... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Sběr

Radiožurnál by se měl zbavit virtuální obrany

26. května 2011 v 13:55 | Petr Balada
Helena Vondráčková pečuje poslední dobou o svůj odkaz tím, že ho sama shazuje. Nejnovějším důkazem budiž stížnost Radě Českého rozhlasu ohledně absence jejího národního kulturního dědictví na vlnách Radiožurnálu. Ponechme stranou fakt, že každý z posluchačů zmíněné stanice by dokázal sepsat sáhodlouhý seznam interpretů, kteří nejsou zastoupeni v playlistu tohoto veřejnoprávního média, ať už si status kulturního dědictví připisují nebo ne, a podívejme se na problematiku hudební dramaturgie Radiožurnálu z obecnějšího úhlu pohledu.

Nejdříve je zapotřebí připomenout si základní a jednoduchý fakt - Radiožurnál není hudební stanicí. Hlavním předmětem jejího vysílání je poskytování informačního servisu v širokém spektru zpravodajských a publicistických žánrů. Hudba zde funguje jako doplněk. A právě tady vstupujeme na kluzkou plochu rozdílných představ, které o podobě tohoto doplňku panují. Domnívám se, že zbytečně. Stačí návrat o pár řádků výše a odpovědět si na jednu jednoduchou otázku: Neměla by stejným informačním servisem být i hudební dramaturgie?

Pokud panuje shoda ohledně hlavní náplně Radiožurnálu, lze ve stejné shodě zjednodušit popis jeho posluchače na člověka, který chce být informován. Důležitý v této rovnici je přitom fakt, že posluchač do výběru a obsahu témat z valné většiny aktivně nezasahuje. Stanice se neřídí posluchačskými průzkumy, zda by měla například vysílat či nevysílat reportáže o válkách nebo o dění v zapadlých končinách všech světadílů, zda by měla vynechávat zprávy a informace, které neladí s tím kterým politickým přesvědčením. A je to tak v pořádku. Proč ale podobným způsobem selektuje svou hudební náplň?

I na písničku je zapotřebí hledět jako na nositele informace. Dává zprávu o interpretovi, o autorech, o momentálním dění v žánru k jakému náleží. Ve větším souboru dokresluje obraz kulturní krajiny země svého vzniku. Co by mohl říct posluchač, který neposlouchá nic jiného, než Radiožurnál, o aktuálním stavu české populární hudby? Byl by jeho rozbor stejně přesný a vyčerpávající jako například v případě politického dění na domácí scéně?

Cesta k nápravě současného neutěšeného stavu hudební náplně Radiožurnálu vyžaduje pouze jedno radikální rozhodnutí. Tím je přijmout za ni plnou odpovědnost. Zbavit se pohodlné berličky v podobě odvolávání se na posluchačské průzkumy. Vše ostatní už je pak otázkou profesionality hudebního dramaturga, který se fakticky stane zpravodajcem o dění na hudební scéně. Důležitou v jeho misi by pak byla plná podpora ze strany vedení stanice, protože se dá očekávat, že se ocitne pod velkým tlakem ekonomicky zainteresovaných skupin od vydavatelských firem po producenty.

Sestavení nového hudebního profilu se přitom může opřít o jednotlivé bloky, ve kterých svůj servis Radiožurnál nyní nabízí. Ranní blok aktuálního zpravodajství by byl například proložen hudební nabídkou s datem vzniku limitovaným posledním rokem ze sedmdesáti procent, pěti roky ze dvaceti procent a staršími nahrávkami ve zbývajících deseti procentech. Pro dopolední volnější blok by došlo k nárůstu zastoupení starších skladeb, aby s nastupujícím odpoledním a především podvečerním vysíláním opět stoupalo procento těch nových.

Na budoucí podobu hudební dramaturgie Radiožurnálu budou vždy existovat desítky rozdílných pohledů. I ta výše načrtnutá je pouze symbolickým námětem k dalšímu rozboru. Docílit optimální úrovně, s kterou by byli všichni spokojeni, zkrátka nelze. Vždy se objeví někdo, kdo vznese námitku cenzurního výběru. Bylo by ale dobré si uvědomit, že tato námitka se lépe odráží z reálně zajištěné obrany, než z pouhé virtuální představy o ní.

Kult.mix mudruje … o umělcích

7. března 2011 v 18:35 | Petr Balada
Teorie:
Umělce lze rozdělit do tří skupin - Vizionáři, Kopírovači a Skenovači. Vizionáři dokáží přijít s něčím novým, Kopírovači to umí modifikovat a přizpůsobit k obrazu svému, s čímž se Skenovači ani neobtěžují. Všechny tři party se dále rozvětvují do vertikální a horizontální podskupiny. Vertikální podskupina upravuje (vymezuje) vztah umělce (jeho díla) k okolí. Tedy ke konkurenci a její produkci. Horizontální pak ke své vlastní tvorbě. Skupiny se navzájem neprolínají. To znamená, že Kopírovač nemůže být současně (v jednom konkrétním čase) Vizionář. Což ovšem nevylučuje, aby mezi jednotlivými skupinami v průběhu svého tvůrčího života neputoval.

Jak to funguje:
Umělec stvoří dílo, které se svým obsahem či formou vymyká čemukoliv, co sám kdy předtím udělal (horizontální podskupina) nebo, co vyprodukoval kdokoliv před ním (lineární podskupina). Dostaví se úspěch. Umělec je Vizionářem. Díky věhlasu začne být napodobován, k jeho odkazu se (ne)přihlásí další umělci a s prvním podobně koncipovaným dílem se stanou lineárními Kopírovači. S každým dalším se pak ocitnou v horizontální podskupině. Za Skenovače může být označen ten, kdo nejen vytváří sérii plně identických děl svých (horizontální podskupina), ale také ten, který pouze mechanicky dosazuje jednotlivé elementy do, někým jiným, předem vytvořených vzorců (lineární podskupina). Rozdíl mezi horizontálním Kopírovačem a lineárním Skenovačem je ve schopnosti obměny těchto vzorců při zachování elementárních znaků prapůvodní předlohy (u prvně jmenovaného).

Příklad:
První boyband se dal dohromady ještě v devatenáctém století a s vědomím hudební historie posledních dvaceti let to lze označit za počin Vizionáře. Všechny ostatní byly a budou kopiemi. A pokud se kopie dopracovala k vlastnímu revivalu, jedná se o lineární sken. Horizontálním skenem je comeback sama sebe.

Subjektivně to nejlepší z Koule D. Drábka ... II.část

2. února 2011 v 18:36 | Petr Balada

Milena plamenně obhajuje svou aktivitu ve straně: "Když jste na vrcholku hory, všichni na vás vidí a jste tam sám a fouká tam, sychravo tam je a jelikož jste tak trochu královna, jako já byla, tak vzbuzujete hafo závisti a jste terčem brutálních pomluv. ...

... Já vydobyla týhle malý zemičce respekt, víte. Němčoury i Rusáky jsem nám držela svejma vypěstovanejma pažema v uctivý vzdálenosti. ...

... Jasně, dějou se u nás svinstva a disidenti a knězové jsou popotahovaný a nepouštěj lidi ven, a doma se mluví jinak než venku a některý lidi nemůžou na školy a debilové, jak Bilak a Jakeš se pakujou, jasný, jasný, ale když mě vyzvali, abych zvedla svůj hlas a nejenom kouli, tak já to udělala, já se stala symbolem poctivý lopaty, síly a světovosti. Chtěla jsem otočit vzor pro mládež zdravým sportovním směrem k hodnotám. Já jsem tehdy Masaryka neznala, ale věřím, že by mě dneska pochopil."

Milena o své podpoře: "Lidi mi fandili, celý rodiny volali: Mílo, házíš i za nás."

Rozněžnělá Milena: "Já jsem jedno velký dynamo. Zvedám lidičky, co jsou pohozený u silnice, jak hadrový panáčci, zdvihám je, takhle jim foukám do peříček a povídám: Vzlétni zpátky do života. Je krásný den!"

recenze Koule zde

Subjektivně to nejlepší z Koule D. Drábka ... I.část

30. ledna 2011 v 15:51 | Petr Balada

Milena v debatě o svém kožichu: "Ne, mně mrtvý zvířata nevaděj. Když jsou jednou mrtvý, tak prděj na kožich, abych tak řekla."

Rozzlobená Milena: "Já byla svého času česká královna, za to vy jste umolousaný nuly u čudliků!"

Vlastenecká Milena: "Já jsem pro tuhle zemičku dřela do úmoru a nikdy s tím nepřestanu."

Milena vzpomíná na dětství: "Já jsem měla ty nejdelší lyže na světě … předek zatáčel a zadek měl ještě půl hodiny čas."

Na ožehavé téma
Redaktor: "Odpusťte, Mileno, můj další všetečný dotaz. Jste hodně impulsivní, tak snad se neurazíte"
Milena: "To nemám v povaze"
Redaktor: "Vy jste byla ve straně docela hodně aktivní, nemyslíte?"
...dlouhé ticho...
Hlas z režie: "Mám pustit Dívko, dívko toulavá?"


recenze Koule zde

Vliv se skrývá v titulcích

19. prosince 2010 v 12:32 | Petr Balada
"V médiích se těžko prosadíme."
... generální ředitel veřejnoprávní televize Jiří Janeček

"Dnes je čtvrtá adventní neděle"
... headline titulek v informační liště ČT24

Když to dokázal advent, dokážete to i vy, pane řediteli. A pokud by ani titulky nevyšly, můžete to zkusit v politice. Tam už dokázal prosadit kde kdo kde co.

Mráz přichází z Okresu na severu

17. prosince 2010 v 17:56 | Petr Balada
Někomu už téma propagandistických seriálů může přijít vyčpělé, ale dokud redaktoři kulturních rubrik budou shledávat, že se v české kultuře neděje nic podstatného, nezmizí. Pohoršovat se od stolu je totiž vždy pohodlnější, a tak dobrou polovinu novinové strany pátečních LN zabírá moralistní apel nad tržním chováním České televize.

Seriál "Okres na severu" jsem nikdy neviděl a ani přes důraznou negativní reklamní kampaň Jany Machalické na tom nehodlám nic měnit. Stačí mi vědomí o jeho poplatnosti době, ve které vznikl. Možná, kdybych o něm neměl ani páru a někdo by mi zkusil namluvit, že se jedná o prequel Okresního přeboru, neodolal bych.

České televizi bývalo vytýkáno, že neumí hospodařit se svým archívem. Drží si ho pod zámkem a nikomu k němu nepustí. Časy se mění. Ovšem pro některé směrem k horšímu. Co s tím? Měla by být ve svobodném tržním prostoru uplatňována direktivní pravidla, která ho regulují? Je veřejnoprávní televize součástí procesů probíhajících v rámci tržního hospodářství nebo má svou vlastní ekonomickou planetu? A měli by novináři určovat jakémukoliv subjektu s čím má obchodovat?

I každá vydělaná bankovka z prodeje dvd má ovšem dvě strany. Uvědomuje si Česká televize, že vydáváním podobných dinosaurů ubližuje lidem, kteří díky v nich oslavovanému režimu přišli o majetek, zdraví, o své blízké? Může si ale v demokratickém režimu dovolit kdokoliv diktovat lidem na co se mají dívat a co si o tom mají myslet?

Možná, kdyby novináři věnovali tolik času a umu upozorňováním na daleko hodnotnější kulturní projekty a produkty, o "Okres na severu" by už dneska nikdo ani nezavadil. Jo, pečovatelská uvědomělost a pocit jakési informační nadřazenosti, to je pro každého žurnalistu obecně cesta do pekla. A proto je i v Česku mediální scéna tak cítit sírou. 

...a zase ty peníze!

11. prosince 2010 v 12:14 | Petr Balada
"Požádám výkonné umělce, aby do smluv, které s námi budou (uzavírat), aby tam byla klauzule o tom, že můžeme zveřejnit jejich honoráře. Stejně jako je známý veřejně můj plat, proč by koncesionář neměl vědět, kolik si vydělá ten který scénárista, režisér, herec. Předpokládám, že tohle také ti umělci chtěli."                                                                  
Jiří Janeček

Opravdu musí mít Česká televize ředitele, jehož vyjádření neodpovídají váze funkce, kterou zastává? Nebo snad být hlavou veřejnoprávní instituce znamená jednat podle vzorce nastaveného bulvárem? Zajímalo by mě, jak pan Janeček vidí ideální morální profil člověka v čele takovéto instituce a nakolik má dojem, že se mu blíží. Z odpovědi by se totiž jasně dalo vyčíst, zda je moudrým klaunem na svém místě nebo dosazeným šaškem, kterému jednoho dne kdosi vyměnil cedulku na dveřích.

Digitální diagnóza smrti

2. prosince 2010 v 17:37 | Petr Balada
Lady Gaga, Justin Timberlake a Usher. Trio hudebníků se přidalo k výzvě své kolegyně Alicie Keys a od úterý přestávají používat sociální sítě jako Facebook a Twitter. Jde o součást charitativní kampaně, kterou zpěvačka pořádá.
Dohodli se na tom, že na zmíněné stránky nebudou chodit až do doby, kdy zpěvaččin fond na ochranu dětí před AIDS vydělá jeden milion dolarů.
... (zdroj)

I charita se musí umět a tohle je rozhodně ta nejhloupější za poslední dobu. Místo, aby zmínění umělci částku vybrali mezi sebou, rozjeli marketingovou akci na podporu své vlastní digitální existence. Vážný problém relativizují tím, že sebepropagační aktivity srovnávají se smrtelnou nemocí, která rozhodně neumožňuje, aby po určité době její nositel znovu ožil. Proč například nezvolili formu výzvy pro své fanoušky, aby místo nákupu jejich nahrávek, daný obnos nevěnovali na boj proti AIDS? Že by i charita mezi celebritami měla své meze?

Malá domů

2. prosince 2010 v 17:34 | Petr Balada
… Mezi nejoblíbenější filmové žánry českých diváků patří především pohádky a vůbec filmy se šťastným koncem, animované filmy a dále komedie a muzikály. Vyplývá to z průzkumu filmového kanálu Film+ a společnosti DAP Services. …
… Výsledky tohoto průzkumu se ve většině ohledů shodují s výsledky měření sledovanosti kanálu Film+, který se žánrově zaměřuje na celou rodinu," říká Erika Luzsicza za filmový kanál Film+… (zdroj)

Zase jeden výzkum s překvapivou pointou. Je to stejné, jako kdyby si politická strana udělala mezi svými příznivci test, koho budou volit a následně si pochvalovala, že z něho vyšla vítězně, což by neopomněla zdůraznit v tiskovém prohlášení rozeslaném na všechny mediální strany. Vlastně moment, minimálně jednu takovou stranu tady máme. A pak, že zdejší politická scéna není inspirativní.
 
 

Reklama
... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...