... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Festy 2013

Top 10 Festivalová vystoupení 2013

22. září 2013 v 17:13 | Petr Balada
Na základě návštěv četných koncertů a dj setů na festivalech: BA City Beats, Rock For People, Pohoda, Colours of Ostrava, Sázavafest, The SUN, Hip Hop Kemp, Freeze Fest byl sestaven následující žebříček, který v celém tom množství viděného zohledňuje především fakt, že na níže uvedená vystoupení stále ještě vzpomínám. Tedy, že byla něčím vyjímečná. Hudebním zážitkem, strhující show, neopakovatelnou atmosférou. K tomu přihazuji dvě horká jména pro příští sezónu a jednu bonusovou kategorii na závěr.

CzechFestFuture: KLUCI (Freeze Fest) bandcamp
S tím, jak se moudře zbavují nevhodného přívlastku ovocného mazání, zároveň dospívají do stádia velké party kapely. Na rozcestníku mezi The 1975, Modestep a 100°C se stávají parním válcem, který spolehlivě rozproudí jakkoliv velký dav. Takhle by měl znít český festivalový headliner! Jednoznačně patří na hlavní pódia!

WorldFestFuture: Madame Pepper (Hip Hop Kemp)
Nejpozoruhodnější festivalové vystoupení léta. Spojení londýnské divy a českého hudebního mága (Radimo) ve světové koncertní premiéře. O HHK se říká, že dokáže nabídnout umělce, kteří trendy teprve budou. Tomuhle spojení bych ty minimálně evropské festivalové line-upy do budoucna opravdu hodně přál.


Top 10 Festivalová vystoupení 2013


10) Jana Lota (Colours of Ostrava)
Jediný koncert, při kterém mi industriální areál Dolních Vítkovic dával jako kulisa smysl. Bylo to díky kontrastu, kdy pod spletí potrubí a s "vytěženými" monstrózními objekty kolem zněl hlas zpěvačky skromné v projevu k posluchačům před sebou, ale o to více emocí nabízející ve svých písničkách. Výborná doprovodná kapela, dobře sestavený playlist.

9) Shystie (Hip Hop Kemp)
Bouřlivá klubová atmosféra v hangáru, která dostala i samotnou umělkyni. Ta svou produkci prokládala neustálým focením a pořizováním památečních video záznamů, viditelně překvapená tím, co se pod jejím pódiem děje. Nutno podotknout, že především novinkové tracky mají obrovský potenciál, a tak je možné, že jsme v malém prostoru viděli budoucí obyvatelku těch na festivalech největších.

8) Terry Poison (BA City Beats)
Zpěvačka kapely, která měla něco z Adély Banášové a něco z Kláry Vytiskové, strhávala hlasem pozornost. Svižný electro pop set měl patřičné grády a připravil prořídlému publiku příjemné překvapení. Když už vás neznámá kapela přinutí tancovat ve stanu s teplotou skleníku, tak na ní něco musí být.

7) Zrní (Pohoda).
Radost-hrdost. Zrní přilákalo velké množství publika, které živě reagovalo, a chlapci díky tomu odehráli jeden z nejlepších koncertů letošního ročníku festivalu. Vyšlo jim to vážně dobře.

6) Kaiser Chiefs (Pohoda)
Mělo to být čekání na jednu velkou hitovku, ale to jsem netušil, čeho je ta parta schopná. Předvedla vskutku mistrovskou lekci, jak dělat vygradovanou koncertní show. Ani zpěvák utíkající z bezpečí pódia blíž k lidem ve vzdálenějších řadách nechyběl. Tady prostě nešlo nepodlehnout zpovykané atmosféře.

5) Foals (Rock for People)
Co dodat? Během deseti minut se zpěvák i s kytarou válel po rukách fanoušků. Ochranka nestíhala. Na závěr jí pak utekl prostředkem kotle pár desítek metrů až na úroveň technické věže, čímž dokončil svou misi dostat české publikum na lopatky. Děkujeme.

4) Major Lazer (Pohoda)
Tady šlo o život. Melting pot ve varu. Jen místo pokličky nadskakovala stanová plachta. Vedle klasicky vyžadovaných disciplín (zpívání, tleskání) došlo i na méně provařenou věc - svlékání z trik a následné vyhození propocených textílijí do vzduchu. Byl to blázinec. Umělci žasli, bavili se a neustále děkovali za atmosféru. A kdo byl přítomen ví, že rozhodně nešlo o zdvořilostní frázi.

3) Atoms For Peace (Pohoda)
Chtěl jsem dát tři songy, ale uhranut vydržel až do konce. Navzdory trucovitému otálení superskupiny s příchody na přídavky, nutno říct, že to jsou muzikantsky velcí páni. Dojem zanechalo i poděkování, které vystřihl Flea, když se vyznal, jak je rád, že může hrát na stejném pódiu, na kterém o pár desítek minut před tím bubnovala o život legenda Tony Allen.

2) Blackout Problems (Rock for People)
I v odpoledních časech se dají zažít velké věci. Na tenhle koncert vzpomínám obzvláště rád. Zhruba tři stovky diváků prožívali s mladou německou nadějí dojemnej big fucking evropskej sen. A rozhodně byli kapelou, které jsem do puntíku věřil slova o nejlepším publiku, nejlepším zážitku. Však jsme jim taky vyhověli ve všem, o co si řekli. A rádi. Mají talent.

1) Rudimental (BA City Beats)
Tehdy jsem napsal, že jestli se mi letos poštěstí zažít rozjetější festivalové vystoupení, budiž se stane zázrak. Nestal se. Ačkoliv hráli dost možná před nejmenším publikem, které letos jejich letní jízdu snů navštívilo, byli rozjetí, jako kdyby před nimi stálo minimálně desetkrát více lidí. Není lepšího prožitku, než sledovat devět lidí na pódiu užívajících si svou vlastní muziku. Neuvěřitelná energie. A přesně ten typ koncertu, kdy řvete i v průběhu jednotlivých písniček, protože ti vokalisté, ti vokalisté! Nádhera.


Bonus - Nejbizarnější show: Ra The Rugged Man (Hip Hop Kemp)
Byl to vlastně hodně obětavý výkon. Zraněná noha ho posadila na vozík, ale nezabránila mu ve stoprocentním nasazení. Nechal se postrkovat po celé šíři pódia (téměř do rytmu) a ve vyhecovaných okamžicích vyměnil křeslo za berle. A finále? Vozík skopnutý z pódia. Prostě legenda. Tvrďák, srandista. Make some noooooise!

Fotoreport - Freeze Fest - Libušín, Důl Kladno 14.9.2013

15. září 2013 v 18:07 | Petr Balada


kult.mix doporučuje : Freeze Fest

9. září 2013 v 18:07 | Petr Balada

kdy: 13.9.-15.9.2013
kde: bývalá elektrárna v Dole Libušín, okres Kladno
za kolik: 250 Kč

program
hudba-kapely: Vložte kočku, Please The Trees, Kitchen, Kapitán Demo, Pedrozakatchku, The Tchendos, Dub Artillery
a další
hudba-DJs: S-Bish (Francie), Pressa (UK), Bojcot Selectah (Niz), Saku, Mad4Bass, Jacques Kustod live, Destroyer live
a další
divadlo: Bohnická divadelní společnost, Nepřijatelní, Skupina 22, N.I.C.
a další
výtvarno: interaktivní videomapping od zlínské skupiny Moire, neočekávané obrazy (intuitivní kresba/malba podle skvrn na zdech), AR pískoviště, interaktiní audio/vizuální instalace Bambufonomat doplněná o projekce Jakuba Nepraše
a další
workshopy: brumle, žonglování
kino
open mic
librarium mobile = sbírka knih, časopisů a jiných tiskovin o umění a kultuře
sítotisk
dětský koutek

kult.mix doporučuje : Freeze Fest 13.9.-15.9.2013

31. srpna 2013 v 14:49 | Petr Balada

Freeze Fest 2013 - oficiální stránky, fb profil,
Freeze Fest 2011 - fotoreport

Hip Hop Kemp - Hradec Králové 22.a 24.08.2013

26. srpna 2013 v 19:56 | Petr Balada
Byl nejlepší nebo se stal největším omylem Hip Hop Kempu? Přesně v těchto hranicích se k hlavní hvězdě třináctého ročníku vyjadřují příspěvky na FB profilu festivalu. Z hlediska prestiže a pohledu aktuální mainstreamové větve žánru je momentálně výš snad už jen Kanye West. Na druhé straně může pro vyznavače old schoolu a čistého rapu bez pozlátka představovat produkce Kendricka Lamara cestu do pekla. Ale i tenhle fanouškovský střet dělá z HHK jednu z nejzajímavějších letních akcí u nás. A fakt, že se na ní ještě stále sejdou obě znepřátelené větve, přičemž si obě přijdou na své, to jenom potvrzuje.

Popravdě řečeno, když skončila vskutku impozantní a neuvěřitelně zábavná show americké legendy Ra The Rugged Man, neuměl jsem si představit, jak rozjetí návštěvníci Kendricka Lamara poberou. Naštěstí zbývaly dvě hodiny na vychladnutí, což beru jako největší výhru časového plánu hlavního pódia. Pomohli i předskokani. Například El-P už byl spíše pro fajnšmekry, když přes nepopíratelnou producentskou interesantnost svých nahrávek, žádnou velkou divočinu nerozpoutal.

Ta se ostatně nedala čekat ani od headlinera. Nezklamal. Přesto předvedl živější představení, než jak napovídalo loňské megaúspěšné album. Zpětně rekapitulováno, nejvíce plusových bodů si zaslouží za doprovodnou kapelu. Radost poslouchat. A i když to byla příjemně strávená hodinka, musím přiznat, že i já, fanoušek držící se spíše oné aktuální mainstreamové větve žánru, jsem na HHK zažil mnohem zajímavější interprety.

Například hned následující Shystie z Anglie našla v jednom z hangárů spoustu nových fanoušků. Možná už jsme měli všichni dost chlapů za mikrofonem. Možná jsme si chtěli prostě jen vynahradit relativně poklidný Lamarův set. Každopádně bouřlivá klubová atmosféra dostala i samotnou umělkyni, která svou produkci prokládala neustálým focením a pořizováním památečních video záznamů (zde), viditelně překvapená tím, co se pod jejím pódiem děje. Nutno podotknout, že především novinkové tracky mají obrovský potenciál, a tak je možné, že jsme v malém prostoru viděli budoucí obyvatelku těch na festivalech největších.

A bylo to vlastně hodně symbolické. Hned před vchodem totiž našla své útočiště Showcase scéna. Pěkně přímo na betonu, v bezprostředním kontaktu s návštěvníky, se po celý HHK střídali odvážlivci z lidu příchozího i mladé amatérské naděje, které už příští rok mohou pro změnu v hangáru vystřídat Shystie. A například u sestavy MC Paparasty, Afarastafa & Ragga Brigade, DJ F.I.L. bych se tomu nedivil. Jenom by to chtělo sehnat k sobě hostující holku na vokály.

Jako ji například měl z Polska dovezený Miuosh, který s Kato Bandem vystoupil na hlavním pódiu. Navíc, když neokouzlovala úžasným a čistým hlasem, hrála na saxofon, aby doplnila kolegyni na housle a kolegu na trubku. I tohle bylo jedno z nejpříjemnějších překvapení na bujaré atmosféře prokazující zaslechnutou hlášku u vstupní brány, že HHK je vlastně polský festival v Česku.

Ale i my máme co nabídnout a je zapotřebí to tu vypíchnout. Navzdory faktu, že jména, o kterých bude řeč, se v muzice o hip hop otírají jen velmi volně. Vlastně jsem si čtvrteční pobyt na hradeckém letišti soukromě překřtil na způsob, jak se na hip hopovém festivalu vyhnout hip hopu. A chtěl bych tímto poděkovat dramaturgovi za program, který v Backspin hangaru pro ten den připravil.

Nejdříve uchvátili Madfinger. Pekelný groovy sound, dostatečně funky a se soulovým nádechem. Za mikrofonem v rnb u nás bezkonkurenční Martin Svátek. Čistá hudební radost. Podobně zaváleli i Android Asteroid, kteří zněli ještě o něco více jazzy. Ti se právě vrátili z londýnského natáčení nové desky, na které dohlíží respektovaný DJ Vadim. Zdá se, že deska bude stát za to. Ale ještě o mnoho lépe se jeví debut s podpisem Madame Pepper.

Hudebně ho připravil Radimo z Prago Union, který doprovázel nastupující anglickou divu i při jejím vystoupení. Už během koncertu jsem přemýšlel o žánrovém zařazení. Nejedná se o jednoduchou kvízovou otázku, což nasvědčuje tomu, že se skutečně zrodilo cosi originálního. Pracovně jsem zvolil škatulku indie rnb, ale nevím, jestli podobné označení není spíš na zabití, tak se označeným (pokud se to k nim dostane) dopředu omlouvám. Třeba více napoví přirovnání. Dejte dohromady How To Dress Well, poslední desku Prago Union a Jessie Ware a přibližně budete doma.

Možná posluchačsky nejtěžší hodinka festivalu drobně trpěla premiérovými nedostatky, kdy byla patrná nejistota hlavní protagonistky (například oproti záznamům z vystoupení se starším repertoárem), ale vzhledem k vůbec první prezentaci nového materiálu, který není zrovna jednoduchým podkladem pro živý zpěv, zanechala i tak Madame Pepper se svými hlasovými možnostmi velmi dobrý dojem. A hostující sympaťák Hey!Zeus (Obba Supa) nemohl nepotěšit.

Ve čtvrtek se ovšem čekalo především na jiného "Boha". Ale program měl skluz, díky čemuž se mi podařilo absolvovat valnou část vystoupení dvojice Shabazz Palaces, která mu předskakovala. A jsem za to rád. Hodně alternativní hip hop se linul z reproduktorů. Připomenul mi začátky dubstepu. Naopak jeho konec zastupoval právě DJ Baauer, který na sebe nechal čekat, aby pak předvedl vlastně všechno, co se od něj očekávalo. Jeho set působil kompaktnějším a zábavnějším dojmem, než ten, který třeba na Pohodě předvedl Diplo, ale stejně bych mu do ruky vrazil vinyly a teď se ukaž.

Kontrafakt nechyběli na žádném z dosavadních třinácti ročníků HHK. Já dvanáctkrát. A musím konstatovat, že po stránce programu a doprovodných aktivit jsem letos na lepším domácím festivalu nebyl. Mírně touto skutečností zaskočen vyzývám všechny, kteří chyběli třináctkrát, aby to příští rok napravili. Neboť, jak pravila CNN, potkávají se tu hvězdy zasloužilé s těmi budoucími, a být u toho je zážitek sám o sobě.

Pro začátek si můžete vybrat jen jeden den. S hudební náplní reflektující váš vkus. Vedle již zmíněných žánrů nabídlo letiště kout s reggae, zněl i dnb. A to, jak se na kytaru hrálo v doprovodné kapele Kendricka Lamara, nešlo mnohdy zažít ani u rockové konkurence. Dobře zabavit se lze i na doprovodných aktivitách. Ať už přihlížíte souboji sportovnímu, tanečnímu, slovnímu nebo beatboxovému, dokáže vás vtáhnout stejně jako to nejlepší hudební číslo. Fandíte, povzbuzujete. Ano, Hip Hop Kemp je skutečně festival s atmosférou (a to i navzdory faktu, že tleskáním se tu náklonost a spokojenost projevuje až nečekaně střídmě).

Fotoreport - Hip Hop Kemp - Hradec Králové 22.8.2013

24. srpna 2013 v 14:54 | Petr Balada

The SUN festival - Hradec Králové 16.08.2013 (20:00 - 03:00)

18. srpna 2013 v 16:47 | Petr Balada
Festival zdarma již od začátku vzbuzoval řadu otázek. A řada z nich zůstala viset ve vzduchu i po jeho skončení. Přerostl experiment organizátorům přes hlavu nebo našli nový směr, kudy se bude ubírat festivalový business v budoucnosti?

Když je něco zadarmo, nestěžuj si. Zenový přístup. Tento můj mírový, smířlivý a happy postoj se ale začal v průběhu návštěvy akce pozvolna hroutit. Konečný zásah pak dostal při odchodu. Každopádně ideu bezplatné zábavy prezentovanou The SUN festivalem považuji ve světle toho, čeho jsem byl svědkem, za falešnou. A dlouho mě tak nic nerozesmálo, jako porovnání textu z oficiálních stránek a reality. Dovolím si odcitovat v plném znění, čtěte pozorně:

Stejně jako sluneční svit je k nezaplacení, a přesto zdarma, The SUN se pro vás rozhodl být festivalem plným zážitků, aniž byste museli platit vstupné v jakékoliv podobě. Ne každá cesta nutně vede správným směrem. Tak trochu se zdá, že předražené festivaly obehnané vysokými ploty se svými přehnanými line-upy, zavánějícími novodobou diskotékou, zaběhly do slepé uličky. V takovou chvíli je třeba místo prorážení zdi raději včas zastavit a zamysletse nad tím, která cesta byla naposledy správná. The SUN se vrací do doby, kdy festivaly byly jednoduše oslavou hudby, léta a svobody. Do doby, kdy se nehrálo na pozlátko a načančané celebrity, do doby kdy DJ byl místo modly a poloboha jednoduše tím, který přišel s ostatními sdílet své nadšení a hudební vkus. Do doby, kdy vstupné na festival nebylo čtvrtinou vaší výplaty. Připomeneme si zlatou éru české festivalové a klubové historie, tak jak ji známe ze Summer Of Love, Meccy, Fabricu, Crossu... Na hlavním open-air pódiu a v devíti hangárech uslyšíte a uvidíte na 300 DJů včetně velkých světových hvězd.

Patřím mezi pamětníky. Přiznávám, že se mi po Summer Of Love občas zasteskne. Ne, kvůli způsobu organizace, ale pro pestrou škálu elektronické muziky na malé ploše. Mimochodem, byl to právě festival Summer Of Love, který ve slepé uličce skončil. Na jeho poslední ročník přesunutý do Hradce Králové snad ani nikdo nemůže vzpomínat jako na vrchol zlaté éry české festivalové a klubové historie.

Ale pojďme si, alespoň v pár bodech, rozebrat výše citovanou marketingovou pohádku.

1) … aniž byste museli platit vstupné v jakékoliv podobě.
Na základě této věty bych mohl požádat organizátory o vrácení jednoho sta korun, neboť mi bylo z pátka na sobotu ve tři hodiny v noci odmítnuto proplacení nevyužitých žetonů na nápoje s tím, že musím přijít v neděli (!).

Vratné kelímky. Je zvláštní, že o výkupném místě nevěděla nic obsluha barů v hangárech, která do nich točila a rovněž mapa rozmístěná po areálu v tomto směru mlčela. Náhoda? Těžko. Proč nebyla výkupna hned vedle směnárny peněz za žetony? Každých ekologických šedesát korun dobrých, že?

2) The SUN se vrací do doby, kdy festivaly byly jednoduše oslavou hudby, léta a svobody.
Svobodně jsem se rozhodl, že na tuto akci půjdu. Svobodně jsem se rozhodl, že si dám pivo. Tímto rozhodnutím ale svoboda skončila. Chcete pít? MUSÍTE si proměnit peníze na žetony, které vám však NEMUSÍME proplatit zpátky. Divný výklad oslavy svobody. Trošku levičácký, řekl bych.

Ano, smál jsem se dlouho, když mi barman řekl, že pivo do vratného kelímku mi natočí, až když mu dám žeton. Chtěl jsem laškovně odvětit, že bude nejspíš zloděj, když mu nesvěří peníze. Ale musel bych to opakovat asi padesátkrát a tolika lidem už bych utéct nedokázal.

3) Tak trochu se zdá, že předražené festivaly obehnané vysokými ploty se svými přehnanými line-upy, zavánějícími novodobou diskotékou, zaběhly do slepé uličky.
Otázka: Co je Fedde LeGrand kopírující playlist MTV Dance a kolotoč blikající opodál? Odpověď: Novodobá diskotéka
Otázka: Co je vysoký plot kolem areálu The SUN festivalu? Odpověd: Vysoký plot kolem areálu The SUN festivalu.

4) Do doby, kdy se nehrálo na pozlátko a načančané celebrity…
Aha, tak proto ten VIP kemp, Super VIP Pass, VIP Lounge zóna. Ano, to dává smysl.

The SUN festival není cesta ze slepé uličky, ale naopak jeho prostřednictvím došlo k započetí stavby, která nás odřízne i od toho jediného východu, který slepá ulička má. Festival zaplacený sponzory za pronájem místa a umělci bojící se ozvat o peníze, protože by přeci měli být vděčni, že si na takové akci můžou zahrát, není runway do svobodného světa. Je to naopak relativizace všech myšlenek, kterými se organizátoři vzletně ohánějí. A je to stejná situace jako s obhajobou vratných kelímků. Podnikatelský záměr, na kterém není vůbec nic špatného, je prodávaný jako zaručený návod na lepší svět.

Důvod, proč se nepojmenovávají věci správnými slovy? Chceme na vás vydělat totiž nezní tak cool jako ekologie či svoboda. V politice se tomu říká demagogie. Ve světě festivalového businessu v České republice součást marketingového mixu. Proti aktuálnímu stavu politiky vystupujeme rádi a často. Proti způsobu, jakým se u nás dělají festivaly už o poznání méně. Je tu proto rada pro nadcházející volební kampaň. Často opakovat slovo ekologický, zdůrazňovat, že volby jsou zdarma, rozdávat odznaky Volím svobodně, přihlásit se k odkazu první republiky a pozvat DJ. Nejlépe nějakou tu světovou ikonu, která jistě přijede (nebo přiletí) zahrát jenom proto, aby sdílela své nadšení a hudební vkus.

Sázavafest - Světlá nad Sázavou 01.-03.08.2013

6. srpna 2013 v 13:22 | Petr Balada
Světlá nad Sázavou byla připravena na kobylky. Hlášení městského rozhlasu nabádalo k ostražitosti. Může přijet až dvacet tisíc lidí, předzásobte se! A mnozí uposlechli. Bohužel. Bezpochyby, je lepší být připraven na nejhorší. Realita pak může příjemně překvapit. Co ale, když jste podnikatel? Nakoupíte zásoby s očekáváním velkého výdělku a … nic. Nemůže za to ale jenom méně, než poloviční návštěvnost.

Někde přeci jenom tržby radikálně vzrostly. Jen jejich příjemcem nebyl místní podnikatel, ale nadnárodní řetězec vyhrávající díky své poloze, co by od stanového městečka půllitrem dohodil. Dalším viníkem bylo vedro, které nedovolovalo organismu na větší vzdálenost vůbec dojít. Údajně by hostitelské město mělo prozatím přivítat návštěvníky ještě v dalších dvou letech. Po festivalovém areálu se sice napovídá spousta legend, ale je jasné, že pokud k tomu dojde, příští rok se může klidně situace obrátit. Kobylky skutečně přijedou a zásoby tentokrát nebudou.

Paradoxní na celé situaci však byla dílčí nepřipravenost pořadatelů. Pokud poskytli zástupcům města informaci o stavu předprodeje, která vyústila do výše zmíněného hlášení, proč museli už během čtvrtku o třetinu zvětšit stanové městečko? A když už jsem ho nakousl, zpoždění otevření ve středu oproti udávanému času: 2 hodiny. Zpoždění otevření festivalového areálu ve čtvrtek: 2 hodiny. Pravda, pravidelný návštěvník Sázavafestu nemohl být překvapen, ale že si zrovna tento nešvar převeze do nového působiště …?

Nicméně zámecký lesopark byla přímo geniální volba. Příjemně členitý prostor, který svým charakterem připomínal Mezi ploty. Dostatek stínu a travnatých ploch. Pódia rozmístěna tak, aby se navzájem příliš netloukla a přitom je nedělila zvláště velká vzdálenost. Co chybělo, bylo osvětlení na cestě mezi akustickým a tanečním pódiem.

Stejně jako dostatek toi toiek včetně možnosti umýt si po odchodu z nich ruce. Absenci antibakteriálního dávkovače a mycích koryt vyvažovaly sice přistavené cisterny s užitkovou vodou, ale jejich umístění mimo území úlevy situaci zrovna neulehčovalo.

Mimochodem v sobotu, den největšího vedra, zásobování s vodou poněkud vázlo. Nedaleko prázdných nádrží jsem seděl zhruba čtyřicet minut, než dorazila čerstvá, a bůh ví, jak dlouho už nic neteklo před tím. Zatímco kdosi s pořadatelů projížděl na čtyřkolce kolem a nahlížel do metr od nádrží vzdálených košů, zda nejsou náhodou plné, vystřídaly se u kohoutků stovky zklamaných i rozzlobených lidí. Včetně rodin s malými dětmi.

A aby toho nebylo málo, přišel zákaz vnášení i prázdných plastových lahví do areálu. Alespoň u vstupu od stanového městečka, se na tuhle hloupost dbalo opravdu důsledně. Navzdory faktu, že ve čtvrtek s tím problém nebyl. Co kdyby si náhodou někdo natočil vodu zdarma, že? I když v pátek by si nenatočil nic. To ještě na cisternách s označením "Pitná voda" visela přelepka, že se jedná o vodu užitkovou. V sobotu alespoň z jedné z nich zmizela.

Poprvé jsem se navíc na festivalu setkal s prazvláštní nápojovou logistikou, kdy nealko nápoje nebylo možné koupit na tradičním místě s točeným pivem, ale v samostatných stáncích vzdálených od pivařů v úctyhodné vzdálenosti. A to si ještě musel člověk dávat pozor, do kterého z nich vleze. Protože pod plachtou energetických nápojů stála půllitrová neperlivá voda korun čtyřicet a pod tou se slazenými nápoji korun třicet.

Nejspíše to souviselo s bezprecedentním nájezdem sponzorských aktivit. V parku jako by chvílemi neprobíhal hudební festival, ale veletrh. Své produkty tu prezentovali výrobci automobilů, fotoaparátů, elektrické energie nebo sušenek.

Evergreen letošního léta - vratné kelímky - řešit nemusím. V tomto směru zvítězil u pořadatelů zdravý rozum. Do terénu vyslali brigádu sběračů a ty se už o čistotu postarali. Díky.

A teď taky trochu o muzice:

Oliver McGillick. Pro něj to bylo první festivalové vystoupení. A bylo skvělé. Ukázalo se, že v živém provedení dostává repertoár z desky mnohem vzdušnější kabát. Zpěvák obstál i v komunikaci s publikem. Intonačně byl dost možná nejlepším vystupujícím, kterého jsem na Sázavafestu letos viděl. Potěšilo mě, že ho ocenili i ti, které jsem na něj nalákal.

Lola běží. První, kdo zahrál "Come Together". A muzikantsky předvedli klasiku od Beatles zároveň i nejlépe.

Bůhví už bez Ondřeje Brzobohatého je zvláštní případ. Jejich vystoupení se dalo vcelku příjemně přežít, ale jen do okamžiku, kdy si zpěvák pozval na pódiu manželku. Zazpívala asi tři písničky. A pokud bych měl být k dámě slušný, napíšu snad jen, že její projev byl pravým opakem McGillicka. Vážně to zbytku kapely nevadí?

Grand Mexican Warlock. Maďaři potvrzující, že spolupráce s Visegrádským fondem nebyl vůbec hloupý nápad.

Celeste Buckingham mě překvapila tím, že nebyla živě až tak špatná, jak jsem předpokládal. Na vině byl především její mladistvý elán, s kterým si své vystoupení navzdory počasí užívala. Co se zpěvu týká, bylo to nahoru dolů. Její set byl prošpikovaný cover verzemi a například "Rolling in the Deep" od Adele měla raději vynechat. Na druhou stranu "Walk Away" od Kelly Clarkson ji sedla a "Come Together" mohl leckdo považovat až za svatokrádež, ale i ze vzdáleného pozorovacího místa od pódia to mělo šťávu a sexy vyzývavý náboj, žádné karaoke. Zpětně hodnoceno, Celeste Buckingham byla pro dění na hlavních pódiích Sázavafestu za denního světla největším přínosem a osvěžením. Najednou z nich nezněl obstarožní kytarový sound, ale žánrově přece jenom aktuálnější pásmo. V tomto směru by to chtělo daleko více dramaturgické odvahy.

Vypsaná fixa zabodovala pozváním vozíčkářů přímo na pódium, což byla zároveň menší ostuda pro organizátory, kteří to zdravotně postiženým v poskytnutí pohodlí pro sledování koncertů jinak příliš neusnadnili.

Hadouken! zahráli oproti Bratislavě poněkud odlišný koncert. Měli k dispozici delší časový úsek. První polovina se tak třeba spíše podobala nepřetržitému tanečnímu setu doplněnému o vokál zpěváka, kdy s ohledem na nevyvážený zvuk nebylo jasné, jestli ostatní členové kapely za ním nejsou jenom kulisa. Spolu s divokými světelnými efekty možná ideální festivalové vystoupení pro tancechtivé publikum, ale jinak stále žádná sláva.

Dub FX mě nejvíce bavil před samotným začátkem, kdy zvýšeným hlasem školil zvukaře v rozdílu mezi basy a subwooferem.

Glanc odehráli nejhorší verzi "Come Together".

Blue Effect s Radimem Hladíkem si nejdříve střihli odpolední koncert na velkém pódiu, aby o pár hodin později potěšili narvanou unplugged stage. Příjemný zážitek.

A to nejlepší nakonec: Tata Bojs. Předvedli jednoznačně nejlepší vystoupení celého festivalu. Byl to komplexní balíček vizuální podívané, zvukové hravosti a gradujícího playlistu. Skvělé!

Třináctým ročníkem se Sázavafest mohl nadechnout. Výborně zvolené místo, dramaturgický posun směrem k interpretům okolních států. To jsou hlavní body k dobru. Jestli ale budou stačit, není tak úplně jisté. Stále totiž převládá pocit megalomanství co do počtu návštěvníků i výtěžnosti podniku. Ukazuje se, že ta doba je pryč. Vloni Open Air Festival, letos Malá skála budiž důkazem. Světlá nad Sázavou by byl ideálním prostorem pro o den kratší festival a klidně s omezenou kapacitou. Ještě více profilovaný směrem k aktuálním hudebním trendům. O tom, že tady podobně koncipovaný festival (viz slovenský Grape) chybí, jsem přesvědčen už řadu let. Třeba se příští rok dočkám.

Colours of Ostrava - Ostrava, Dolní Vítkovice 19.07.2013

21. července 2013 v 15:04 | Petr Balada
"Dej tomu místu čas, zvykneš si," uklidňoval jsem se polohlasem ve chvíli, kdy mi bloudění po něm zabralo valnou část stopáže prvního koncertu, který jsem chtěl na Colours navštívit. Active Stage jsem nakonec našel. Dostatek pochopení pro spojení Dolních Vítkovic s touto akcí nikoliv. Festival bývalý důlní areál neoživuje, ale koná se v něm navzdory jeho opuštěné funkčnosti. Čekal jsem jednoduše větší vtažení všech těch budov a konstrukcí do hry. Místo toho posloužily jenom jako originální kulisa přemnožených stánkařů a atraktivní panorama pro vystupující na hlavním pódiu za nočního osvětlení.

Je přitom s čím porovnávat. Freeze fest má oproti Colours velmi zanedbatelný rozpočet. David a Goliáš. Přitom se mu bývalý vojenský areál v Milovicích podařilo před dvěma roky zapojit a oživit nesrovnatelně hodnotnějším způsobem. Výtvarné instalace v prostoru nebo 3D mapping připravený na míru udělaly s místem divy. Čekal jsem něco podobného (popravdě řečeno ještě velkolepějšího) i v Ostravě, ale místo toho byly v nabídce jen indoorové výstavy. A animovaný spot, který jsem zachytil na jedné z budov při hlavním rozcestí uvnitř areálu. Chápu, že s národní památkou nelze dělat psí kusy, ale opravdu bylo tohle (a fosforeskující origami) maximum možného?

Ono první vystoupení, které jsem z valné většiny zmeškal, patřilo Václavu Havelkovi. Podařilo se mi zúčastnit pouze posledních třech písniček. I z nich jsem měl však stejně rozpačitý dojem, jako z celého místa. Naštěstí následoval koncert, který byl z čistě hudebního pohledu nejlepším zážitkem dne, což jsem si plně uvědomil ve chvíli, kdy jsem Dolní Vítkovice po půl třetí ráno opouštěl.

Ale zpátky k šesté hodině odpolední. Na Fresh Stage právě úřaduje Jana Lota. Skromná v projevu k posluchačům před sebou, ale o to více emocí nabízející ve svých písničkách. Obklopená skvělými muzikanty, kterým nezapomíná nechávat prostor, aby i oni ukázali, co umí. Výborně sestavený playlist bez hluchých míst (díky spíše komornímu charakteru repertoáru nemohl být kontrast k industriálu okolo větší). Jistota v nádherně zabarveném hlase. Paráda.

Vzhledem k těsné časové návaznosti, rozmístění pódií a problematickému podloží se i na další představení dostávám se zpožděním. Kittchen prozatím vede v souboji o nejlepší letošní domácí desku, a tak jsem byl zvědavý na její živé provedení. Možná za to mohlo horší nazvučení, možná předcházející zážitek, ale přijít na chuť dění na jevišti bylo poněkud obtížnější. Nicméně stalo se. Utvrdil jsem se v názoru, že nahrávka je mimořádnou událostí. Stejně jako v tom, že celá ta šaráda s maskou je blbost, což se projevilo zejména ve chvíli dělení se o rodinnou historku před přídavkem. Zvláštní.

Inspiral Carpets. Pamatuji je, když byli na vrcholu slávy. On to tedy byl v globálním měřítku spíše kopec, ale k devadesátkám jejich produkce, která se stala generačním kultem, zkrátka patří. Nakonec z toho nebyl jenom vzpomínkový večírek. Došlo na novou skladbu a pod pódiem byly i mladší ročníky než třicátníci. Zřejmě jejich děti, které vše pečlivě zaznamenávaly do paměti moderních technologií. Tu žádná droga neponičí.

Damien Rice. Do určité minuty to byla přehlídka dokonale výrazově podaných teskných songů mísících se s řečmi okolostojících. Atmosféra se proměnila až s příchodem hostující Markéty Irglové. Ne, že by doprovodný hovor ustal, jen se zaměřil na dění na jevišti. Tedy především na fakt, že Irglová je větší než Rice. Pak přišla scénka s dívkou z publika. Byl jsem za ni vděčný. Utišila komunikaci všech, kteří si přišli popovídat přesně na místo, odkud jsem chtěl koncert poslouchat.

Bohužel, utišila ji jen na chvíli. Z jedné strany ženské hlasy komentovaly sokyni na pódiu, z druhé se ty pánské dohadovaly, jestli to, co umělec kouří, není náhodou tráva. Obě pohlaví se pak shodla, že do téhle fáze to byla docela nuda. Souhlasím, ale liším se v úhlu pohledu. Tím, že zábavná vložka byla (až na výběr partnerky) dopředu připravenou akcí, jakoby Rice popřel první polovinu svého koncertu. Od folkaře bych očekával spontánnější přístup. Takhle to byla trošku smutná legrace. Dokazující, že spolehlivou cestou, jak se stát (nejen) pro festivalové publikum nesmrtelným, je opít se na jevišti. Kdo by to byl řekl, že se Damien Rice vydá cestou bulváru.

Další zastávka Drive Stage, soukromě přejmenovaná na Prach Stage. Mama Rosin mě ale vydržela bavit jenom chvíli, a tak jsem zahájil přesun napříč areálem před Gong, kde se promítalo dění v sále, který právě opanovala Aneta Langerová. Bezpochyby je ve vrcholné formě. Ani před obrazovkou se nešlo ubránit potlesku. Doznívající projekt Pár míst jí zkrátka ještě přidal na umělecké soběstačnosti a nezbývá, než se těšit na připravovanou desku. Způsob, jakým bude tento rozlet ve své nové tvorbě reflektovat, může přinést překvapivé výsledky.

Woodkid. Vizuálně uhrančivé, hudebně po pár minutách poněkud vyčerpané. Hypnotická barva hlasu však nutila udržet pozornost. Nejlepší byl koncert paradoxně ve chvíli, kdy měl intonační problémy. To jsem měl alespoň pocit živého organismu. Někdy je strojová přesnost a nutnost být synchronní s vizuálními efekty prostě na obtíž. Ale jako závěrečné číslo druhého festivalového dne pro největší pódium to byl vynikající dramaturgický tah.

Následující čas už byl poutí po zbylých atrakcí v provozu, aby těšně po půl třetí byla utnuta veškerá produkce a lid vyhnán z areálu. Proč tak brzký konec? Těžko říci. Jak hovoří příznivci byznysu s vratnými kelímky, areál je díky nim rázem čistší, úklidu netřeba. Snad jen, že by chtěli vysbírat nedopalky od cigaret, co se všude povalovaly. Ale i tady bych měl jeden zlepšovák. Zákaz kouření běžných cigaret. Dovoleny budou pouze ty elektronické s logem festivalu, které se budou prodávat ve všech stáncích s pivem točeným do omývatelných pohárů.

Pohoda - Trenčín 11.-13.07.2013

14. července 2013 v 17:48 | Petr Balada
V následujících odstavcích se dozvíte, kdo šlapal lidem po hlavách, kdo pouštěl Boney M, a která česka kapela předvedla jeden z nejlepších koncertů za celý festival.

Pohoda je o jedinečných okamžicích. Chvílích, které ani nemusí souviset s muzikou, ale přesto se právě kvůli nim každý rok vracíte. Vzpomínám si na svoji první Pohodu. Usedl jsem po absolvování debaty na téma eurovalu na jednu z lavic. Naproti přes stůl vzala místo o dvě generace starší dáma. Dali jsme se do řeči. Ukázalo se, že právě přišla z diskuse s Karlem Schwarzenbergem, která se konala zároveň s tou mou, jen o kousek dál. Vyměnili jsme si zážitky a po chvíli se rozloučili. Víckrát nás osud/náhoda dohromady nesvedl. Do té doby mě ani nenapadlo, že je podobné setkání na hudebním festivalu vůbec možné. Netěším se proto pokaždé do Trenčína pouze za svými oblíbenými (a budoucími oblíbenými) interprety, ale právě za takovými momenty, za celkovou atmosférou festivalu. Letos počtvrté. A tady je pár postřehů.

Vstup. První změna. Loňské cedule "Prodám lístek" vystřídaly už od zastávky kyvadlové dopravy kartonové prosby "Koupím lístek".

Areál. Hned při vchodu do samotného centra dění agrární výchova v akci. Stan vystlaný slámou a uprostřed ohrada s kuřaty a hosteskami vysvětlujícími, že jedině jimi prezentovaný chov činí mláďata šťastnými. A o pár metrů dál, pod stejnou značkou, se již odchovaní dorostenci šťastně točili na tyči v nepříjemně sálajícím horku. U které z atrakcí byla větší fronta snad ani netřeba dodávat.

Mimochodem jídlo ve všech podobách bylo bočním tématem letošního ročníku. Tak širokou škálu nabídky nepamatuji. Od čerstvého mraženého jogurtu přes rozšířený sortiment ovoce a zeleniny po jídelnu se středoevropskou, vyšegrádskou a asijskou kuchyní. K tomu se na tradiční kreativní louce stala skulptura opečeného párku v nadživotní velikosti tří prasat nejvděčnějším úlovkem ke společnému fotu. Víno se prodávalo na více místech než pivo a i kávu si bylo možné dopřávat formou výběrového řízení. Ve všech mycích korytech pitná voda.

Logicky navážu toitoikami. Zdálo se mi jich letos méně, ale spočítané to nemám. Každopádně k dokonalosti byl doveden časový plán jejich údržby. Na koho se letos alespoň jednou nedobývaly čističi, jako by nebyl. Tomu říkám servis. A ani tentokrát nechyběla možnost uklidnit se zvukem tekoucí vody. Tedy ano, splachovací záchody byly též přítomny.

Od kultury hygienické ke kultuře volnočasové.

Program. Čtvrtek. Velmi, ale opravdu velmi silný první den. Oproti předchozím ročníkům došlo k jeho posílení a rozšíření. Hrálo se více, mohlo se volit.

The Bots. Na začátek slabota. Výborné bicí, mizerný vokální projev. Problémy s ozvučením, které vystoupení kouskovaly.

Polemic. To byla, pánové, jízda. Dvouhodinová prodloužená. A došlo na "Get Lucky" i "Out of Space".

Kaiser Chiefs. Omlouvám se za své pochyby. Netušil jsem čeho je ta parta schopná. Předvedla vskutku mistrovskou lekci, jak dělat vygradovanou koncertní show. Ani zpěvák utíkající z bezpečí pódia blíž k lidem ve vzdálenějších řadách nechyběl. Tady prostě nešlo nepodlehnout zpovykané atmosféře.

Major Lazer. Stejně jako v tomto případě, kdy melting pot bublal o život. Vedle klasicky vyžadovaných disciplín (zpívání, tleskání) došlo i na méně provařenou věc - svlékání z trik a následné vyhození propocených textílijí do vzduchu. Byl to blázinec. Umělci žasli, bavili se a neustále děkovali za atmosféru. To se ostatně na Pohodě děje často a letošek nebyl výjimkou.

The Smashing Pumpkins a Diplo. Občas se přihodí, že jména, na která čekáte, zklamou. V obou těchto případech však není na vině snížená výkonnost, ale jednoduše fakt lepších a zábavnějších předskokanů.

Pátek
Panáčik. Bez doprovodného pohybového divadla, které předvedl před rokem, se kus originality ztratil. Chuť provokovat nikoliv. Zakončit právě na domácí půdě půlhodinový set repetetivním přeříkáváním Otčenášů a Zdrávasů ústících do zběsilé skládanky slov z obou modliteb za elektronického hudebního doprovodu, je dobrý hec.

Bratislava Hot Serenaders. Noblesní hodinka s hostujícím Ondřejem Havelkou a Milanem Lasicou. Druhý z jmenovaných se postaral o první z kouzelných okamžiků toho dne. To když přišel na pódium přesně ve chvíli, kdy kapelník oznamoval, že poté, co neplánovaně zahráli píseň věnovanou dešti, dají ještě jednu skladbu a následně přijde první host. Mistr Lasica svůj předčasný vpád na scénu okomentoval s lišáckým úsměvem sobě vlastním tak, že orchestr sice chtěl zahrát ještě jednu skladbu, ale on jim v tom zabránil, protože se už nemohl dočkat.

Sam Lee and Friends a Naive New Beaters. Neoblíbené křížení způsobuje touhu být na dvou místech zároveň. Jedním z řešení je rozpůlení hodiny do dvou bloků. K její první polovině můžu jen říct, že jsem dlouho neslyšel folk, který by více vystihoval podstatu žánru. K druhé tolik, že NNBS by chtěli přijet za rok zas.

Zrní. Vrátil se mi pocit z podzimní verze Pohody, kdy jsem během vystoupení Fiordmoss byl hrdý, že u nás máme takový projekt, s kterým se můžeme chlubit. Zrní přilákalo velké množství publika, které živě reagovalo, a chlapci díky tomu odehráli jeden z nejlepších koncertů letošního ročníku festivalu. Vážně dobře jim to vyšlo. Zapomínám tímto na svou skepsi vůči nim.

O.Children a Bloc Party. Kdyby O.Children měli jiného zpěváka, zněli by jako Bloc Party, což obráceně ovšem neplatí.

Django Django. Jeden z těch typů koncertu, kdy si říkáte, jak je krásně na světě.

Atoms For Peace. Chtěl jsem dát tři songy, ale uhranut vydržel až do konce. Můžu říct, že jsem byl u hudební Události letošního léta. Navzdory trucovitému otálení superskupiny s příchody na přídavky, nutno říct, že to jsou muzikantsky velcí páni, kšiltovku dolů.

Justice DJ set. Rozhodně nejzábavnější dvouhodinovka festivalu, která se poněkud zvrhla. V dobrém, samozřejmě. Justice se nám rozhodli dát lekce z diska. V pečlivě připraveném setu tak zabrousili do jeho historie a vytáhli i velmi překvapivé zbraně. Jednou z nich byli dokonce Boney M. Atmosféra pod stanem a blízkém okolí dosáhla stavu horečky páteční noci. Justice vyjukaní z toho, co se to pod nimi děje, rezignovali v druhé půlce na připravené tracky a ukázali svou jinou tvář. Začali se skutečně bavit. Zdálo se, že se vzájemně trumfují, kdo vytáhne větší perlu z archívu. Dali George Michaela, Queen i "I Love Rock 'N Roll" ve verzi Joan Jett. Všechno originály, prosím, žádné remixy. To byl bugr. Kdo nebyl, neuvěří.

Sobota
Modré hory a Prago Union. Dva projekty, jedna energie. Slovenské Modré hory vydávají na podzim novou desku "Bigbeat". Mohlo by to být velmi zaujímavé…

Midi Lidi se předvedli na hlavním pódiu velmi obstojně a i vůči zahraničním jménům dostatečně konkurenceschopně. Proč vlastně podobný prostor nedostávají na domácích festivalech? Jinak, dívat se na leteckou akrobatickou show za doprovodu písně "Bujón" byl velmi zajímavý zážitek.

Ewert and The Two Dragons. Je obdivuhodné, jak vychází dramaturgii festivalu poskládat program s ohledem na žánr a čas vystoupení. Loni Guillemots, letos draci z Estonska. Pohodička na Pohodě.

MØ. Objev festivalu z Dánska. Bude samostatný profil.

Orquesta Buena Vista Social Club. Ač nesdílím nadšení nad touto legendou, své kouzlo jejich koncert bezpochyby měl. Byla jím nejstarší dámská účastnice souboru, která diváky i sebe rozpumpovala latinskoamerickým rytmem natolik, že se jí z pódia nechtělo. Zasahovat musel kolega z orchestru, který ji nenápadně nasměroval pryč. A ani přídavek nebyl.

Bonobo. Lehká nuda. Nevzrušivé a příliš dietní.

Nick Cave and The Bad Seeds. Melancholie poslední desky vzala povětšinu času za své. I když z ní něco málo odeznělo, včetně titulní skladby, byl Nick Cave spíše ďábelským kazatelem. Ale také hypnotické představení s punkovým nádechem může přinést odlehčenější momenty. Tady byly dva. V prvním zapomněl Nick Cave pořadí písniček. Ve druhém se mu nepodařilo na piano trefit tóninu melodie, z čehož elegantně vybrousil zpěvem jenom za doprovodu předehrávající kytary. Publikum mu leželo u nohou. A on, když zrovna neplival po pódiu, jim šlapal po hlavách. Připravenou rampu v úrovni hlav první řady využíval často. Vykročil jednou nohou do lidí a ty ho drželi. Oddanost fanouška může mít různé podoby. Dobrý koncert.

Tolik k muzice. Doprovodných aktivit bylo tentokrát tolik, že popisovat je, nemá cenu. Stihnout se beztak všechny nedají. A na některé se nelze pro velký zájem ani dostat. Ale i pouhá procházka festivalovým areálem a nahlížení do stanů různých barev a velikostí, kde se právě něco dělo, stojí za to. A že na Pohodě se děje něco pořád, snad nemá cenu dodávat. Takže jste si to právě ani nepřečetli. Děkujeme za pochopení. Error.
 
 

Reklama

... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...