LUS3 však mají mnohem klubovější zvuk. Jejich album drží pohromadě, především díky nesmlouvavému tempu. Poslouchat ho, znamená řítit se přes půl hodiny z nejvyššího bodu horské dráhy kolmo dolů.

08. Václav Neckář - Dobrý časy / Umakart - Vlci u dveří
Dvojjediné album. Důvod, proč jsou právě tyhle dvě desky pohromadě, snad není nutné blíže specifikovat. Mimořádné spojení Umakartu s Václavem Neckářem dalo vzniknout mimořádné nahrávce překračující hranici všeho, co zde bylo zralou generací interpretů po revoluci stvořeno. Podivuhodně fungující mezigenerační souhra. Jímavá výpověď zpěváka s bolestí v hlase. A "Vlci u dveří"? Texty dosahují hranice básnického řemesla. A to nejen díky příspěvkům držitele Ceny Jiřího Ortena Jana Těsnohlídka. Depresivní poezie nikdy nebyla tak povznášející. Hudbu doříkávající vše, co se do slov nevešlo, lze pak rovněž poslouchat jako dozvuky života potácejícího se mezi jednotlivými fázemi maniodepresivních stavů. Vlci u dveří mohou každému symbolizovat něco jiného. Od strachu z vlastního selhání po imaginární výmluvu pro cokoliv. Album "Vlci u dveří" symbolizuje textařský důvtip a hudební vyspělost.

07. Zrní - Soundtrack ke konci světa
Nejskloňovanější mladé jméno letošního roku. V listopadu získali ve své kategorii Českého Tučňáka. Objevili se v nominacích na hudební ceny Apollo i Vinyla a na druhý červencový víkend dostali pozvánku na Pohodu. Může za to především toto album, které je představuje, navzdory mládí, ve vrcholné formě hudebních hračičkářů a slovních eskamotérů. Stali se alternativním rodinným stříbrem, kterým se můžeme chlubit i v přeshraničním styku a neuříznout si přitom ostudu.

06. Vložte kočku - TáTa
TáTa je procházkou po poetice zakázaných kapel, individuálním vyjádření v hudbě pro davy, po minimalismu lidských slov naroubovaných na elektronickou entitu, stejně jako pouť po intelektuální nabubřelosti vlastní jedinečnosti a existencionalistických dramatech vlastní výlučnosti. Slova dávají prostor vlastnímu výkladu, soukromým asociacím. Můžou stejně dobře zkoumat limity osobního a veřejného prostoru, jako být obžalobou samoty uprostřed civilizace (z cesty, já chtěl bych na chvíli ven). Nebo jsou prostě nikdy nekončícím sebeironickým průletem králičí norou (vím, že směřujeme do hlíny a tam se změníme na plyny). Silná buřičská prvotina.

05. Please the Trees - A Forrest Affair
Dramaturgie je přes shodné momenty vyváženější než u předchozí desky. Nekolísá v kvalitě a řazení jednotlivých položek. Aranže jsou střídmější, dá-li se to takto pojmenovat, tak i přesnější. Nádherně kopírují obsah písničky, napomáhají vokálům. Ty tentokrát obstaral Václav Havelka sám a lépe. Ubylo exaltovaných míst, ve kterých tlačil hlas do nebezpečných výšek. Z nahrávky jde soustředěný klid. "A Forest Affair" jím možná ztratila na jednorázové přímočarosti, ale na druhé straně získala na kvalitě zaznamenaného výkonu celé kapely. Ano, "A Forest Affair" je po dlouhé době skutečnou deskou kapely, která se prezentuje hudbou. Please The Trees navzdory personálním změnám stále rostou. Nemusejí ohlašovat restart, zapomínat na předešlé nahrávky, měnit styl. Jsou zkrátka opravdovým úkazem.

04. O.G. And the Odd Gifts - O.G. And the Odd Gifts
Z počátku zní projekt Ondřeje Galušky jako chytřejší indie verze Support Lesbiens. Už to by byl dostačující důvod k nadprůměrnému hodnocení. Když ale dojde na "Wailing Wall" se vším tím ruchem, ucho zpozorní. A stane se tak v pravý čas. Neboť následující dva kousky okořeněné českým textem, jsou zásahem do černého. Zvláště hitový "Vinyl" se sloganem To co ti sluší tak to jsem já, rocková vypalovačka, kterou postupně rozjasňují dechy i střídání tempa. Nemožnost předvídat, jak jednotlivé songy dopadnou, pak baví stejně dobře při prvním i všech následujících posleších, kdy se překvapení sice vytratilo, ale stále zůstává radost, že to tak dobře funguje a drží pohromadě.

03. Photolab - Hollywood & Snuff
almela s Magdalenou Šalamounovou a dalšími spoluhráči z kapely stvořili debut, na který se po prvním poslechu nezapomíná. Nádherné subtilní kousky nesoucí se na vlně melancholie dávných okamžiků zažloutlého filmového celuloidu se tu střetávají s výbušnými projektily, jejichž třaskavý náraz tlumí umění promyšlených aranží a uměřeně civilních vokálních linek. Naštěstí "Hollywood and Snuff" není stoprocentně dokonalou nahrávkou. Dává tak prostor, aby jí byla ta následující. Snad vznikne s menšími obtížemi a za většího mediálního zájmu. Neboť nemáme tolik skutečně dobrých kapel, abychom si mohli dovolit nechat photolab jen tak v tichosti zapadnout.

02. Alvik - Your Name Here
Nádhera. V pražském studiu Little M Records vznikla nahrávka, která potvrzuje, jak dobrý rok zažila letos domácí scéna. Tolik výborných desek se neurodilo ani nepamatuju. A ta od projektu Alvik patří jednoznačně k těm vůbec nejlepším. Jedenáct skladeb bez slabého místa. Vybroušené aranže, čistý zvuk, skvělá produkce tmelící písničky v jeden celek. Anya svým hlasem hladící vytříbené melodie, které zlehka přecházejí z intimní polohy do roztančené. Trochu soul, trochu jazz, trochu funky, trochu latino. Trochu Morcheeba a trochu David Arnold. No, radost poslouchat.

01. The Prostitutes - Deaf to the Call
Zatímco předcházející studiová deska "Hometown Zombies" vinou hipsterského šlechtění dosáhla na status jen lehce nadprůměrné domácí obyčejnosti (6/10), album nové vykoplo The Prostitutes k nečekaným výšinám. Prosté řezání do kytar v Česku dlouho neznělo líp. A dost možná, že v ranku indie kytarovek tak u nás neznělo nikdy. Skvělé řazení tracků dodává albu funkční dramaturgickou stavbu, kterou se naposledy mohli loni pochlubit November 2nd. Je to jízda s rozvážným startem, náhlým nabráním rychlosti, zaseknutou nohou na plynu u podlahy, ostře řezanými zatáčkami a plynulým závěrečným dojezdem do cíle. Necelých čtyřicet minut opojného zážitku, aniž by u toho smrděl benzín či cokoliv jiného. Výjimečná záležitost.

KULT.MIX ALBUM ROKU 2012 ...nominace

24. prosince 2012 v 13:43 | Petr Balada
Níže naleznete širší nominaci pětadvaceti domácích desek (v abecedním pořadí jejich interpretů), které si zaslouží za uplynulý rok nejvíce pozornosti. Z nich bude 1. ledna 2013 vybráno deset nejreprezentativnějších včetně té s titulem KULT.MIX ALBUM ROKU 2012. Seznam nominovaných by měl odrážet dění na tuzemské scéně. Není hodnocením interpretů, ale jejich odvedené práce. (A samozřejmě práce producentů.) Někteří se do nominace dostali díky textům, jiní za hudbu, za čistotu žánru nebo naopak stylovou pestrost. Do konečného žebříčku pak proniknout ti, kterým se nejlépe podařilo skloubit všechno dohromady či ti, kteří prostřednictvím nahrávky reprezentují svoji hudební osobitost a přispívají tak k rozmanitosti české scény.

Alvik - Your Name Here
Bobek Pavel - Kruhy
Boris Carloff - Escapist
Budař Jan a Eliščin band - Lehce probuzený
Calm Season - Mosaic Views
CCTV Allstars - In Operation
Dva - Botanicula ost
Charlie Straight - Someone with a Slow Heartbeat
Kieslowski - Na nože
Kryštof - Inzerát
Kubátko - Krasohled
Květy - Bílé včely
LUS3 - dot.coma
Mistake - Among the Shadows
Nebe - Legosvět
Neckář Václav - Dobrý časy
O.G. And the Odd Gifts - O.G. And the Odd Gifts
Photolab - Hollywood & Snuff
Please the Trees - A Forrest Affair
Radůza - Ocelový město
The Prostitutes - Deaf to the Call
Toxique - Tips for Grown Up Kids
Umakart - Vlci u dveří
Vložte kočku - TáTa
Zrní - Soundtrack ke konci světa

KULT.MIX ALBUM ROKU 2011

1. ledna 2012 v 18:25 | Petr Balada
Když si přečtu doprovodný text k loňskému oznámení o vítězi, nelze se ubránit malému déjà vu. Také letos tuzemská scéna vyprodukovala dostatečné množství velmi dobrých alb, ale co je podstatnější, tentokrát i v žánrové kategorii spotřebního popu, který se konečně začíná oprošťovat od rozbředlého kytarového soundu. Kapela Eddie Stoilow budiž tím nejvýmluvnějším příkladem. Přestože se nedostala do finálové desítky, měla by tu být právě v této souvislosti zmíněna.

Tím hlavním společným prvkem, který spojuje oba předešlé roky, je však pokračující absence silného sólového zpěváka. Hodně se čekalo od novinky Tomáše Kluse, který však předešlé nahrávky nepřekonal, jen se k nim přiblížil. Ještě, že tu máme jednočlenné pánské projekty, které situaci částečně zachraňují. Floex ani Bonus, ale nemůžou se svým menšinovým žánrem zaplnit chybějící místo mainstreamového zpěváka, za něhož by nebylo nutné se stydět.

Možná, že za pár let by jím mohl být i Ben Cristovao. Ten nabídl na desce "Benny Cristo" aktuální teenage sound a ve spojení s vizuální a mediální prezentací o něm můžeme hovořit (pozdě, ale přece) jako o první české hvězdě zrozené ve stylu MTV. Jen by to chtělo trošku precizněji vyprodukovaný materiál. Aktivita hvězdiček z talentových soutěží stála za pozornost ještě kvůli dalším třem jménům. Ale zatímco alba Gabriely Gunčíkové i Alžběty Kolečkářové nedopadly úplně nejlépe, Markéta Konvičková si k němu gratulovat může. Její rehabilitace po nepodařeném debutu nemohla dopadnout lépe. "Kafe, bar a nikotin" je rozhodně nejpříjemnějším letošním překvapením.

Letopočet 2011 byl pro českou hudbu především ve znamení kapel. Ostatně stačí se podívat do seznamu nominovaných. Dočkali jsme velmi vyrovnané řady alb od jmen, od kterých už to snad ani nikdo nečekal. Vrátila se Vltava, po pauze o sobě dali vědět také Swordfishtrombones či J.A.R., s velmi kvalitním materiálem se vytasili Sunshine a svou pozici velmi talentovaného spolku nadále upevňuje Vypsaná fiXa.

Před rokem jsem si přál, aby zdejší hudební scéna byla dostatečně zdravá a mohla konečně předehnat alespoň tu slovenskou. Snad není příliš opovážlivé říci, že za posledních dvanáct měsíců jsme se jí minimálně vyrovnali. V závěru letošního roku nás pak potěšil úspěch poslední desky Čankišou v evropském žebříčku world music a proto si dovolím vyslovit přání (i s ohledem na desky, které nás čekají), aby podobný úspěch potkal další česká jména, a to nejen v úzce profilovaných hitparádách.

A teď už odpočet těch nejlepších domácích alb za rok 2011:

10. November 2nd - Night Walk with Me
"Night Walk With Me" patří po dramaturgické stránce k nejdotaženějším letošním domácím deskám. Skvěle funguje jako celek. Představuje důkaz, že nahrávat a vydávat dlouhohrající počiny má pořád ještě smysl. Baví postupně gradující úvod alba, který vyvrcholí třetím trackem "Eloise in the Devil's Claws", stejně jako závěrečné zklidnění kulminující v rozlučkové "100 Years". November 2nd by si zkrátka zasloužili alespoň dvě nominace na Anděly, a to za desku roku a pro Alexandru Langošovou jako zpěvačku roku za její čím dál vyzrálejší a kultivovanější projev.

09. Kieslowski - Tiché lásky
Zavřete oči a zkuste si představit malebnou ztichlou krajinu, po které byste se chtěli jen tak potulovat se svým protějškem a při cestě zažívat všechny ty strasti, co láska přináší. Máte? A teď si k těm obrazům vymyslete soundtrack. Nebo ne, pusťte si "Tiché lásky", protože v nich to všechno je. Konečně nepatetické poetické texty, které nezní ani banálně ani směšně. Nejlepší debut roku.

08. Vypsaná fiXa - Detaily
Nejen Tata Bojs letos dospěli. Vypadalo to, že po "Klenotu" už stěží může přijít něco barvitějšího, osobitějšího a hudebně zábavnějšího. Ale stalo se. Kapela si rozvzpomněla na hitovost prvních nahávek a zároveň uplatnila zkušenosti z nahrávání té poslední. Výsledkem je album nabízející na jedné straně klasicky vystavěné pecky se silnými refrény, které rozskotačí každý jejich koncert a na druhé nenápadné odbočky k taneční energii new rave, neuhlazené syrovosti šedesátek či intimnímu písničkaření. Navíc Vypsaná fiXa našla zalíbení ve sborovém zpívání. A má ještě cenu připomínat, že Márdi patří k těm nejlepším textařům, kteří se tu za poslední léta objevili?

07. Čankišou - Faÿt
Čankišou rozhodně nejsou kapelou, která by zůstávala zapouzdřená v jednom hudebním módu. Hypnotickou seanci kdysi postavenou na bicích a perkusích, vystřídala rocková přímočarost. Album v sobě obsahuje globálně srozumitelné hudební odkazy a místní speciality zároveň. V úvodních vteřinách "Saz Ty Sera" si tak posluchač nemůže být jist, zda neposlouchá odpověď na "Intergalactic" (Beastie Boys), aby ji v zápěti rozcupovaly téměř bollywoodské motivy. Nejpovedenější track "Vardusa Saza" zase pro změnu obsahuje dívčí sborovou pasáž, která jako by sem byla vlepena z moravské lidovky."Faÿt" si zkrátka může dovolit na svůj obal umístit nálepku Originál, aniž by to působilo jako marketingový trik.

06. Mandrage - Moje krevní skupina
"Moje krevní skupina" má všechno, co si lze od dobré nahrávky přát. Hity, progresivní zvuk, patřičnou dávku drzosti v textech, vtip, překvapivé hudební momenty. Rád bych například viděl, jak se bude tvářit puberťák rozdováděný "Mechanikem" a rozjitřený kouskem "Šrouby a matice", když ve skladbě "Psycholog" dojde na téměř jazzový duet mezi kytarou a pianem. Pro všechny milovníky "Návštěvníků" je tu skladba "CML" a především "Disco MOSKBA" - nejzábavnější domácí taneční track za dlouhou dobu. "Moje krevní skupina" dělá z Mandrage jednu z nejnadějnějších (a hudebně nejmodernějších) part domácí scény. A to i bez pomoci věhlasných producentů ze zahraničí.

05. První hoře - Club Silencio
Naskočte na kolotoč "Clubu Silencio". Vyberte si svůj oblíbený hudební žánr a pevně se ho držte. Pokud budete mít štěstí, možná vám z něj na konci jízdy i něco zbude. Tahle masáž zkrátka není bez obětí. "Club Silencio" je velmi originální a zábavnou plackou nabízející crossover ostrý jako břitva s texty barvitými jako dobrodružství Rychlých šípů. Ať očekáváte cokoliv, realita prorazí vaše ušní bubínky kladivem. Od čtyř elektronických meziher nazvaných "Dějství" až po deathmetalovou pěveckou vsuvku ve skladbě "Noční bůh" se dříve či později dostane na všechno, co máte i nemáte v hudbě rádi. "Club Silencio" je v podstatě čtyřicetiminutovým testem vaší tolerance. Čím později desku zastavíte, tím snášenlivější v hudbě jste.

04. Swordfishtrombones - Aftertaste
"Blood & Milk" je jedna z nejzajímavějších tuzemských desek nultých let jedenadvacátého století. Ta kombinace křehkých aranží a silných melodií dodnes nepřestává bavit. "Aftertaste" má oproti tomu mnohem vzdušnější zvuk. Netrpí klaustrofobii. Odráží se v něm hudební posun, který mezitím na poli alternativní kytarové melancholie nastal. Navíc přibyl hostující ženský vokál dělající s introvertními skladbami divy. Například "Dandy" by byl bez něj poloviční. S ním mimochodem startuje trojice skladeb tak velkých, že by uživily zmiňované kapely i pár dalších. "Bulldozer" a "I´m Alert" uzavírají suverénně jedno z nejdokonalejších producentských děl Dušana Neuwertha.

03. Tata Bojs - Ležatá osmička
Tata Bojs se vrátili k punkové zběsilosti svých hudebních začátků, která se promítla do crossoveru "Papírovka". Vrátili se k Funèsovi, ke smyčcům, k francoužštině i ke geometrii přímek a úseček. A stále umí pobavit netradičními slovními obraty. Ani v jednom z uvedených příkladů se přitom neopakují, a to je v rámci diskografie jednoho souboru neuvěřitelný výkon. Ba co víc, představují se ve velmi nečekaných číslech. Ať už za to může značně radikální text v apokalyptické vizi světa "2031" nebo nekompromisní slovní nátěr v kousku "Světová" s hostujícím Vladimirem 518. Vyvrcholením pak budiž spojení s Clarinet Factory (kteří jsou držiteli kult.mix alba roku 2010) v písničce "Písmenková". To je čistá hudební radost geniálního souznění hudební a textařské hravosti.

02. Floex - Zorya
Když jsem už letos přestal vyhlížet domácí album se schopností čelit loňské výzvě Clarinet Factory, objevilo se nečekaně a přistihlo mě nepřipraveného. Plné svůdných zákoutí a překvapivých momentů. Hudebně nebojácné, dalece překračující hranice ambientu. Spojující prvky elektroniky a jazzu naprosto uhrančivým způsobem, díky kterému je navíc "Zorya" s každým dalším poslechem stále lepší a zajímavější. Přemlouvání od poslechu jedné skladby k druhé se tak nakonec změnilo v přání neverending story. Tohle je skutečný comeback roku. Takhle by měla znít deska roku.

01. Lenka Dusilová - Baromantika
Vezměte poslední dvě věty z předcházející recenze, podtrhněte je a budete blízko k popisu tohoto malého hudebního zázraku. Letošní deska Björk je proti "Baromantice" jednoduchou a posluchačsky přítulnou nahrávkou. Lenka Dusilová si vzala to nejlepší z projektů, na kterých poslední léta spolupracovala, jako byli například Eternal Seekers a Clarinet Factory, přidala k tomu velkou dávku osobitosti svého textařství a všechno to zabalila ve spolupráci s Tin Soldier a Beátou Hlavenkovou do aranží plných samplů, ruchů a znepokojivých zvuků navzájem soupeřících s čistotou akustické kytary, klavíru či kontrabasu. Svou žánrovou eklektičností a přístupem k melodiím připomíná "Baromantika" letos tolik kritiky ceněnou desku tUnE-yArDs "whokill". Lenka Dusilová se vrátila s deskou stojící na pocitech v textu i hudbě. Náročnou na soustředěný poslech, jedinečnou ve své celistvosti a v síle zážitku, který nabízí.

KULT.MIX ALBUM ROKU 2011 ...nominace

23. prosince 2011 v 19:56 | Petr Balada
Níže naleznete širší nominaci pětadvaceti domácích desek (v abecedním pořadí), které si zaslouží za uplynulý rok nejvíce pozornosti. Z nich bude 1. ledna 2012 vybráno deset nejreprezentativnějších včetně té s titulem KULT.MIX ALBUM ROKU 2011. Seznam nominovaných by měl odrážet dění na tuzemské scéně. Není hodnocením interpretů, ale jejich odvedené práce. (A samozřejmě práce producentů.) Někteří se do nominace dostali díky textům, jiní za hudbu, za čistotu žánru nebo naopak stylovou pestrost. Do konečného žebříčku pak proniknout ti, kterým se nejlépe podařilo skloubit všechno dohromady či ti, kteří prostřednictvím nahrávky reprezentují svoji hudební osobitost a přispívají tak k rozmanitosti české scény.

0no1 - Neznámé album
Anna K - Relativní čas
Bonus - Náměstí míru
Čankišou - Faÿt
Čokovoko - Hudba
Dusilová Lenka - Baromantika
Eddie Stoilow - Oh My God!
FiHa - We Are Angry... So What?!
Floex - Zorya
J.A.R. - Dlouhohrající děcka
Kieslowski - Tiché lásky
Konvičková Markéta - Kafe, bar a nikotin
Květy - V čajové konvici
Mandrage - Moje krevní skupina
Midi Lidi - Operace Kindigo!
November 2nd - Night Walk with Me
Prago Union - V barvách
První hoře - Club Silencio
Různí - Alois Nebel (soundtrack)
Silent Stream Of Godless Elegy - Návaz
Sunshine - Karmagedon
Swordfishtrombones - Aftertaste
Tata Bojs - Ležatá osmička
Vltava - Komedianti se vrací domů
Vypsaná Fixa - Detaily

KULT.MIX ALBUM ROKU 2010

1. ledna 2011 v 15:13 | Petr Balada
Už s ohledem na dříve zveřejněné nominace na album roku, je možné konstatovat, že uplynulých čtvero ročních dob nebylo pro českou hudební scénu vůbec špatných. Jedním dechem však musí zaznít i dodatek o absolutní nudě v té nejmasovější žánrové kategorii, jak je vnímána běžným posluchačem. Vše zajímavé se tu pořád děje uvnitř rozličných vedlejších škatulek.

Pozitivním je v tomto směru především pnutí v rockovějších žánrech, které se čím dál více vymaňují z tancovačkového stigmatu. Příkladem budiž novinky Dark Gamballe nebo Imodium. Pořád ale chybí jistota v textech a chuť se v nich otřít o dobu, ve které vznikají. Nedostatek je znát rovněž v charismatických rockových vůdcích, vokalistech a osobnostech v jednom.

Kvalitní produkce jsme se letos dočkali i od zástupců starší hudební generace. Hegerová, Bobek, Mišík vypustili na trh desky, které jim dost možná zajistily i zbrusu nové posluchače. Díky jejich nahrávkám se vrátily do éteru vytříbené české texty. Bohužel, většinou navázané na ze zahraničí vypůjčený hudební základ. Vladimír Mišík je v tomto světlou výjimkou.

To, co nám aktuálně chybí, jsou interpreti sólisté. I přes neustálé nacházení nových talentů v rozličných soutěží, postrádá Česká republika čerstvou krev s originálním hudebním cítěním. Zatím většina národem objevených vítězů pouze s diskutabilním úspěchem napodobuje své vzory. A příští rok v tom, zdá se, nebude výjimkou.

Nezbývá, než si do příštího roku přát, aby se objevil alespoň tak svérázný debutant jako je za rok 2010 Jakub Tichý. Či doufat, že stojaté vody pop-rocku s druhým albem už skutečně rozčeří Vladimír Cirkus. Říká se, že víra tvá tě uzdraví. Proto společně věřme, aby zdejší hudební scéna byla dostatečně zdravá a mohla konečně předehnat alespoň tu slovenskou. Máme na to!

A teď už odpočet těch nejlepších domácích alb za rok 2010:

10. Muk Petr - V bludišti dnů
Jediný skutečný pop pro dospělé loňského roku! Pouze tři sólisté se dostali mezi interprety deseti nejlepších alb za rok 2010. Je to málo nebo hodně? Petr Muk na této desce konečně opustil svou lajnu kýčovitých popěvků a odvážil se vrátit do doby, kdy jeho skladby byly progresivním mainstreemem. Návrat o to složitější, že tentokrát se nemohl schovat za název skupiny. Výsledek překvapil. I když nelze hovořit o stoprocentním hodnocení, nemá V bludišti dnů konkurenci nejen v Mukově sólové kariéře, ale ani mezi popovými nahrávkami jeho slavičích kolegů či kolegyň. O to více zamrzí, že se už nedozvíme, kam by se v hudbě ubíral dál.

09. Mashy Muxx - Light
Odvykli jsme si od domácích interpretů očekávat převratné nahrávky. Neustále se plácáme na hranici bezpohlavního kytarového popu, a to nejzajímavější stejně nakonec téměř vždy vzejde z elektronické scény. Přesto není důvod zahazovat kytaru do brambor. I když se vrací do devadesátých let, je album "Light" osvěžujícím hudebním koktejlem. Mashy Muxx chytře ponechali ve skladbách dramatické napětí crossoveru vycházející z doby svého vzniku, ale zároveň v nich uplatnili eklektičnost nového tisíciletí. Dosáhli tím čerstvého nepodbízivého mixu v geniální finální úpravě Ecsona Walese. Světlo světa spatřila sebevědomá česká deska nehonící se za trendy, neboť je sama dost možná může určovat.

08. Pleas The Trees - Inlakesh
Americká melancholie podpořená českou angličtinou. "Inlakesh" je opravdovým úkazem. Jako jedno z mála ze zdejších anglických alb se neobrací na ostrovní scénu, ale svou produkcí míří do zámoří. A jak napovídá umístění v "kult.mix albu roku 2010", za výsledek se rozhodně stydět nemusí. Niterné folkové písničkářství se tu mísí s melodickými prvky country. Chvílemi přiostří kytary. Ani tehdy se ovšem nezbaví přijatelného nánosu melancholického patosu. Naštěstí mu za celou dobu není dovoleno sklouznout do polohy samopožírajícího se kýče. "Inlakesh" rovná se vyvážený repertoár nahraný s přesvědčivostí a lehkostí, která v daném žánru není vůbec samozřejmostí.

07. Prago Union - Dezorient Express
V rýmech na "Dezorient Expressu" nechybí nadsázka, ironie a ani životní pravdy na hovno. Ty si totiž stejně musí prokalit každý sám, aby jim teprve následně uvěřil. Beaty, to je pak kombinace lehkosti, chytrosti a hodně hustýho dýmu. Nezapomnělo se na vkusně vybrané hlášky a samply. Dojem tak kazí pouze přemrštěná stopáž s parametrem zabijáka pozornosti. V hiphopu je snadné stát se kacířem, proto není nepřístojná poznámka, že se tak dlouho čekalo, kdo překoná "HDP", až museli přijít opět Prago Union. Nevytvořili lepší desku, ale skóre sami sobě vyrovnali zcela určitě. Snad další mač přijde dřív než za pět let.

06. Toxique - Outlet People
Čas "Vogue" nenávratně vypršel, vystřídala ho doba "Outlet People". Klára Vytisková zůstala i během letopočtu 2010 femme fatale domácí hudební scény. Vydala desku "King or Queen" s projektem Montage, moderovala Medúzu, vystupovala s Nerezem a samozřejmě přichystala se svou srdeční squadrou Toxique nový materiál k vydání. A za to, že se s odstupem času zdá "King or Queen" i přes svou příslušnost k subkultuře taneční hudby, jako vcelku nevzrušivý materiál, může právě kolekce "Outlet People", která vítězí co do hudební progrese i žánrové invence. Ukázalo se, že pokud roste osobnostně a profesně lídr, notně se to odrazí v tvůrčím procesu celé kapely. "Shout" je jednou z největších hitovek letošního roku, za kterou nezaostává ani zbytek alba. Přesvědčivě silná kolekce.

05. Charvátová Jitka - Feed My Lion
Jitka Charvátová zachraňuje pověst domácích zpěvaček. Jako jediná vydala loni dost silné album na to, aby se s ním v klidu vyšplhala na pátou příčku ankety. Vyrukovala s obecně přijatelným, v pozitivním slova smyslu moderním komerčním albem, aniž by přitom sklouzávala do polohy podbízivosti či znuděné výjimečnosti. K nalezení jsou na něm překvapivé rádiové hity, zajímavé hudební okamžiky i odlehčené stylové hrátky. I díky tomu nezůstává při zpěvu uvězněná jen v jedné hlasové poloze. Deska "Feed My Lion" dokazuje kvality nejen Jitky Charvátové, ale také Armina Effenbergera stojícího za produkcí. Společně se jim podařilo vytvořit sebejistou nahrávku řádně nabourávající sebedestruktivní stereotyp českého pop-rocku.

04. Sunflower Caravan - A Little Bit More
Rok 2009 přinesl překvapení v podobě třineckých Charlie Straight. Jejich prapor se znakem sebejistého pokusu přenést kus ostrovní scény do krajiny mléka a strdí, se tentokrát přesunul do hlavního města. Deska od kapely, od které už pomalu nikdo nic nečekal, má drážky plné rozkvétajících melodií, silných refrénů, přesvědčivého vokálního feelingu nezatíženého českou připosraností i instrumentální zdatnosti v kusech beze slov. Na jedné straně přináší křehkost. Na té druhé je ocelovým větrolamem. Máme tu zkrátka konečně generaci kapel s globálním polem působnosti v tom nejtěžším prostoru hudebního mainstreemu. Snad se v příštím roce objeví do třetice někdo další, kdo se ale tentokrát už nebude bát obléct podobnou hudební nádheru do hávu českých textů.

03. Tichý Jakub - Tragédie
Vítěz domácí hudební přípravky. "Tragédie" je jednoznačně nejzajímavějším letošním debutem. Svou originalitou vycházející z podhoubí československé hudební historie suverénně přehrává všechny mutace snažící se napodobit přeshraniční zvuk. V každé písničce se pořád něco děje. Texty jsou pečlivě vyváženým souborem vypointovaných příběhů, životních postřehů i infantilních slovních rošád. Mají v sobě lidovost kramářských písní i hospodských mouder a písničkářskou rafinovanost a folkovou lehkost zároveň. Jsou deníkem přezpívaným během jednoho večera u deseti piv.

02. Dva - Hu
České vývojové centrum hudby. Obrovsky hravé album, které demontuje žánrové hranice. Srozumitelnost pramenící z použití neexistujícího jazyka, nechává posluchače více vnímat samu hudbu. Interpretace textů tak přebírá úlohu dalšího nástroje. Melodičnost se střídá s rytmickými experimenty. Obojí podněcuje obrazotvornost, čímž se "Hu" zároveň stává nejlepším letošním soundtrackem k nenatočenému filmu. V projektu Dva jsme získali nový vývozní artikl. Potvrzená účast na "Pohodě", kam se probojuje opravdu jen málo českých jmen, může být jedním z důležitých odrazových můstků.

01. Clarinet Factory - Out of Home
Česká hudební univerzita. "Out of Home" je o kráse nikdy nesplněných přání. Clarinet Factory s Alanem Vitoušem stvořili album o pocitu z očekávání, který ani na jedinou vteřinu nevyústí ve zklamání. Hudba na něm funguje jako most. Jako zprostředkovatel dvou světů, muzikantského a posluchačského. Jedná se o jednu z mála desek, kdy tyto světy nezůstávají každý na svém břehu, ale vzájemně se prolínají. K tomu je ovšem zapotřebí být spolupracujícím posluchačem. Takovým, který je ochoten vstupovat do jednotlivých tónů. Který dokáže utéct z pohodlí domova, aby se mohl vzápětí ocitnout v prostoru, kde se bude po pár okamžicích cítit jako doma. 

KULT.MIX ALBUM ROKU 2010 ... nominace

23. prosince 2010 v 21:58 | Petr Balada
Předtím, než vyvrcholí série uveřejňovaných žebříčků nejlepších zahraničních alb dle hudebních kritiků, je tu širší nominace pětadvaceti domácích nahrávek (v abecedním pořadí), které si zaslouží za uplynulý rok nejvíce pozornosti. Z nich vznikne konečné pořadí deseti nejlepších alb včetně toho s titulem KULT.MIX ALBUM ROKU 2010.

Bárta Dan - Theyories
Bobek Pavel - Víc nehledám
Clarinet Factory - Out of Home
Dark Gameballe - Pochyby
Dva - Hu
Hegerová Hana - Mlýnské kolo v srdci mém
Charvátová Jitka - Feed My Lion
Imodium - Polarity
Kocábová Natalie - Walking on the A-bomb
Mashy Muxx - Light
Mišík Vladimír - Ztracený podzim
Montage - King or Queen
Muk Petr - V bludišti dnů
Navigators - My Place
Niceland - God Has Her Ways
Pleas The Trees - Inlakesh
Prago Union - Dezorient Express
Radůza - Miluju vás
Staré pušky - Sladkých 11
Sunflower Caravan - A Little Bit More
Tara Fuki - Sense
Thalidomide - Thalidomide
Tichý Jakub - Tragédie
Toxique - Outlet People
Yellow Sisters - Tubab Woman
 
 

Reklama
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...