... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Hudba

kult.mix doporučuje ... TMA - Pohledy EP

9. prosince 2015 v 19:50 | Petr Balada
Tohle je paráda! Ambientní plochy rozsekané na malé fragmenty, které jsou působivé sami o sobě, ale výtečně fungují i jako celek, a to navzdory tomu, že nevznikly za jedno odpoledne, nýbrž v průběhu několika měsíců. O projektu TMA Tomáše Martínka toho příliš zjistit nelze. Výchozí geografické body Poděbrady a Strahovské koleje, 21 let, odkaz na soundcloud, twitter a instagram. Nic z toho ale stejně není nijak podstatné, to nejdůležitější odhaluje EP "Pohledy" samo o sobě. Je to talent.

TMA - Pohledy EP ... poslech

Peace, Love, Paris

14. listopadu 2015 v 15:16 | Petr Balada
Chtěl jsem jít spát. Palec ještě párkrát v několikavteřinových intervalech stiskl tlačítko dálkového ovládání, než dojel na konec programové nabídky. Zpět. ČT24 přebírá vysílání CNN? Ze spánku nebylo na dalších pár hodin nic.

Chaotické informace se zpřesňovaly jen velmi pomalu. Statický obraz blikajících aut z nejasné vzdálenosti od místa útoku občas prostřídala divoce švenkující kamera kdoví odkud. Když se na CNN objevil ve smyčce krátký videozáznam z koncertního sálu pořízený přímým účastníkem, už se vědělo, že v La Bataclan ten večer hráli Eagles of Death Metal (EoDM).

Vrcholící příval nepříjemných pocitů a otázek. Každého, kdo má v sobě čerstvý koncertní zážitek asi v tu chvíli napadlo, že se to mohlo klidně stát i při něm. Je jedno, jestli v Praze, Londýně nebo Paříži. Zásah na citlivém místě bez politické vazby. A naplněný fotbalový stadion předkládá další černé scénáře. Znamenal výbuch v jeho bezprostřední blízkosti, že se na něj nepodařilo teroristům proniknout nebo šlo o signál, že všechno je možné?

Experti potvrzují, že podobně koordinovaný útok je výsledkem dlouhodobého plánování. Možná v době příprav neměli o konaném přátelském utkání mezi Francií a Německem ani ponětí. Stejně jako nepochybně nebylo cíleným záměrem počkat si, až do Paříže přijedou EoDM. Přesto by se nikdo nedivil, pokud by to pod tímto jménem bylo poslední vystoupení kapely. A otázkou samozřejmě je, jestli se vůbec ještě někdy bude moci po takovémto traumatizujícím zážitku na pódium postavit.

EoDM navzdory názvu death metal nehrají, což už snad v téhle chvíli ví i ministr Chovanec, který ráno přišel s informací, že v sále probíhal deathmetalový koncert. Kapela vznikla na popud zpěváka a kytaristy Queens of the Stone Age Joshe Homma. Ten na evropskou tour, v Praze zahráli v červnu, s EoDM nevyjel. Na rozdíl od druhého zakládajícího člena Jesse Hughese. A byl to právě jeho bratr, který v průběhu noci potvrdil, že členové kapely jsou v pořádku. Průběh útoku pak pro Atlanta Channel 2 popsal bratr bubeníka kapely.

"Řekl mi, že odehráli asi šest písniček, když uslyšeli zvuk automatické zbraně. Byl velmi hlasitý, hlasitější než kapela. Lehli si na zem. Jakmile vstali, aby se evakuovali, viděli muže s automatickými zbraněmi, jak střílí na cokoliv a kohokoliv kolem sebe." Kapele se podařilo utéct přes pódium zadními dveřmi a uchýlit se na policejní stanici. Jak jsou na tom členové realizačního týmu a vůbec celé crew je zatím nejasné. Doposud poslední příspěvek EoDM na facebooku je starý čtrnáct hodin: We are still currently trying to determine the safety and whereabouts of all our band and crew. Our thoughts are with all of the people involved in this tragic situation…

Aktualizace 16.11.2015: Při útoku zemřel manažer pro merchandise Nick Alexander, který měl na starost prodej merchandisingu.

Pokoj všem lidem dobré vůle.

VR/Nobody (křest alba "YET") - Lucerna Music Bar, Praha (03.11.2015)

4. listopadu 2015 v 20:05 | Petr Balada
Je to radost. Je to obrovská radost. O VR/Nobody tu vyšel první článek už před dvěma lety. Za tu dobu jsem upozorňoval na jejich singly i videoklipy, zařadil je opakovaně do výročního soundtracku. Pak přišel důležitý první koncert v MeetFactory, vydání debutového alba, vítězství v anketě "Czeching" Radia Wave. Sledovat vývoj projektu korunovaný křtem "YET" řadím mezi to nejzajímavější, čeho jsem byl na domácí scéně svědkem. Nadšeně aplaudující Lucerna Music Bar musel být velmi důstojným završením jedné éry i pro ně.

Možná byla očekávání příliš vysoko, ale žádná strhující předváděčka se nekonala. Byla to taková nevzrušivá selanka. Dvě věty z mé tehdejší reakce na prémiové vystoupení VR/Nobody jsou přesným opakem včerejšího dokonalého zážitku. Skvěle sestavený koncertní set. Překvapení v podobě hostujícího smyčcového kvarteta. Radimo a jeho kouzelná flétna. Radimo a jeho uhrančivý saxofon. Projekce od Lunchmeetů. Vzpomínka na The Uniques s Pištou Král'ovičem u kytary. A především strhující vokální výkon Václava Roučka.

Všechno fungovalo, všechno do sebe až nepochopitelně hladce zapadalo. Především spojení beatů se smyčci působilo natolik přirozeně, jako by ani jiná možnost živého hudebního doprovodu nepřicházela do úvahy. A momenty, kdy se podařilo rozehrát dialog mezi vokálem a saxofonem? Vteřiny hudební jedinečnosti. Stereotyp repertoáru, který probublával hraním v MeetFactory, nedostal díky aranžím a hostům prostor. Došlo i na představení nového materiálu. Václav Rouček ho uvedl slovy, že rozhodně nechtějí přešlapovat na místě, ale jedou pořád dál. Po včerejším večeru je jasné, že ta jízda nabírá na obrátkách. O budoucnost VR/Nobody se už zkrátka není třeba bát.

Úsměv bez Mony Lisy

31. října 2015 v 18:25 | Petr Balada
Hudbu z budoucnosti jsme slyšeli před patnácti lety. I to je jeden z výstupů obsáhlé ankety věnující se budoucnosti mainstreamu, kterou na svých stránkách zveřejnil minulý týden hudební server Spin. Učinil tak ve chvíli, kdy o pozornost soupeří dvě velké popové desky, od kterých se toho, alespoň za mořem, hodně očekává. Obě přitom zmíněnou debatu velmi dobře ilustrují.

Jedna z anketou oslovených osobností Stephan Moccio, autor hitu "Wreckin Ball", charakterizuje současnou situaci jako dobu, kdy nejde ani tak o samotnou píseň, její produkci, ale o vizuální a sociální status interpreta/celebrity. Demi Lovato doposud vystupovala v poloze silné ženské osobnosti, která navzdory školní šikaně, mj. i kvůli vzhledu, všem dokázala, že i ona může být superstar. Ještě v čase kolem vydání předchozí nahrávky v roce 2013 to fungovalo. O čemž se přesvědčila při účinkování v porotě X Factoru, kdy se jí dívky plačtivě svěřovali, že pro ně byla velkou inspirací. Na přebalu nového alba "Confident" už Demi Lovato vypadá jako někdo z druhé strany barikády.

Kariérní životopis Seleny Gomez má shodné rysy s Demi Lovato, ale i s Miley Cyrus. Pobyt na obrazovkách Disney Channel vystřídala starost o další směřování profesní dráhy. Dětská hvězda, která potřebuje tržně dospět a oslovit alespoň stejně staré publikum. Se "Stars Dance" to tak úplně nevyšlo. Nyní zvolila nový prostředek komunikace - kolegyní odzkoušenou nahotu. Jen o poznání decentnější a prozatím pouze v podobě fotografie doprovázející rozšířenou verzi aktuálního alba "Revival".

"Revival" i "Confident" jsou postaveny na nájemném produkčním systému, kdy téměř každou skladbu dostal na starost jiný tým. Ostatně platilo to i pro "Bangerz", s kterým definitivně opustila své dětství Miley Cyrus či pro "1989" Taylor Swift, což je deska, která se anketou Spinu táhne jak červená nit. A právě producent Max Martin, který stojí za jejím úspěchem, má podíl i na novince Seleny Gomez. Při poslechu písničky "Hands to Myself" se nelze divit, že je to on, kdo dostal v anketě nejvíce hlasů o producenta budoucnosti.

Fenomén Taylor Swift bude popovou scénu jistě ještě pár dalších měsíců ovlivňovat, než ji vystřídá někdo podobně, jako ona v hudebních trendech vystřídala Rihannu a Lady Gaga. Lovato ani Gomez to ale zatím nebudou. Jejich novinky nejsou sice vůbec špatné, ale nepřicházejí s ničím navíc. Pouze kopírují odzkoušené modely. Potvrzují vzájemnou zaměnitelnost logicky doprovázející rotující producentský model. O to víc mrzí rozmělněný výsledek koncepční spolupráce Miley Cyrus s Flaming Lips na letošním albu "Miley Cyrus & Her Dead Petz", které mělo ambici být novým "Ray of Light" (1998, Madonna-William Orbit). To by ovšem musela Cyrus lovit v poněkud jiných žánrových vodách. Tip dává další z respondentů ankety.

Erik Hermansen z norské produkční stáje Stargate poukázal ve své odpovědi na neobyčejný úkaz, který je typický pro uplynulou dekádu, a to sbližování hip hopu s EDM, tedy elektronickou taneční hudbou, která v podstatě vytlačila z popových nahrávek živé nástroje. Dříve nemyslitelné propojování se odráží nejen na zvuku, ale také v rámci hostování. Taylor Swift a Kendrick Lamar, Demi Lovato a Iggy Azalea, Selena Gomez a ASAP Rocky, Miley Cyrus a Big Sean. Nebo také Madonna a Chance the Rapper či Kanye West v roli producenta. Madonna však pro polovinu nového repertoáru sáhla do producentských vod taneční muziky (Diplo a Avicii), což podobu popové scény nikterak neovlivnilo. Kdo ví, jak by "Rebel Heart" dopadlo, pokud by jediným producentem byl právě Kanye West.

Co ale bude s žánry za patnáct let? Můžeme se dočkat nových fúzí, jak předpokládá například Benny Blanco (autor "Teenage Dream" od Katty Perry, "Die Young" od Keshy) a sám v nadsázce rovnou s jedním přichází: ghetto tech polka bounce. Podobně smýšlí i producent Ricky Reed (Jason Derulo, Fifth Harmony), který věří ve větší zapojení world music do hlavního proudu. Ostatně to může přijít velmi brzo. V aktuální britské verzi X Factoru se do finále probojovalo duo Menn on Point (po novu Reggie 'N' Bollie), jehož protagonisté do notoricky známých hitů propašovávají své ghanské kořeny.

Producent Danja (Britney Spears, M.I.A) počítá s tím, že se projeví cykličnost naznačená v úvodu článku a jestliže současný zvuk ovlivňují osmdesátky a devadesátky, pak v roce 2030 to bude hudba první desetiletky milénia. Ryan Tedder z One Republic ho doplňuje s tím, že hlavně, aby tím určujícím žánrem nebylo emo. Oba potom věří také opětovnému nástupu rocku, který z mainstreamových žebříčků téměř vymizel a popu tak chybí důstojná protiváha. Že by se tak mohlo stát, naznačil už například loňský nástup Royal Blood, jejichž prvotina se stala jedničkou britské hitparády a nejrychleji prodávaným rockovým debutem za předchozí tři roky. V Americe může být podobnou vlaštovkou album "The Color Before the Sun" od Coheed and Cambria, které právě odstartovalo na čísle deset v Billboard Top 200 Albums.

Ať jsou prognózy jakékoliv, můžeme k nim s jistotou přidat tu, že mnohem více do podoby pop music za patnáct let zasáhnou činitelé, o kterých v téhle chvíli ani nevíme. Před patnácti lety táhlo Taylor Swift na jedenáct a před pěti byla především hvězdou country. V budoucnu může být ve stejné pozici jako Madonna dnes, kdy se už dekádu čeká na její další dobrou desku. A může být hůř. Již jednou citovaný Stephan Moccio se obává, že většina pop music, tedy té, co slýcháváme v rádiu, se díky komerčnímu tlaku stane ještě více sterilní, chladnou a bezduchou. Přirovnává to k podobě Mony Lisy, kdyby se dnes prodávala jako album. Prvním singlem by byl její úsměv, a pokud by se nechytl, zbytek kresby by nikdy nespatřil světlo světa. Děkujeme velmi pěkně, další, prosím!

kult.mix doporučuje ... THE CZECH TAPE part 1 (curated by J)

7. září 2015 v 17:50 | Petr Balada
Pochvala pro post-label za nápad, uznání pro Jakuba Jiráska aka J, že do toho šel a sestavil sebevědomě znějící breviář české indie scény, za který se nemusí stydět, až ho bude nabízet na své příští US tour. Ve chvíli, kdy člověk slyší všechny ty projekty takhle pohromadě, dojde mu, že v tomhle žánrovém spektru máme skutečně co nabídnout. Kompilace odsýpá plynule jak písek v hodinách. Neztratí se v ní Role, Čáry života ani Wild Tides. Zaujmou Kiki a Joska, překvapí hudební blízkost Please The Trees s The Finally daná výběrem skladeb "Suite F" (z novinkového alba PTT "Carp")a "Say Goodbye". THE CZECH TAPE part 1 si zkrátka zaslouží pozornost. Otevírá oči i uši.

THE CZECH TAPE part 1 (curated by J) ... poslech

kult.mix doporučuje ... Most Wonky naživo

30. srpna 2015 v 11:05 | Petr Balada
Wonkův most je součástí rušné dopravní tepny přetínající střed Pardubic. Každý den po něm přejedou tisícovky aut. Most Wonky je pardubická kapela, která by v budoucnu měla mít stejný počet návštěvníků na svých koncertech. Na vyprodaném festivalu On The Road v Lázních Bohdaneč plnila roli na poslední chvíli sehnaných náhradníků. Čas tria přišel po bouřlivém vystoupení Vypsané fixy. Pátek se zvolna měnil v sobotu. Teplá noc udržela v areálu pár stovek návštěvníků. Většině z nich neznámé jméno dostalo za úkol vyplnit čas do příchodu poslední položky programu. I když neznámé … minimálně příjmení hlavní postavy Mostu Wonky je na východě Čech ještě pořád pojem. A Petr Bína svým představením přesvědčil, že nejen jeho bratr Zdeněk má shůry nasypáno tolik muzikantského talentu, že by na něj jedny bohdanečské sádky byly málo. Nečekaný zážitek pro lidi pod pódiem i na něm se završil vynuceným přídavkem. Byl to TEN moment. Magický pro festival a rozhodně povzbuzující pro kapelu, mého třetího festivalového objevu sezóny.

10.10.2015 Resselfest, Chrudim
14.10.2015 AC Klub, Hradec Králové

kult.mix přípravka na ... Hip Hop Kemp 2015

24. července 2015 v 16:49 | Petr Balada

kult.mix doporučuje ... Rest In Haste naživo

24. června 2015 v 20:42 | Petr Balada
Poslední skladba Mydy Rabycad utichla, světelný park naposledy vydechl ledkovým oparem a davy se s dozvuky swingového rytmu v nohách vydaly vstříc noční zábavě v klubech probouzejících se pod značkou festivalu United Islands. Kdo měl štěstí, vešel se do Rock Café. Ale i ti, na něž se nedostalo, neztratili nic z nároku na něj. Ještě pořád mohou zažít elektrizující výkon kapely, která profoukla uši návštěvníků hutným kytarovým zvukem. Nekompromisní klubový nátěr, jak z doby kostkované košile Kurta Cobaina. Dav u vytržení s rukama nad hlavou, stoupající teplota i euforie. Kdo si nezařval, byl přeřván. Rest In Haste - můj druhý letošní festivalový objev.

26.6. 19:00 Zelífest, Mirovice
26.6. 22:00 Fatal, Praha
27.6. 20:00 Ruinfest, Rabí

Rest In Haste - The Realistic Sounds of Rest In Haste ... poslech

Konec nylonového věku

4. června 2015 v 13:29 | Petr Balada
Ještě v rozhovoru, který vyšel na ireport.cz dne 10.5. slibovali nový materiál a oznámili personální změny. Pak ale přinesl jejich fb profil následující zprávu: K dnešnímu dni, tj. 30. 5. 2015 se skupina Nylon Jail definitvně rozpadla. Děkujeme za přízeň. Tímto stručným vyjádřením oznámila konec kapela, která předloni zaujala svou debutovou deskou a dokázala si podmanit každého, kdo přišel na jejich koncert. Můžeme litovat, ale hlavně se patří poděkovat. Nylon Jail je škoda. Snad projekty, se kterými příjdou členové skupiny, budou stejně tak výživné.


kult.mix doporučuje ... Erath - EP 2015

12. května 2015 v 20:43 | Petr Balada
Až doteď se zdálo, že nejhudebnějším pohořím u nás jsou Jeseníky. Čtyřčlenná parta Erath však reprezentuje Jizerky a misky vah se začínají naklánět. Když se před pár týdny objevil singl "Čelem k horám", nebylo to úplně na padnutí na zadek, ale na zbystření pozornosti rozhodně ano. V aktuálním pětipoložkovém EP jsem pak původně hledal jen další díl do seriálu TrackTip. Jak se ovšem přelévala jedna písnička přes druhou, došlo mi, že daleko větší smysl má nahrávka jako celek. S každou další minutou mě víc a víc bavila a vtahovala do sebe atmosféra, kterou se do ní podařilo dostat (a to si kapela dělala produkci sama!). Protahované samohlásky na špatném místě i lehkými klišé zavánějící texty budiž zapomenuty. To hlavní je zde totiž muzika. Zatímco zvuk Jeseníků změkčuje mlha s melancholií, Jizerky vytvarovaly tvrdé kytarové riffy. Erath servíruje rock s oblohou. Rock, ve kterém lze v odražené ozvěně zachytit dokonce metalové osmdesátky, a který nezní ani směšně ani vypočítavě. Pohybuje se ve sférách ostrovní renesance kytarové scény spíše nových kapel, než v pásmu dýchavičných reunionů. Erath málokdy na svém EP nudí. Umí přitlačit i zvolnit. Oprostit se od textu. Nebojí se delších stopáží. Bude zkrátka velmi zajímavé je do budoucna sledovat. Zda vystoupají po Nebeském žebříku až na Smrk nebo skončí v sudu nad Libverdou.

Erath - EP 2015 ... poslech
 
 

Reklama


Rubriky

... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...