... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Festy 2015

Fotoreport - Freeze Fest - Libušín, Důl Kladno 11.-13.9.2015

16. září 2015 v 18:55 | Petr Balada

Hip Hop Kemp - Hradec Králové 21.08.2015

23. srpna 2015 v 14:58 | Petr Balada
V jejím vystoupení byl celý žejdlík muziky. Co povídám žejdlík, celý věrtel muziky. Kopec muziky, hora muziky, velehory muziky! Muzika pro celé království ... Akua Naru přišla, rozhlédla se po přeplněném hangáru a zvítězila. Přestože její koncert začal se skluzem dlouho přes půlnoc, v hangáru byla hlava na hlavě. Královna noci zahájila vládnutí domluvou se svými poddanými ohledně vyhovující hlasitosti mikrofonu a pak už jen mávla a tu se ozýval náš sborový pokřik, tu tleskání v rytmu rozběhnutého stáda koní. A do toho všeho výtečná kapela s neopakovatelnými jazzovými vstupy a sóly jednotlivých členů, kdy se vítězem stal kouzelník se saxofonem. Atmosféra vřela. Kdo by to byl řekl, že na Hip Hop Kempu potká tolik milovníků jazzu.

Akua Naru je však především výborná vypravěčka. Ať už v textech nebo promluvách mezi nimi. Příběhem o únavě z cest a narozeninách, které měla den předem, strhla lavinu emocí od zpěvu klasického narozeninového songu, po vlastní dojetí, když děkovala za oslavu, kterou jsme ji svým přijetím uspořádali. Připomenutím aktuálního dění ve Spojených státech, ať už hromadné vraždy v kostele v Charlestonu nebo série pochybení policie při střelbě na údajně ozbrojené mladíky, pak požádala publikum o zvednutí pravice se sevřenou pěstí nad hlavu na souhlas víry ve spravedlnost. Holt trocha kontroverze k hip hopu patří. První bílá česko-polská organizace Černých panterů se, aniž by věděla, že vznikla, v míru rozešla kolem půl čtvrté ráno, čímž zároveň ukončila svou nevědomou činnost.

Pár hodin předtím se na hlavním pódiu odehrávala klasická story o mistru a jeho žákovi. Akorát mistr nevěděl, že je mistr. To se takhle sešli v zákulisí Hopsin a Joey Badass a ten první povídá druhýmu, já ti ukážu, jak se to dělá, ty to jenom zopakuješ a budeš mít úspěch. Stalo se. Včetně stage divingu a stání na rukou a ramenou diváků uprostřed davu. Oba měli navíc stejně protivného Dje za zády. Jeden vynikal v oblibě zvuku houkajícího parníku, který není pasé snad už jenom za mořem a druhý pořád vyžadoval skandování křestního jména od Badasse, což bylo ale pořád akčnější než první polovina Joeyho setu. Rozdíl mezi mistrovskou lekcí a lekcí mistrovštější než mistrovskou šlo nakonec změřit pouze na výšku postupně klasajícího sedu u kalhot obou umělců. A tady byl jednoznačným vítězem Hopsin a jeho červené spodní prádlo.

Soudě dle páteční návštěvy, měl Hip Hop Kemp letos dvě tváře. Zatímco line up na hlavním pódiu byl po celý festival jednoznačně světové úrovně, kdy se podařilo shromáždit jména promlouvající do historie i trendů žánru, zejména hygienické zázemí pro návštěvníky se propadlo do situace na českých festivalech tak před deseti lety. Program byl ořezaný, hrát na více místech se začínalo až pozdě odpoledne a sami organizátoři hovořili u jednodenních vstupenek o megakoncertu.

Přišli ovšem také s inovací, kterou si dovoluji vyhlásit za hloupost sezóny. Jako kdyby nestačily vratné kelímky sami o sobě, přibyly k nim letos ještě papírové poukázky na zálohu na vratné kelímky. Pokud jste chtěli vrátit pade, museli jste tak nejdříve odevzdat kus papíru. Jestliže mělo jít o opatření proti krádežím vratných pohárů, mohli se organizátoři klidně rovnou vrátit k těm jednorázovým. Mezi tím nepořádkem na zemi, by se ztratily. Výhodu údajně ušetřené ekologické stopy u vratných, beztak vymazalo pořízení papírových poukázek. Kdyby se návrat nekonal ani příští rok, navrhuji poukázku také na první kelímek, která by se rozdávala u vstupu. Součástí takového opatření by byl stánek prvního piva hned za branou. Odevzdáte poukázku, šedesát korun (tisk něco stojí) a pak teprve dostanete pivo. Zabrání se tím nečistým praktikám, kdy si někteří neukáznění návštěvníci přinášejí kelímky z minulého ročníku, nebo nedej Bože, z úplně jiných festivalů.


Spočítaj ma, koľko ma je ...

8. srpna 2015 v 13:16 | Petr Balada
Některé jednotlivé zprávy spolu začnou v průběhu dne souviset. Včera rozproudila debatu poznámka Martina Věcheta, že festivaly nadsazují počty svých návštěvníků. Reakce organizátorů dotčených podniků se pochopitelně nesla v odmítavém duchu s ujištěním, že oni je mají spočítané velice dobře. A pak vyšla čísla úspěšnosti studentů u maturitních zkoušek z matematiky. Čtyřiadvacet procent propadlo.

Jsem přesvědčený, že Martin Věchet má pravdu. Ne z důvodu sympatie k jeho festivalu, na kterém jsem ostatně nikdy nebyl, ale protože na těch ostatních ano. Pokud Pavel Kloupar o letošním Sázavafestu pro idnes.cz prohlásí, že areál byl celou dobu plný k prasknutí, nemá to daleko k fiktivnosti rozhlasové reportáže o Válce světů.

A vždycky mě například zajímalo, kam na svá čísla chodí organizátoři United Islands. Jakou metodikou lze vůbec spočítat návštěvníky festivalu bez vstupného, který se koná uprostřed města na několika místech zároveň a navíc v turistické oblasti. Letos (prý více než šedesát tisíc lidí) jsme v rámci jednoho dne prošli většinu pódií. Předpokládám, že jsme nebyli sami. Vážně nás všechny započítali jenom jednou?

Ale třeba jim křivdíme a neumíme jejich údaje správně interpretovat. V tom případě by to ale chtělo lepší formulaci i ze strany organizátorů (povšimněte si obecnosti jejich statistik). Jenomže schválně, co vám zní lépe: Festival navštívilo dvanáct tisíc lidí nebo Každý den prošlo branou areálu v průměru čtyři tisíce návštěvníků? A to je ještě zapotřebí si uvědomit, že ani jedno z těchto dvou čísel neznamená, že přesně tolik lidí bylo ve stejném okamžiku pod tím samým pódiem.

Přesto se občas zdá, že výše návštěvnosti je známa předem a řídí se jediným pravidlem - musí být vyšší než před rokem. Sponzory to potěší a hlavně udrží. Celá diskuse připomíná situaci před zavedením peoplemetrů měřících sledovanost. Než smetla ideu o naší kulturnosti první vlna čísel, všichni se dívali pouze na filmy s titulky, dožadovali se duchaplné zábavy a kvalitu upřednostňovali před kvantitou. Alespoň jsme si to o sobě mysleli a pyšně tu pověst o naší televizní vyspělosti šířili do světa. Bylo by možné zavést peoplemetry i pro festivaly?

Skutečně není už dnes možné přijít s přesným počtem návštěvníků alespoň u těch akcí, kde se platí vstupné? Nebo je opravdu tak složitý prostý součet prodaných vstupenek a lidí na guestlistech (nebo ještě lépe součet vydaných náramků), když by tyto proměnné měly být navíc velmi snadno doložitelné? Možná je odpověď na tuto otázku ukrytá v souvislosti zpráv zmíněné prvním odstavcem. Možná by prostě jen šiřitelé velkých čísel neprošli maturitním testem z matematiky. Ale možná bychom jím také neprošli my, co v nic nepoznáváme realitu a zapomněli jsme si to umocnit, odmocnit a dát si to na entú.

kult.mix doporučuje : Freeze Fest 11.9.-13.9.2015

7. srpna 2015 v 12:09 | Petr Balada


Freeze Fest 2015 - fb, official
Freeze Fest 2013 - fotoreport
Freeze Fest 2011 - fotoreport

Sázavafest - Světlá nad Sázavou 01.08.2015

7. srpna 2015 v 12:01 | Petr Balada
Tak si to pojďme hned na začátku shrnout: Většinu práce za Sázavafest opět odpracoval jeho areál. Lesopark s nemalou trávníkovou plochou, díky které to v sobotu odpoledne vypadalo na místě jako na sletu piknikových dek. Chyběla už jen dražba piknikových košů naplněných mlékem, strdím a chmelem, jejíž výtěžek by putoval na konto nadačního fondu české xenofobie.

Díky útulnému prostředí se sem člověk zkrátka rád vrátí, i když by program nestál za nic a vstupenka ještě méně. Což letos nebylo zase tak daleko od pravdy, neboť měsíc před akcí šlo pořídit permanentku pod pět stovek. Za ty prachy se to vyplatí byť jen na jeden den. A areál se tak skutečně letos zaplnil pouze v sobotu večer. Holt každá mince má dvě strany.

Ale protože pořadatel chtěl obě, rozhodl se vydělat i na občerstvení. Do své režie zahrnul i festivalové menu ve stylu párek, pivo, klobása. A aby náhodou někoho nenapadlo pořídit si jídlo u konkurence, omezil její výskyt na nezbytné minimum, které by ještě nezavánělo podezřením. Zavánělo.

Pojďme k programu. V roce završení renesance českého popu se rozhodla dramaturgie věnovat úvod pátečního i sobotního programu na obou velkých pódiích právě těm jménům, která se za poslední dva, tři roky snaží zavirovat domácí mainstream. Light & Love, ATMO music, Thom Artway, Elis a další dostali na velkém pódiu prostor ukázat, co umí, což považuji v kontextu ostatních festivalů za odvážný a chvályhodný krok, ať už samotné vystoupení pak dopadlo jakkoliv.

A že například sobotní lehce odpolední koncert se Elis vyvedl mimořádně. Samozřejmost, s jakou dokázala procházet spolu s doprovodnou kapelou mezi žánry, a to od rapu (nejlepší hudební číslo za celý den) přes sambu po reggae byla udivující. Nevidím tu momentálně žádnou jinou zajímavější popovou zpěvačku. Elis má před sebou velkou budoucnost. Už teď by s přehledem utáhla večerní festivalový slot.

Pokud k její jízdě připočtu ještě výborné unplugged představení hip hopových Věc Makropulos, byl odpolední program mnohem interesantnější než ten večerní postavený na jistotách. Kosheen odvedli svou práci dobře. Až mě přepadla lítost nad bezradností, s jakou se neustále marně snaží v tvorbě navázat na začátek kariéry, zvláště s ohledem na zpěvačku s tak charismatickým a snadno identifikovatelným hlasem. U Vypsané fixy jsem si pak říkal totéž, co u Tata Bojs na JamRocku. Čím starší, tím naživo lepší.

Sázavafest se letos neodehrával pouze v lesoparku, ale také v prachoparku, ve který se proměnilo stanové městečko spolu s prostorem pro přidanou rockovou stage na vyprahlém poli. Propařil jsem zde zběsilý koncert The Chancers a i přes počáteční nedůvěru k prostoru uznávám, že bylo fajn zavzpomínat na festivalové začátky.

Z letošní jednodenní návštěvy Sázavafestu jsem si odvezl dojem, že i tato akce se na ně snaží rozpomenout. Tedy nalézt pro nový prostor ten správně vyvážený obsah, který by ji opět přinesl větší popularitu a respekt mezi festivalovým publikem. Bez dlouhodobější vize je však stále odsouzen přežívat ročník od ročníku. Potácet se mezi bytím a nebytím, naříkat na nepřejícnost okolí. Na druhou stranu by se právě tím mohla zase dostat do pelotonu festivalového závodu. Už příští ročník může naznačit, jestli budeme svědky samostatného úniku nebo spíše přiblížení.

Colours of Ostrava - Ostrava, Dolní Vítkovice 17.07.2015

3. srpna 2015 v 20:44 | Petr Balada
Psaní opožděného reportu z festivalu se přibližuje práci na vzpomínkové beletrii. Detaily se rozplynuly ve vodní páře stoupající z rozpálené asfaltové cesty po průjezdu kropicího vozu. Nahrazuje je nejpravděpodobnější možná varianta skutečnosti. Svítilo sluníčko, bylo teplo, přišlo hodně lidí, nikdo nezemřel, mohlo to být lepší. V sítu pochybné důležitosti zůstaly jen polaroidové fotografie. Čtyřkolky v oblaku prachu. Rozpálení návštěvníci měnící se pod muškou vodního děla v malé děti. Přelidněné oázy stínu dělící obraz zlatým řezem vysilujících paprsků. Faktografie přídavných jmen.

Z uší se vytratily záznamy nezajímavých vystoupení a ta zbývající ne vždy zaujala hudbou. Dirty Blondes hráli podruhé v sestavě s novou zpěvačkou, které nechybí v hlase rozsah ani přirozený rockový drive, ale potřebovala by pro něj vymyslet důmyslnější repertoár. Při sledování kapely Hissing Fauna jsem přemýšlel, jestli člověk za mikrofonem nemá něco společného s hercem Poláškem. Když spustila Mucha, nechtělo se mi přemýšlet o ničem, a tak jsem raději odešel. Stejně jako z nudného vystoupení St. Vincent, která mi tak připravila největší zklamání z celého dne. Na druhou stranu jsem díky zlomenému srdci nepřišel o začátek koncertu Kalle. Není lepších léčitelů tlumících příznaky jejich násobením.

Chlad čerstvě zrekonstruovaných prostor pod diskusním sálem uprostřed dne konejšil. Chlad, který šířilo vystoupení Deaths, znepokojoval. K tomu nekonečná zvuková zkouška a opožděný začátek. Zrod kandidáta na spodní patro žebříčku popularity kapel mezi návštěvníky. Po první skladbě však vše odpuštěno. A s každou další narůstalo přesvědčení, že právě tyhle minuty budu mít spojené s Colours 2015. Ostatně o tom, že nemusíte být na začátku kariéry zrovna miss sympatie, abyste to dotáhli daleko, by mohli vyučovat Kasabian, kteří přežili své floutkovské období a v Ostravě vyšvihli čítankovou verzi zábavného festivalového setu s odkazy na The Doors či Fatboy Slima, přičemž bylo vidět, že se sami baví.

Psaní opožděného reportu z festivalu se přibližuje práci na vzpomínkové beletrii. Relativizuje skutečnost. Může být záznamem časem prověřených prožitků. Může být fiktivní zprávou o reálné události. Ostatně, kolikrát jste si i při četbě reportáží napsaných pár minut po skončení akce, na které jste rovněž byli, položili otázku, zda autor nenavštívil úplně jiné místo?

Gratulace!

19. července 2015 v 11:50 | Petr Balada
V článku věnovaném letošní Pohodě jsem zmínil hodnocení, které se objevilo na serveru virtualfestivals.com. Součást recenze tvoří také bodování výkonu účinkujících. Jon Wright se zašel podívat i na naše Midi Lidi a je z toho devítka! Vyšší zisk než obdržela Bjork s osmičkou a stejný jako u Young Fathers. Gratulujeme!

Pohoda 2015

19. července 2015 v 11:35 | Petr Balada
Pohoda je jako nevěsta. Aby festivalový obřad vnesl do života štěstí a radost, musí také ona mít něco nového a starého (účinkující), něco půjčeného (návštěvníky) a něco modrého (oblohu). Dle hodnocení serveru virtualfestivals.com jsme letošní rok byli za svědky na dokonalé svatbě. Příchozím se dostalo bohatého programového menu, účinkujícím pozitivního přijetí, za což děkovali výkonem i následnými reakcemi na sociálních sítích zahrnujících i fotografie trenčínské oblohy.

Jak se tedy bude na letošní ročník vzpomínat? No, tady přicházejí první problémy s interpretací. Jinak je vnímán organizátory, kteří ho prohlásili za nejlepší v historii. Jinak opakovaným návštěvníkům, pro které byl dalším skvělým v řadě, díky čemuž se neustále vracejí. A samozřejmě jinak majitelům aut, jejichž pneumatiky přišly v závěru festivalu o duši. Festival o ní nebyl okraden ani na devatenáctý pokus, což může zrovna řidičům bez pojištění přijít nefér.

Ale tahle duše se ani pojistit nedá. Je arché Pohody. Pralátkou, z které vznikla, a kterou je prostoupena. Špatně se popisuje, což brání věrně popsat, v čem se liší od jiných podniků. Musí se prožít. Nikde jinde v našem prostoru nebudete svědky takové vzájemné harmonie elementů, které dělají festival festivalem. Není to jenom o účinkujících, a proto zde tentokrát žádná jména ani nejsou zmíněna. Ale vězte, že od většiny z nich byste chtěli, aby vám zahrála na svatbě. Stejně jako páru, který se ve svatebním po letišti skutečně procházel. Kampak asi pojedou oslavit své první výročí?

Festivalový odpočet: ... 1

10. června 2015 v 21:07 | Petr Balada
Poslední díl série článků je paradoxně věnovaný všem, kteří tenhle druh letní zábavy nevyhledávají. Dávají přednost sevřenější atmosféře a chtějí poznat kapelu či interpreta víc zblízka, v jejich přirozenějším prostředí. Výběr z koncertů jsem ohraničil měsíci červen až září, aby odpovídal festivalové sezóně. Výběr jmen podřídil jejich aktuálností, momentálnímu zájmu zahraničních hudebních serverů, letošní formě či prostému faktu, že u nás ještě nehrála a možná už zase dlouho nezahraje. A čirou náhodou se všechny konají v Praze.

17.6. Alt-J : Žluté lázně
2.7. Zs : Neone
6.8. Nneka : Lucerna Music Bar
8.8. Ought : Klub 007
17.8. The War On Drugs : Lucerna Music Bar
27.8. Viet Cong : NoD


Festivalový odpočet: 5 ... 4 ... 3 ... 2 ...

JamRock 2015 (aktualizováno 20.7.2015)

9. června 2015 v 20:40 | Petr Balada
Rád si vybírám festivaly, na kterých jsem ještě nebyl. Jedině tak můžu zjistit, zda o něco nepřicházím nebo se naopak utvrdit v tom, že skutečně o nic nepřicházím. JamRock jsem vážně zaregistroval ve spojení s kapelou Awolnation (2012). Její pozvání mi přišlo jako risk. Mnohem větší než například s Reef o rok dříve. Neznámé jméno headlinerem se u nás zkrátka příliš často nevidí, a tak jsem festivalu začal potichu fandit.

Letošní ročník si dal v tomto směru zpátečku. Sázkou na převážně česká jména se vrátil k roku 2013, kdy se mezi nimi výrazně vklínili pouze The Asteroids Galaxy Tour. Tíha zahraniční části programu tentokrát ležela zvláště na Skindred a The Qemists. Skindred jsem poprvé viděl před sedmi lety u sousedů na Slovensku (Hodokvas 2008) a v Žamberku mě při nich přepadl supermanovský pocit, že někteří stárnou rychleji než já. Únavu materiálu lze pochopit, ale kompenzovat ji téměř nekonečným workshopem správného tleskání, řvaní a povzbuzování vůbec, se nebezpečně přiblížilo sebeparodické poloze, kterou odstartoval už příchod za doprovodu AC/DC.

Přesně opačně na mě působilo srovnání The Qemists verze Let It Roll 2012 s verzí JamRock 2015. Přestože hráli ještě za světla a zatraceně vyhřátého vzduchu, všechno do sebe jako zázrakem zapadlo a ačkoliv ani jejich produkce není zrovna vrcholem aktuálního hudebního dění, záhy se na Žamberk snesla atmosféra jak na koncertu světových hvězd, která vytrvala i během materiálu nahlášeného jako novinkový. Obrovské nasazení se přelévalo z pódia do kotle a zase zpátky. Obě strany si užívaly výjimečnost okamžiku. Rozesmáté tváře muzikantů na konci setu byly stejně příjemnou odměnou jako jejich výkon.

Z domácích jmen zmíním tři. Speciální vystoupení Tata Bojs sice doprovázeli projekce, ale mnohem zajímavější byl playlist s důrazem na poslední desku. Vklínili se do něj i novinky "Antikvariát" a "S ní", které jako nahrávky neoslňují, ale živě patřily rozhodně k vrcholu vystoupení. Zejména dokonale vygradovaná "S ní" má šanci stát se jejich koncertní klasikou. Tak nějak čím starší tím Tata Bojs a zrající víno.

Obrovskou výhrou JamRocku je areál pod rozhlednou, který možná na své hvězdné využití v rámci festivalu ještě čeká, ale ani vložený JamFolk není pro tohle místo špatnou volbou. Velmi sympaticky se tu představil Voxel, jehož desku, přiznávám, jsem neuposlouchal. Tady stál sám s kytarou a looperem a podařilo se mu vytvořit chvílemi až bouřlivou klubovou atmosféru, ačkoliv publikum tvořili z větší části pozůstalí po Hradišťanu, který program pod Rozárkou zahajoval.

Obrovskou promarněnou šancí bylo naopak podium nazvaná Skutečná liga, které mělo prý být odpovědí na žádosti po nových jménech, ale daleko spíše, jako kdyby se dramaturgie řídila heslem, necháme zahrát takové kapely, aby už nikdy nikoho nenapadlo chtít neznámé interprety. Pobyl jsem v jeho blízkosti možná nejdelší čas a tolik zoufalých výkonů vás donutí maximálně tak ke hře na čekání, zda přijde ještě někdo horší. ALE! Čest výjimce! Přijel Cirkus Blues. Mišíkovský hlas zpěváka, výborné texty, skvělé výkony muzikantů a, bohužel, pouze třicet minut vymezeného času. Určitě si je někde vyhmátněte, stojí to za to.

Organizátoři o svém podniku říkají, že je to vesnický festival. Po třech dnech života navíc, které jsem na něm strávil, mi to však přijde jako alibi a výmluva zároveň. Důvod neproměnění slibů ve skutečnost (např. sprchy ve stanovém městečku) nebo důvod neschopnosti zajistit, aby nedošlo k poškození techniky (zrušené vystoupení B. Cristovao) je zapotřebí hledat trochu jinde. Hlavně, aby se nenašel tam, kam letos zmizela náplň slova ART z podtitulu festivalu.

Ve Festivalovém odpočtu jsem uvedl, že JamRock má potenciál růstu. Osobní návštěva na této predikci nic nezměnila. Z pohledu poměru cena/výkon se stále jedná o jednu z nejvýhodnějších koupí, kterou lze pod střechou festivalového supermarketu pořídit. Otázkou a velkou neznámou ovšem je, jestli jsou na návštěvníky, jejichž počet se může přiblížit městským parametrům, pořadatelé připraveni.

***

(aktualizace 20.7.2015)

Za JamRock se ke kritizovaným bodům pro kult.mix vyjádřil Libor Pavlata. V případě sprch poukázal na neseriózní jednání ze strany dodavatele, který přes příslib a ujištění o dodávce příslušného počtu sprch svůj závazek na poslední chvíli nedodržel. Ve věci záměrného poškození techniky pak uvedl dvě politováníhodné příčiny - nesoustředěný výkon nově vybrané ochranky a cílený, nejspíše předem připravený, útok, a to pravděpodobně z okruhu (osob) firem, které pro festival dříve pracovaly. Z obou událostí se organizátoři poučili a do budoucna připravují taková opatření, aby k podobným překážkám v úspěšném průběhu festivalu nedocházelo.
 
 

Reklama

... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...