... kult.mix@seznam.cz ... recenze.cz ... tracktip ... spotify ... festivaly ... kult.mix@seznam.cz ...

Slova!

Málem Králem

6. dubna 2015 v 9:13 | Petr Balada
Byl jsem novinářem. Byl jsem dobrým novinářem. Mé články se citovaly, diskutovalo se o nich. Nepodlehl jsem tlaku politiků, i když mi dávali tipy. Své anonymní zdroje jsem dokázal uchránit. Na můj názor se čekalo. Čtenáři aplaudovali komentářům, dožadovali se jich. Uměl jsem pojmenovat věci pravými jmény.

Byl jsem politikem. Byl jsem dobrým politikem. O mých názorech se vedly polemiky. Dokázal jsem zviditelnit stranu. Předseda mi důvěřoval. Osvojil jsem si jeho názor a pomáhal mu ho korigovat v oblastech, v kterých si nebyl jistý.

Budu ředitelem veřejnoprávní televize. Budu dobrým ředitelem veřejnoprávní televize. Takovým, co naslouchá svým kritikům a vezme si jejich připomínky k srdci. Otevřu televizi i těm, kteří do ní doposud neměli přístup, především z řad kontroly ministerstva financí. Vybuduji médium s názorem, mým názorem, protože lidi ho chtějí slyšet. A také chtějí vidět, že i ředitel maká.

Songs of Innocence v českých recenzích (a v nečekaných souvislostech)

16. září 2014 v 17:24 | Petr Balada
Songs of Innocence jsou možná první deskou U2, na které kapela nehledí dopředu.
Karel Veselý, aktualne.cz

Ohlédnutím ke svým kořenům jako by záměrně rezignovali na svoji někdejší dovednost převracet deskami hlavní proud i stadiony vzhůru nohama.
Honza Vedral, idnes.cz

Rozhodně je to jedna z lepších desek, které U2 v posledních dvaceti letech vydali.
Jaroslav Špulák, novinky.cz

Sestříhat nejsvětlejší okamžiky Songs of Innocence do čtyř skladeb, máme tu slušné EP.
Jaroslav Korel, rockandpop.cz

Aniž bychom to konstatovali se zadostiučiněním, resumé se nelze vyhnout: tohle není důležitá deska.
Pavel Klusák, Lidové noviny

47 vs. 47

27. července 2014 v 11:26 | Petr Balada
Jediným zaznamenaným omylem Colours of Ostrava byl blok projektu Mateřská.com. Pokleslé písničky dvou zpěvaček z kapely Yellow Sisters brnkaly na hodně rozladěnou strunu. Výhradu, že jejich "humor" jako chlap nemůžu pochopit, odvracím tím, že několik žen v mé společnosti bylo tou trapností zděšeno ještě víc než já.
(Ondřej Bezr, MF DNES 26.7.2014)


Mateřská.com byl jediný domácí projekt, který mě v sobotním programu Colours of Ostrava příjemně překvapil. Nadsázkou, stylizací, ale také hudební stránkou. Moderní sound postavený na rytmice se nebál tanečnějších žánrů. Texty konečně neřešící pseudoexistencionální bolístky měly vtip a nápad. Škoda dlouhých prodlev a hluchých míst uprostřed koncertu.
(Petr Balada. kult.mix 27.7.2014)

Dny otevřených mozků ze Silicon Valley odstartovaly

14. dubna 2014 v 18:46 | Petr Balada
Ale co je podstatné, děláme ze světa lepší místo. Tím, že vytváříme elegantní hierarchii tříd v zájmu další využitelnosti kódu a jeho rozšiřitelnosti.

Programátoři vždycky chodí ve skupince po pěti. Vždy mají vysokého bílého hubeňoura, malého hubeného Asiata, tlouštíka s trapným culíkem, chlapíka s divnými vousy a kluka z Východní Indie. Jako by se mezi sebou vyměňovali, dokud nemají to správné složení.


(Silicon Valley, 1. část; HBO OD)

Všichni jsme jen uzly v síti

26. března 2014 v 20:16 | Petr Balada
Nestýká se mi po dobách, kdy poplatky za hovor byly závislé na vzdálenosti, ale přece jen to mělo blahodárný efekt v posilování pocitu, že místa lze od sebe navzájem odlišit. Dnes telefonovat někomu přes ulici, nebo z New Yorku do Kalifornie či dokonce do Evropy je úplně totéž. Hovory do těchto míst stojí stejně, protože pro telefon jsou stejná. Každé místo je úplně stejné jako jakékoliv jiné místo. Všechna jsou pouze uzly v síti - a totéž jsme ve stále rostoucí míře i my.

Paul Goldberger : Rozpojený urbanismus (Architektura a veřejný prostor. Zlatý řez Praha 2012)

Za tenhle titulek zaplatí každý

25. ledna 2014 v 14:10 | Petr Balada
Sobotní vydání MF DNES na titulní straně nabízí rozhovor s nastupujícím ministrem kultury Danielem Hermanem. Nadepsán je titulkem "Televizní poplatky zaplatí každý, i člověk bez televize". Uvnitř listu rozhovor pokračuje už pouze pod první částí tohoto titulku. Četl jsem článek několikrát, ale nikde ani věta, která by potvrzovala skutečnost o povinném placení poplatků. Dovolím si předmětnou část článku podepsaného Jakubem Pokorným odcitovat:

Nový ministr kultury Daniel Herman se připojil k debatě, kterou na toto téma rozjel ředitel rozhlasu Peter Duhan. Ten před pár dny ve Sněmovně navrhl zlepšit výběr poplatků přechodem na "německý model". V Německu platí všechny domácnosti. "Je třeba udělat inventuru zákona o poplatcích, aby se co nejvíce blížil realitě," říká Herman.
Jste pro to, aby platila každá domácnost a vybralo se víc?
Každopádně je důležité zachovat veřejnoprávní média. Regulují komerci. Vybírání poplatků je téma, které vyžaduje širší diskusi. Je dobře se inspirovat v zahraničí, v tom má pan Duchan pravdu. Německý model je inspirativní v mnoha ohledech. Tím neříkám, že vše je stoprocentně přenositelné. Zamysleme se nad tím, ale na druhou stranu nestřílejme od boku.

Po otázce týkající se poplatků za rozhlas, následuje ještě další kolo:

V Německu se povinně platí za televizi. Zatímco rádio má skoro každý, existují přece lidé, kteří televizi nemají.
Proto říkám, že inspirace je správná, ale ty zkušenosti stoprocentně přenositelné nejsou.
Má se platit i za počítač jako v Německu, když jde pustit televize z internetu?
Platí totéž. Je třeba dát argumenty na stůl a vážně se zamyslet. Nemusíme převzít úplně všechno.

Kdo v těchto odpovědích najde důvod pro použitý titulek, vyhrává job v MF DNES. A prosím, nestřílejte přitom od boku. Nicméně, abych nebyl nespravedlivým k ostatním titulkům v tomto vydání, musím zmínit ten vůbec nejpovedenější, při kterém jsem si vzpomněl na jednu z přednášek Mgr. Waschkové Císařové o tom, co by neměl novinový titulek obsahovat. Myslím, že pokud se k ní dostane, bude mít o zábavu postaráno. Tak tedy, králem sobotního vydání MF DNES se stává: "Pendolino volá kávu Starbucks do boje o klienta". Bouřlivý potlesk ve stoje. Pro cenu v podobě předplatného na minulý rok si přes mrtvoly přichází pan Pendolino, který od mikrofonu volá na paní kávu Starbucks, že je dobojováno. Ani jedna kolejnice nezůstala dojetím suchá.

Ten umí to a ten zas tohle ... a pořád je to jeden

15. ledna 2014 v 23:44 | Petr Balada
... tam, kde končí zahraniční politika, začíná obrana ...
Martin Stropnicky Interview Daniely Drtinové 15.1.2014

... a tam, kde konči obrana, začíná kultura, protože, kde selžou zbraně, je možné nepřítele utlouct nástroji. Kdyby tisíc klarinetů II již během několika měsíců nejen ve vašich kinech.
kult.mix

Klik, klik, klik! - Kdo tam? - Událost roku

26. prosince 2013 v 18:21 | Petr Balada
Událost se, na rozdíl od objektu, představuje jako neopakovatelná, bez ohlášení a bez příčiny a hlavně: vně zkušenosti. Absenci zkušenosti - tu lze těžko nabýt každodenním popojížděním v koloně, čtením titulků periodik, klikáním na fb či nákupem "extrémního zážitku", to všechno představuje svět jako soubor opakovatelných a předvídatelných objektů - lze nahradit deklarativním zážitkem, který supluje událost a zkušenost. Kulturní událostí se tak může stát i cosi, co se vůbec neudálo. Stačí dostatečný počet kliků pod videem, které nikdo nezhlédl, či dostatečný počet výtisků knihy, kterou nikdo nečetl, případně ani nekoupil, její čelní místo v kulturní anketě konce roku je pomíjivé - příští rok je tatáž anketa s jiným žebříčkem, jiné knihy se prodá víc výtisků, někdo podá zprávu o neexistenci videa - a její schopnost okouzlit spočívá, právě pro její pomíjivost, v halucinaci. Kulturní konzument se tak potácí bezčasím od jednoho kliku ke druhému, od jedné ankety k následující a hovoří o emocích. I malý, deklarativní pohlavek jej však vyvede z míry.

Antonín Kosík, spisovatel a filozof, odpověď na anketu Co mne potěšilo v české kultuře 2013: Literární noviny č. 51-52/2013


Andrej Babiš vs. Andrej Babiš

2. listopadu 2013 v 17:57 | Petr Balada

Z rozhovoru pro Lidové noviny ze dne 2.11.2013:

...Nechci to bagatelizovat, nejsem pyšný na to, že jsem byl členem KSČ. ... Odkud jsem měl vědět, že někdo nemůže studovat, že někdo nemůže cestovat. V televizi to nebylo, v novinách to nebylo, mně to nikdo neříkal, já jsem takové lidi neznal. ...


Z rozhovoru pro MF DNES ze dne 2.11.2013:

My jsem samozřejmě ten režim nenáviděli. Koukali jsme na rakouskou televizi, poslouchali Svobodnou Evropu. Můj táta byl vyhozený z KSČ, protože jeho teta řekla, že odchází a stěhuje se do Kanady. On to nenapsal do dotazníku a komunisté ho vyhodili. Pak nemohl chvíli pracovat, rodinu živila máma. V roce 1968 byl rehabilitovaný. V rodině jsme měli dvě emigrace. Můj strýc a můj bratranec emigrovali. Táta proto nikdy profesně nemohl uspět, byl tím režimem poškozován.


Honíte si triko?

22. září 2013 v 17:12 | Petr Balada
... A protože se bojím lidí, který si pořád honěj triko, nemám rád kulturu. ...

Wilhelm Genazino - "Deštník pro tento den"
 
 

Reklama

... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz ... kult.mix@seznam.cz...