... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Festy 2012

Český Tučňák - La Fabrika 9.11.2012

10. listopadu 2012 v 19:01 | Petr Balada
Do La Fabriky jsem dorazil až poté, co mě tramvaj číslo pět dovezla někam úplně jinam. Pro šatnu jsem byl nicméně jedním z prvních zákazníků. Velkorysé prostory baru už pár návštěvníků hostily. Z odposlechnutých útržků hovorů se zdálo, že jde převážně o soutěžící kumštýře či jejich blízké okolí. Zkontroloval jsem ještě pro jistotu program. Začátek divadelního představení se měl odehrát až za pár minut.

Přivítala mě jedna z barových stoliček. Těšil jsem se na zdejší rozlévané španělské víno, ale když ho přede mne postavili v kelímku, zdálo se o něco trpčí. Za celý můj pobyt na Tučňákovi jsme s plastem nenalezli přátelský vztah. Naše nesmiřitelné postoje později vyvrcholily převrhnutím, které zařídil sám kelímek, když jsem ho neustále pošťuchoval. Dívka sedící vedle však nekoukala pohoršlivě na něj, ale na mě. Milosti bych se od ní dočkal snad jen v případě vizáže Vojty Dyka, který to celé sledoval zpoza baru vystavený jako upoutávka na CD. Vypadal odpočatě. Nejspíš před focením strávil další noc pod širákem.

Dveře od sálu se otevřely. Snad poprvé zde zažívám situaci, že se nikdo netlačí. Usazený čekám, co se bude dít. "Triple Bypass Burger" svou zajímavost vyčerpal názvem. Snažím se alespoň přijít na jméno herečky, kterou mi připomíná představitelka hlavní role. Je to Renée Zellweger. Přemýšlím, jestli bych chtěl falešnou Renée vidět sjíždět po požární tyči. Asi ne. Nejlepší chvíle představení přijdou vždy, když se rozezní hudební doprovod. Jeho hlasitost nedovoluje slyšet, co na pódiu říkají. Rozpačité představení i rozpačitě končí. Potlesk se snaží vyvolat někdo z herců ukrytých ve tmě. Tipoval bych Renée.

Nízkokalorický "Burger" mi narušil časový harmonogram. Pásmo filmů už začalo, a tak se vydávám za výtvarnem. Tedy chci se vydat, ale nevím kam. Šatnářka určitě ví. Nevěděla. Ujímá se mě kolemjdoucí. Ukáže na dveře, popíše cestu a zmizí. Potkávám další bloudící duši. Společně jsme to zvládli. Po půl hodině ve výstavních sálech nevím, jestli na mě udělali větší dojem jindy nepřístupné prostory nebo soutěžící.

Obrazy Martiny Smutné mi připadaly prázdné. Nadchnul jsem se nad první fotografií dua Cabalka & Červenka. Nadšení s každou další opadalo. Podobný proces spustila i práce Pavla Hejného. Spojil je dobrý nápad, který se však do ničeho nerozvinul. Modely Ivany Kaňovské byly nevzrušivě obyčejné. Zpozorněl jsem až u obrazů Jitky Nesnídalové. U třech z nich mě zabavila představa jejich vlastnění více, než dívání se na ně. Zvolil jsem ústup.

Do promítacího sálu vcházím tak dvě minuty před oznámením, že následuje krátká pauza. Český Tučňák mě baví. Místo neopouštím. Čekání vyplňuji hledáním pravdy ve víně. Plast však evidentně zlatokopectví znemožňuje. Začíná film. "O-Ring" Ondřeje Hudečka má nádhernou vizuální složku. Jenomže pak přijde dokument "Paroubkové", loutkový "Pan Jezevec", soc komedie "Haka" a představa o jasném vítězovi této kategorie je v háji. Alespoň, že ten "Pan Pozdě" se, až na výchozí premisu člověka reagujícího s několikadenním zpožděním, příliš nepovedl.

La Fabrika se slušně zaplnila. Pro následující soutěžící jedině dobře. Já v nejlepším končím. Navlíkám se do oblečení a dumám, komu dát v kategoriích, které jsem viděl komplet hlas, což způsobuje, že dosahuji oblékací rychlosti Mateřská škola. Do toho se ještě navíc snažím poslat příspěvek pochybnému vítězi tendru na sms jízdenky, takže ve finále usuzuji, že hlas bych měl dostat já za to, že jsem se vůbec dokázal z té šatny dostat ven. Ale můj věk je v této soutěži diskriminován. Ach jo!

Pitchfork Music Festival Paris - Live Stream (01.-03.11.2012)

4. listopadu 2012 v 13:04 | Petr Balada
Festivalová indoor sezóna se rozběhla. Ta letošní se sice musí, bohužel, obejít bez trenčínského PICF, ale snad v červenci pod širým nebem uvidíme na velké Pohodě i některé z těch, kteří měli původně na výstavišti vystoupit (O.Children už jsou potvrzeni, Woodkid ještě ne) a také například alespoň dva z interpretů vyplňující line-up Pitchfork Music Festivalu v Paříži.

James Blake loni exceloval svým eponymním debutem a pro mnohé jím definoval post dubstep. Jeho pařížské vystoupení potvrdilo, jak báječně zní tenhle sound živě. V doprovodu dalších dvou hudebníků se jednotlivé songy rozkošatily do bezmála ambientních ploch. Blake sice působil mírně introvertním dojmem a komunikaci s publikem omezil na nezbytné minimum, ale bližší pohled kamery ukázal, že za to může jeho soustředěný přístup. V ojedinělých chvílích, kdy nasadil spokojený úsměv manekýna, bylo vidět, jak moc si to užívá. Je jasno - tohle nebude jednoalbový trendy maník.

Jessie Ware byla na podium Blakeův pravý opak. Ačkoliv se bezpochyby těšili ze svých vystoupení stejně, letošní britský objev litoval, že dost dobře nevidí do tváří publika. Komentoval skladby a téměř po každé z nich děkoval za výbornou atmosféru i za pozvání na festival. Vyznal se z lásky k Marvinu Gayeovi. S úsměvem přešel drobný kiks ze strany jednoho z členů doprovodné kapely. Ve zpěvu byl sebejistý, dokonale svůj hlas kontroloval. Pokud někdo s ohledem na nepřetržitý proud chvály a návrhů na ocenění čekal nafrněnou zpěvačku, vyvedla ho Jessie svou bezprostředností z omylu.

Ani o jednom z nich se nedá říct, že by byly se svou hudbou interprety pro velké prostory. Ten pařížský se jevil jako maximum pro to, aby jejich momentální jedinečnost a osobitost dosáhla ke každému z přítomných. Ale pokud je bude šance v létě vidět i na velkých festivalových pódiích, zlobit se určitě nikdo nebude.

PS doplněk z 5.11. - Jessie Ware vystoupí 21.3.2012 v Paláci Akropolis!

Ohlédnutí za OAF 2012 - III. část - A co dál, festivale?

19. srpna 2012 v 16:16 | Petr Balada
Jestliže jsem vloni zapochyboval nad budoucností tohoto festivalu, letošní ročník musel rozkolísat pocit nejistoty i u samotných organizátorů. Ukázalo se, jak málo toho dramaturgové vědí o aktuální muzice, což je zarážející o to více, že se to týká i domácí scény. Seznam zahraničních headlinerů krátké historie festivalu pak deklaruje, že velkou roli při jejich nasazování hraje zamrzlé osobní hudební dospívání zainteresovaných. Už chybí jenom Underworld, Prodigy a Pendulum. Možná, že teprve až po jejich vystoupení začne OAF být skutečně zajímavou akcí.

Modestep, Wolf Gang, New Ivory - trojice aktuálních jmen, která mj. vystoupila o stejném víkendu na slovenském festivalu Grape. Bratři si s těmito jmény dovolili zariskovat navzdory omezené desetitisícové kapacitě areálu. Pozvali je jako protiváhu prověřených partiček Morcheeba či The Subways. Na stejném místě se ukázala více než desítka českých jmen, která byla v mnoha případech pro tamní fanoušky neprobádaným územím. Kolik mladých slovenských interpretů zahrálo na letošním OAF? Nemohlo by být například právě objevování neustále kvasící sousední scény pro Panenský Týnec jedním z (levných) poznávacích znaků? Vtipnou odbočkou zůstává, že oba festivaly mají stejného telekomunikačního mecenáše. A výsledek je stejný, jako porovnání nabízených služeb a cen v obou zemích.

Fatboy Slim byl historicky nejdražším umělcem na letišti. Kdysi táhl taneční scénu. Uměl zaplnit jakýkoliv prostor. Minulý čas je zde důležitý. Ukázalo se totiž, že v Česku na jeho jméno sedá prach. Tah nevyšel. K tomu stále stejní domácí účinkující nasazovaní podle prapodivného klíče vyvolávajícího podezření na partičkování či osobní zájmy. Stagnuje noční život. Jeho rozkouskované zázemí sice nabobtnalo na kvantitě, ale spojení se značkou Summer of Love nebylo tak viditelné a slyšitelné, jak být mohlo. Otázkou je, jestli to v očích pamětníků téhle značce spíše neuškodilo.

Výsledkem letošní snahy se stala slabší návštěvnost, nejen oproti očekávání, ale i oproti minulému ročníku. Probere to odpovědné nebo si dál pojedou svou, aby to po dalších dvou třech ročnících zabalily a následně slavnostně představili zbrusu nový festivalový projekt se starým obsahem? Na české festivalové mapě přituhuje. Dochází k ještě před pár lety nepředstavitelné situaci, kdy se budou muset multižánrové akce učit od těch specifičtěji zaměřených. Čím dříve jím to dojde, tím větší mají šanci na záchranu.

Ohlédnutí za OAF 2012 - II. část - A vítězem se stává ...

15. srpna 2012 v 18:48 | Petr Balada
Nečekal jsem, jak těžké nakonec bude vyhlásit vítěze letošního ročníku. Velká jména nudila, zklamala, neobstála. Podle řečí si obstojně vedla Amy Macdonald, podle osobního zážitku velmi solidní výkon předvedli Mando Diao (navázali jím tak na předloňské Kasabian). Osmiminutová verze "Dance With Somebody" byla nejfrenetičtěji přijatým přídavkem. Vedle bujarého tance pod jevištěm zbyl čas i na vážnější téma. To když jedna z písniček byla věnována civilním obětem občanské války v Sýrii. Navzdory jinak floutkovským výplním mezi jednotlivými songy se jednalo o uvěřitelnou chvíli bez známek kalkulu.

Pokud by někdo posuzoval podle účinkujících na hlavních pódiích stav, ve kterém se nachází taneční hudba, musel by dojít k závěru, že je tento žánr v kómatu. Fatboy Slim sice bavil, ale v omšelém retro stylu. Gorillaz Sound System nešel brát vážně a nová krev The Bloody Beetroots pouze ukázala, jak dobře to umí s oscilátorem. Snad jen Booka Shade se blýskli úrovní standardní pro podobně velké akce. Ale pokud opravdu chtěl někdo uvést do království elektronické hudby, musel zabrousit do stanů pod patronací Summer Of Love.

A co domácí jména? Anna K a Beatburger Band se potýkali s technikou, Prago Union měli zpoždění, Please The Trees konečně přilákali obstojné množství diváků, jemuž v česky zpívaných ukázkách představili společný singlu s Elpidou, 100°C mají z hraní pořád stejně nakažlivou radost (a i oni se vytasili s čerstvým materiálem), LA ještě potřebují dozrát, Charlie Straight možná dospěli předčasně, Lety Mimo hráli čerstvěji, než vypadali a Tomáš Klus se Skyline vypadají a hrají pořád stejně.

Nejlépe se nakonec vytáhly dvě žánrově naprosto rozdílné party, které však spojují výborné zpěvačky. Ve čtvrtek to slušně rozjel Gang Ala Basta s Andreou Plíškovou. Když kapela spustila "Firestarter" od Prodigy, byl to pro mnohé první velký zážitek letošního ročníku. Rovněž Notes From Prague nabídli zážitkový výlet za kvalitou. Vokály od Tamary do každé rodiny.

Zpět k dilematu z úvodu. Když se řekne OAF 2012, nejspíš si vzpomenu na Mando Diao, ale jejich vítězstvím si nejsem tak úplně jistý. Možná ho budu mít spíše v paměti jako ten, před kterým jsem nocoval na hřišti dole ve Vrbně, kdy na nebi bylo s jistotou desetinásobku daleko více hvězd, než na všech třech ročnících dohromady.

Ohlédnutí za OAF 2012 - I. část - MC Jacob is fucking in heaven

14. srpna 2012 v 17:37 | Petr Balada
Ve Starém zákoně vyměnil Jacob mísu čočky za status prvorozenectví. V Panenském Týnci vyměnil MC Jacob rozum za status tlampače své hlouposti. Říká se, že opakovaná lež se stává pravdou. Stejně jako, že stokrát nic umořilo osla. V obou případech je zapotřebí sám sebou přesvědčeného kazatele. Ten se dostavil, a tak špatné divadlo v prvních hodinách sobotního dne mohlo začít.

Na animozitě mezi muzikanty vždy byla, je a bude postavena část scény, které vymezení vůči druhému pomáhá vybouřit své tvůrčí ego. Dokud souboj probíhá v rovině hudebního vyjádření se či lehce arogantních špílců na jevišti, může z toho těžit interpret i posluchač. Vyžaduje to ovšem nadhled a takt. Ve chvíli, kdy ze zakomplexované rány začne kapat žluč, je to špatně.

Kdo procházel po vystoupení Fatboy Slima kolem Red Bull Tourbusu, mohl být svědkem přímo vodopádu žluče. Opakovaným prohlášením na mikrofon, že výše zmiňovaný účinkující je komerční s****a si svou nezávislou image dokazoval MC Jacob. A přidal k tomu také cosi o zastaralém soundu, což vzhledem k faktu, že se jedná o člena kapely Skyline, je vpravdě úsměvný argument. Způsob, jakým bylo celé kázání proneseno, přitom nepřipouštěl opoziční názor. Z dikce a údernosti projevu se dalo vyčíst, že pokud s řečníkem nesouhlasíte, jste taky s****a. Být v předsednictvu některé z parlamentních stran, ihned bych tohoto rozohněného mladého muže začal přemlouvat, aby podepsal členství. A do sněmovny s ním. Skvěle by tam zapadl.

Nechci polemizovat nad obsahem onoho ubohého vystoupení. MC Jacob má právo nemít rád kohokoliv a z jakéhokoliv důvodu. Má právo svůj názor veřejně šířit. Nikdy by ale neměl ve jménu své pravdy zneužít svého postavení člověka za mikrofonem. Jeden by čekal, že jako MC zapracuje emoce spíše do svého tvůrčího projevu. Ale to by vyžadovalo asi příliš mnoho přemýšlení. Biblický Jacob zplodil dvanáct synů, kteří se stali praotci izraelského národa. MC Jacob zplodil nejtrapnější moment festivalu a potvrdil tím, že hloupý umělec je daleko horší, než umělec pouze špatný.

Let It Roll 2012 - Počasí se zlomit nenechá 3. část (reportáž ze soboty 21.7.2012)

25. července 2012 v 18:39 | Petr Balada
...
Flux Pavilion se prozatím pohybuje ve stínu Skrillexe. Společně se ocitli na kandidátské listině patnácti talentů sestavované BBC Sound of … 2012, ale zatímco Skrillex v ní nakonec hlasováním kritiků obsadil čtvrté místo, Flux Pavilion se do první pětky nedostal, což nemusí považovat za ztrátu, protože na něj není vyvíjen takový mediální tlak a má klid na práci. (Mimochodem stejně dopadl i A$AP Rocky a nyní ho začíná být za oceánem všude plno.)

A tak se ve Ždánicích představil jeden z největších hudebních talentů napříč žánry pro letošní rok. Působil uvolněně. Užíval si atmosféru vytvořenou paradoxně početnějším kotlem, než měl Skrillex v Hradci, a dával muziku, která rozhodně nebyla podbízivou selankou.

Šťastnou ruku měli promotéři i s The Qemists. Bylo to poprvé, kdy Let It Roll pustil na hlavní pódium velkou kapelu a byl to dobrý tah, který program oživil a dostatečně ho nakopl před závěrečnými sety rozmáčeného festivalu.

Třetí ročník za sebou si říkám, že je to podnik, který má smysl, a který vládne potenciálem stát se skutečně respektovanou akcí i lidmi mimo žánr. Jenom ta rychlost za uznáním je zbytečně ostražitá. A možná za to může i obava ze ztráty věrných fanoušků z komunity, jenž je s Let It Roll od začátku. Ale kafrat na program se bude vždycky. (Bylo by fajn rozšířit ten odpolední.)

Organizátoři teď mají důležitý úkol vybrat nové místo. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Na jeho výběr musí mít vliv i filozofie, s kterou se bude festival ubírat dál. Zájem o něj roste; je tu šance i na zisk příznivců dalších tanečních žánrů. Na druhou stranu příliš velké oči jsou snadnějším terčem na nějakou tu pěsťovku. Stačí se podívat, co se letos na domácí festivalové přetahované děje. Buď jak buď, šestý ročník bude pro Let It Roll hodně zlomovým dějstvím.

Let It Roll 2012 - Počasí se zlomit nenechá 2. část (reportáž ze soboty 21.7.2012)

23. července 2012 v 21:25 | Petr Balada
....
Jestliže jsem na minulém ročníku kvitoval Azyl stage, tentokrát podobnou funkci zastávala mobilní verze pražského Cross Clubu. Vsadila na žánrovou různorodost včetně skutečně živé muziky, a získala tak trofej za hudebně nejzajímavější stage LIR. Například sobotní koncert partičky TiNG byl velmi příjemným zážitkem. MC Turner za mikrofonem to je Big Talent!

V době, kdy mu vládl, se déšť teprve rozcvičoval. To až mnohem později, když festivalovým areálem prošla půlnoc, změnila se rozcvička v regulérní závod, ve kterém proti němu nešlo uhrát ani remízu. Navzdory vodní síle však tisíce lidí vytrvaly, aby byly součástí teprve třetí zastávky live show Camo & Krooked, čímž vytvořily bouřlivou atmosféru zakrývající i skutečnost, že hrdinové sobotní noci nepředvedli nijak závratný výkon.

Já osobně jsem chlapce z Rakouska tipoval už pro letošek jako nástupce výše zmíněných Angličanů, ale je jasné, že to bylo předčasné proroctví. Nelze jim upřít snahu, ovšem možná si toho sami na sebe naložili v té své auře chvály a úspěchu až příliš. Například bublina kolem vizuální show splaskla na Oplatilu už ve chvíli, kdy se ukázalo, že projekční klec, ve které chlapci hrají, byla opravdu hodně daleko do rozměrů projekčních ploch doprovázejících všechny vystupující před nimi a po nich, čímž hlavně pro diváky vzadu ztrácela význam. Navíc sama projekce nesplňovala parametry mimořádnosti či (nedej bože) geniálnosti. Ale protože se tato výtka netýká hudební části jejich programu, do háje s klecí.

Bohužel, ani notový zápis z odehraných čísel si však nelze dát do rámečku k zavěšení. Nabízí se srovnání s Chase & Status. Ti měli na hlavním pódiu Pohody skutečně živé muzikanty a na výsledném zvuku to bylo znát. Problém u Camo & Krooked byla hlavně kolísavá dynamika jejich vystoupení zahrnující příliš mnoho mrtvých míst. Až jsem si chvílema říkal, že i ta deska ("Cross The Line"), tak, jak je poskládaná, má větší grády.

V čem se naopak obě vystoupení nelišila, byl počet přizvaných hostů za mikrofonem. V obou případech po dvou jménech, v obou případech výrazné oživení. Spekulovat o rozdílnosti jejich kvalit nemá smysl. Ayah Marar (Camo & Krooked ) i Liam Bailey (Chase & Status) rozsvítí svým hlasem každou nahrávku.

Rozpačitý dojem ze živého představení Camo & Krooked zavdává důvod ke vzpomínce na loňské vystoupení, které vyšlo našim sousedům daleko lépe. A je také příčinou, že králem letošního Let It Roll budiž nakonec Flux Pavilion.

Let It Roll 2012 - Počasí se zlomit nenechá 1. část (reportáž z pátku 20.7.2012)

22. července 2012 v 17:16 | Petr Balada
Tradice jsou od toho, aby se porušovaly. V případě Let It Roll tedy spíše pozlámaly. Ale protože počasí se zlomit nenechá, letošní report začíná stejným tématem, jako ten loňský. Ano, opět pršelo. Pršelo před festivalem a vydatně pršelo zejména během druhého dne festivalu. Organizátoři mohli slibovat, mohli se dušovat, mohli mít v záloze cokoliv na pokrytí podloží, ale vzhledem k charakteru místa a jeho rozměrům bylo už dopředu jasné, že s vodou a blátem si v areálu neporadí.

Pořád však zůstávala možnost navýšení kapacity krytých míst. Plocha se nabízela především v zadní části za zvukařskou věží hlavního pódia. Při troše dobré vůle a rozumu mohlo mít dvojnásobný rozměr i jedno ze zastřešených nápojových center umístěných poblíž. Stačilo jen netrvat na minitribuně, která poskytovala rozhodně menší komfort, než případné krytí. Dalo by se napsat, že po vodě a bahně je každý generál, ale v případě LIR už podobné konstatování není na místě. Předešlá zkušenost ve spojení se studiem předpovědi počasí mohla návštěvníkům vylepšit celkový dojem z akce.

A teď k programu. Po jeho uveřejnění se zdálo, že kvalitativní souboj mezi pátkem a sobotou skončí na hlavním pódiu plichtou. Nakonec však v tomto směru zvítězila s velkou převahou sobota, a to ještě dlouho před tím, než vůbec vystoupil někdo z účinkujících onoho dne.

Bylo to poprvé, co Let It Roll hostil vítěze BRIT Awards. Konkrétně ženu, o jejímž nedávném vystoupení na Wireless festivalu pěl chválu prestižní server virtualfestivals.com s výsledným dojmem ohodnoceným osmdesáti procenty. Ve Starých Ždánicích se Ms. Dynamite dočkala v pátek antré, jakoby měla před lid předstoupit Madonna zkřížená s Emou Destinovou. Ve výsledku z toho byla spíše Sandra. Produkce trvající sotva pár desítek minut, z čehož polovinu zaplnily nesmyslně hecující hlášky a paradoxní ujišťování, jak ráda je mezi námi, načež odešla. Bylo to tak rychlé vystoupení, že si nikdo nestačil ani uvědomit, že už proběhlo.

Naštěstí s ní přijeli krajané Delta Heavy. Záchranáři, kteří dali rychle zapomenout nejen na ní, ale i na fakt, že pouze zaskakují za omluveného hvězdného Dj Freshe s povinnostmi v nahrávacím studiu. Jejich set měl spád a určitě by utáhli mnohem delší časový úsek. Museli však přenechat místo pro Dirtyphonics. Ti navzdory označení Live, předvedli spíše djský set. Definice živého hraní se tu omezila na skutečnost, že čtyřčlenný francouzský projekt za sebe neposlal náhradníky, ale k čudlíkům za pult se postavil osobně. Což o to, chlapcům to šlo chvílemi velmi dobře, ale chvílemi zahráli líp i domácí Deadly Viperz o několik hodin dříve.

Pohoda 2012 - 3. část - Bratři jak se patří

12. července 2012 v 18:54 | Petr Balada
Z New Orleans do Chicaga je to sice nějakých třináct set kilometrů, ale hudební vzdálenost mezi loni dovezeným Trombone Shortym a letošní úderkou Hypnotic Brass Ensemble lze považovat za minimální, a to především v kvalitě provedení. Měřeno pódiovou prezentací však ti druzí jasně vítězí. Málokdo si letos užíval své vystoupení víc. Ve finále se jejich set proměnil v něco mezi punkovou jízdou a striptýzovým číslem. Nejdříve šly dolů košile, pak se lezlo na konstrukci podia a ve finále proběhl stage diving. I bez toho všeho by pořád zůstal vynikající hudební zážitek. Snad se příští rok dočkáme pokračování.


Pohoda 2012 - 2. část - Britské tsunami

11. července 2012 v 19:14 | Petr Balada
Jestliže loni se Pohodou prohnala severská vlna, letos ji vystřídalo britské tsunami. Při pohledu do programu to vypadalo, že ostrovní scéna má na letišti soustředění před nadcházející podzimní sezónou. A pokud nic jiného, už nyní alespoň víme, že rozlišit od sebe jednotlivé partičky hochů s kytarou nějakou svojskou charakteristikou, je stejně bezpředmětné, jako orientovat se v českém poprocku.



Guillemots nikdy nedosáhli na takový komerční úspěch jako The Kooks, Kasabian, Elbow nebo Two Door Cinema Club. Drželi se vždy spíše v jejich stínu. O to příjemnější proto bylo jejich sobotní vystoupení, kterým nestrhávali davy hned od začátku, ale na svou stranu je získávali pozvolna. Podvečerní čas jejich muzice slušel. Zpěvák a skladatel Fyfe Dangerfield působil oproti ostatním leaderům lehce introvertním dojmem. Průběžně měnil piano za kytaru a dokazoval, že dát skladbám pár not a akordů navíc neznamená být neposlouchatelně snobským. Guillemots odehráli set, který plně vystihl název festivalu. Stejně, jako se to na minulém ročníku podařilo seskupení Peter, Bjorn and John.


A alespoň stručné poznámky k The Kooks a Two Door Cinema Club. První nejspíše ani sami nečekali, jak moc se jim jejich vystoupení povede a s jakým ohlasem se setká. Každopádně zanechali velmi svěží dojem, který, alespoň u mě, byl daleko čerstvější, než hodinka s mistrem sundávání a nasazování slunečních brýlí Thomasem Meighanem. Sympatickým chlapcům z druhé bandy pak patří dík za to, jakým způsobem se postavili k možnosti nechat zatančit výběr návštěvníků u sebe na podiu tanec známý z videoklipu ke skladbě "What You Know" (Excited for our first show in Slovakia today!! = http://twitter.com/tdcinemaclub).

 
 

Reklama

... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...