... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Festy 2014

Gratulácia!

5. prosince 2014 v 14:46 | Petr Balada
Dobrých zpráv není nikdy dost. Po úspěchu českého festivalu Let It Roll se z ohodnocení svého přínosu letošní festivalové sezóně těší i slovenská Pohoda. Sedmdesát profesionálů z hudebního průmyslu motajících se kolem živých eventů nominovalo Pohodu do pětice nejlepších světových festivalů. Zda The Arthur Awards na trenčínském letišti přistane, se rozhodne v březnu.

Gratulace!

4. prosince 2014 v 19:29 | Petr Balada
Let It Roll se stal v britské anketě Drum&Bass Arena Awards 2014 nejlepším festivalem roku! Let It Roll se stal v britské anketě Drum&Bass Arena Awards 2014 nejlepším festivalem roku! Let It Roll se stal v britské anketě Drum&Bass Arena Awards 2014 nejlepším festivalem roku! Let It Roll se stal v britské anketě Drum&Bass Arena Awards 2014 nejlepším festivalem roku! Let It Roll se stal v britské anketě Drum&Bass Arena Awards 2014 nejlepším festivalem roku! Let It Roll se stal!

Pohoda 2014: Ohlédnutí třetí - O mrazu, burácení a přesýpacích hodinách

20. července 2014 v 16:17 | Petr Balada
Rekapitulace letošních zážitků mi dokázala, jak málo bylo koncertů, které mě donutily k předčasnému odchodu. Za posledních pět let se tak z mého pohledu jednalo o hudebně nejvyrovnanější ročník, kdy i například úprk od Juany Moliny se netýkal výkonu interpreta, ale byl preventivním opatřením před nenadálým pádem z lavičky během čím dál více ztraceného boje s prohlubujícím se spánkovým deficitem.

Ne, že bych nebyl dopředu na nějakou tu protestní zpátečku připraven, ale i ta Azealia Banks nakonec překvapila dynamicky postaveným setem, který drhl pouze ve chvíli, kdy se pokoušela přejít z rapu do zpěvu. Dokonce si myslím, že udělala dobře, když show zabalila už po půl hodině. Ve složení DJ a dvě tanečnice z toho beztak více vytlouct nemohla. Bylo by zajímavé pozvat ji za nějaký čas znovu. Až konečně vydá album a postaví band. Vývoj u téhle slečny může ještě vzít překvapivý ráz.

Stejně jako vzal u Kelis, která si s výbornou doprovodnou kapelou bez ostychu střihla i Bounce. A světe div se, fungovalo to. Což jsem se naopak zdráhal dobu říct o 3D brýlích pro sledování koncertu Kraftwerk. Střídavě jsem si je sundával a nasazoval a čekal, kdy konečně přijdou ty prostorové efekty. Abych to nezdržoval, přišly, ale set Kraftwerku se mi navzdory cvikům s brýlemi zdál ještě nudnější, než když jsem ho absolvoval poprvé. Tenkrát jsem ještě vydržel až do konce, protože se to mělo za povinnost. Jsou to přeci klasici! Ale mezitím uplynulo pár let a já už na ty kazatelský monoteistický hlasy dávám čím dál tím míň.

Spousta hlasů se ozývala také při vystoupení Travis. Jako podpůrný sbor pomáhaly refrénům nést se až za hranice tmou posedlých stanových městeček. Občas se ale odmlčel. Vzpomínka na tragickou událost, kvůli které na festivalu kapela v roce 2009 nevystoupila, vygradovala do písně "Moving". A na letiště se na pár minut snesl mráz …

Umět japonsky, doprovázel by bezpochyby sborový zpěv i rockovou smršť seslanou z pódia dívčí úderkou Tricot. Nečekané, zábavné, strhující. Dokonce s přídavkem v podobě celého koncertu navíc. Ten bych si býval dal říct od Sleigh Bells. Je úžasné sledovat, jak atmosféra Pohody působí na kapely, které si zvyknou mít pod sebou mnohonásobně větší dav. Možná z nich spadne tíha odpovědnosti oslovit tolik lidí a prostě se baví svým hraním. V tomto případě z toho byly několikrát převrácené přesýpací hodiny vzájemné energie. Burácející hlediště, burácející jeviště.

Bohužel, burácení se v době konání festivalu ozývalo rovněž nad Tel Avivem a bylo důvodem, proč nemohl přijet spisovatel Etgar Keret. Jeho (ne)účast ilustruje stránku Pohody, na kterou nejsme u českých podniků zvyklí. Projevení společenského aktivismu a vyslovení jasného politického názoru se tu pořád ještě bere jako marketingově nevhodné. Ukrajinské vlajky, účast prezidenta nebo desítky debat nad rozličnými tématy opět letos o něco prohloubily víru v občanskou společnost a Pohoda tak stále pokračuje v budování odkazu Václava Havla, jehož srdce nepřestává zdobit hlavní pódium festivalu. Snad tomu tak bude za rok znovu.

Pohoda 2014: Ohlédnutí druhé – Jak Seasick Steve draftoval fanoušky hokeje

15. července 2014 v 19:04 | Petr Balada
Publikum houstlo. Vcucávalo do sebe desítky a stovky nově příchozích, aniž by mu to způsobovalo trávicí potíže. Každý kousek doposud volného prostoru se změnil na noční můru klaustrofobikovu. V tu chvíli na pódiu štěstím explodující Seasick Steve opustil definitivně svoji židli a s kytarou laškoval se stejnou odzbrojující profesionalitou jako s mladou slečnou, kterou si nechal od ochranky vytáhnout z kotle pod sebou o několik minut dříve.

To jiná slečna postávající za mými zády sotva pár vteřin poznamenala, co že je to za dědu v lacláčích, a že by už tedy měl končit, protože na něj rozhodně nepřišla. Následovalo ještě pár poznámek pro pobavení kamarádů, když při nekonečném sólu posledního rozloučení bluesového génia náhle i ona obdivně pronesla, jak si to teda dává a z překvapení, že celý ten kravál měl na svědomí jenom se svým spoluhráčem za bubny, dokonce i zatleskala. Jistě nejen kvůli ní (a láhvi, ze které celou dobu usrkával) nakonec Seasick Steve klečel před publikem na kolenou a přál si, aby mohl ještě zahrát.

Sotva však skončilo jedno šílenství, započalo další. Mistra kytary neprodleně vystřídal mistr hokejky. Dva zdánlivě protichůdné světy se propojily. Poté, co hokejoví příznivci byli nuceni vyslechnout si chvilku blues, fanouškům tohoto hudebního žánru nezbývalo než setrvat na svém místě i po příchodu pořízka, který na nic hrát nemínil, ačkoliv to vypadalo, že si po vzoru Vrbovských víťazov přinesl inovativní dechový nástroj. Ale o tom, že ani držiteli Stanley Cupu neprojde u na pohár natěšeného publika všechno, se místní rodák Marián Gáborík přesvědčil v okamžiku, kdy ve vší nevinnosti prohlásil, že je na Pohodě poprvé. V tu chvíli se ozval pískot, který utnulo až jeho ujištění, že se rozhodně vrátí. Takový milý zdejší rituál.

Seasick Steve se vrátí už za pár hodin. Ve čtvrtek zahraje na Colours a jistě nebudou v hledišti chybět ani čerství majitelé zelených textilních pásků s bábetkami. A možná se mezi nimi najdou i fanoušci hokeje, kteří poprvé slyšeli dědu v lacláčích vlastně omylem.

Pohoda 2014: Ohlédnutí první – Jak si vedli naši?

13. července 2014 v 20:25 | Petr Balada
Čím jiným začít sérii článků o letošní Pohodě, než přehlídkou těch, o kterých jste si zvykli na blogu číst. Vybraný trojlístek jmen, pro který byl debut na prestižním festivalu součástí rozjezdu kariéry, předvedl skvělý výkon, když kvalitou obstál i v porovnání s desítkami koncertů mnohem provařenějších zahraničních umělců, což konstatuji obzvláště s potěšením.

Jako první se představili The Finally. Rozjezdový čtvrteční podvečer jim přinesl výhodu v podobě jediného, leč silného, protivníka. Ve stejně hodině a na nesrovnatelně větším pódiu dostal prostor loňský slovenský objev Katarzia. Ale i v malém rozhlasovém stanu dokázali být šumperští tou nejméně nápadnou velkou kapelou s předurčením podmanit si jednou i hlavní festivalový čas a místo. Do sféry vlivu její rockové energie se nakonec nechalo vtáhnout také nemálo lidí bez šance hvězdy zahlédnout. Za hranicí vymezenou konstrukcí s plachtou posedávaly desítky nových fanoušků. Mimochodem bylo to velmi silné moto letošního ročníku festivalu, které například zopakovala o dva dny později i zpěvačka strhujících Sleigh Bells, že nezáleží na tom, zda danou kapelu znáte, ale že jste si ji v ten daný moment našli a společně si to dokázali užít.

Jen pár minut po posledním kytarovém rifu The Finally patřila tentokrát venkovní Red Bull TourBus stage okouzlující Madame Pepper, kterou si dovoluji rovněž přiřadit mezi naše hudební krajany. Neb za zády ji tradičně jistil a do dechů dul producent alba "Drummond" Radimo, sestavu dále rozšířil hostující francouzský rapper Kensaye, DJ Maro a neplánovaně také slovenský mistr schratche 3ck přivolaný z publika. To už konkurence přituhla. Živá muzika zněla hned z dalších třech koutů areálu. A ať už byli poutníci pod pódiem zbloudilí nebo na konci cesty, rozhodně nečekali, až se autobus, na jehož střeše show probíhala, rozjede, aby je rozvezl zpátky do směrů odkud dorazili. Přilákáni nevšedním hudebním cítěním dua Madame Pepper & Radimo poslouchali vábivý hlas londýnské divy, aby posléze podlehli hecování Kensaye a za vydatné podpory západu slunce se spolupodíleli na vroucí atmosféře. Dva nula pro české zástupce.

Za třetího do mé inspekční patriotické tour po festivalu Pohoda jsem si nemohl nevybrat Aid Kida. Po jeho výkonu na Elekci mě zajímalo, jak bude fungovat repete nejen na mou hudebně přehlcenou mysl, ale především na kritické trenčínské publikum. Aid Kid měl nejtěžší výchozí pozici. Hrál proti domácím Korben Dallas na jednom a duu Vec & Valihora na dalším pódiu, a to už ve dvě odpoledne, což se po první propařené noci rovnalo zhruba osmé hodině ranní. Do svého hájemství pozvalo velkoadmirála české námořní flotily stejně jako The Finally partnerské festivalové Rádio FM. A jak jsem se obával, že v krátkém časovém sledu mě podobně koncipovaný set už tolik nechytne, rychle jsem sám sebe vyvedl z omylu. Tenhle chlapík by měl začít uvažovat nad postavením doprovodného bandu a s hostujícími vokalisty to rozbít od Aše po Košice. Prozatím, na rozcvičku. Však mezi venku před stanem tancujícími a bavícími skupinkami nezněla jenom českoslovenština.

Letošní Pohoda nabídla z České republiky menu, které by bohatě naplnilo program jednoho dne středně velkého festivalu i tady. Pokud bychom ovšem tak dramaturgicky osvícený festival měli. Vedle zmíněných jmen zahráli mj. www obohacené o Pavla Fajta, Banjo Band Ivana Mládka (ten jako jediný na hlavním pódiu), Esazlesa, Aktual s Milanem Knížákem, Vložte kočku, Manon Meurt, Ohm Square, Never Sol a další. A teď schválně, kolik zástupců především té mladé slovenské scény se objeví na festivalech u nás za celé léto dohromady?

Champion Sound dnes hrají na Roskilde!

30. června 2014 v 19:25 | Petr Balada
Champion Sound nás reprezentují po celé Evropě, přičemž v posledních měsících zdolávají jednu prestižní metu za druhou. To není žádná mediální masírka, ale fakt zasluhující obdiv. Dnešní účast na festivalu Roskilde přitom nemusí být završením úspěšného období, ale dalším odrazovým můstkem. Ve 21:00 otevírají scénu Red Bull Studios Live in Street City a na strhnutí kšiltovek z hlav mají čtyřicet minut. Jedná se o zbrusu novou stage postavenou přímo v kempu. Tak jen do nich, chlapci!

Ella Eyre Rocks United Islands of Prague - 20.06.2014

21. června 2014 v 17:28 | Petr Balada

Elekce - MeetFactory, Praha 06.06.2014

7. června 2014 v 15:16 | Petr Balada
Toľko radosti, decka! Tak jo, do MeetFactory jsem se táhnul za svou zvědavostí, která byla uvnitř dřív, než mě opustila tramvaj. Dohonili jsme se chvíli po deváté. Na hlavním pódiu už projížděl prezentací Aid Kid. Aid Kid! Aid Kid! Když dohrál, napadlo mě, jestli už nemám odejít domů. Tak dobré to bylo, že jsem nepředpokládal lepších příštích. Když se z experimentálních rozbouřených vln vynořil hlas Lenky Dusilové, pasoval jsem Aid Kida na velkoadmirála české námořní flotily. Popravdě moc nechápu, proč dostal tak poměrně brzký čas. Zvláště s ohledem na to, jak například až okázale nepovedený a amatérský byl výstup Ticho De Beige v pozdější hodině. Nicméně pokud uvidíte na plakátě, letáku nebo v samotné velké knize tváří jméno Aid Kid v sestavě ingrediencí nějaké té vypečené akce, vyrazte. A nemusíte být zrovna milovník elektroniky, abyste ocenili jeho uši a mysl.

Aby byl tento malý akční report genderově vyvážený, musím, tedy chci, zmínit představení osobité osobnosti, která nás ten večer navštívila pod jménem Sonja. A přátelé, je to DIVA! Šiřitel skutečné pozitivní evoluce. Výborná, výborná show! Konečně máme pořádnou electro-popovou staaaaar.

A další jména si přidejte na seznam těch, co se oplatí sledovat: multiinstrumentalista a multičudlikář s charismatickou barvou hlasu Tom Holič, řezník HRTL, nápaditá MGDLN a samozřejmě nejlepší revival Elánu Monikino Kino. Já už je tam mám.

The 10 best new bands at 2014's music festivals by The Guardian

1. června 2014 v 12:56 | Petr Balada
Po roce nová dávka žhavých festivalových rozpalovačů. Zatímco z loňského seznamu jsme měli během léta příležitost vidět u nás hned tři jména (Kendrick Lamar, Baauer a Chvrches), tentokrát musíme za hranice. Čest jedné čestné výjimce.

Royal Blood

Courtney Barnett

Chance The Rapper

Fat White Family

Radkey

Ella Eyre - 20.06. United Islands of Prague 2014

Telegram

Jungle

Eagulls
 
 

Reklama
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...